VIDEO: Suchomasty – přes Prahu

První odlet.

Ze Suchomast nikdy nikdo neodletěl s jedinou výjimkou Tomáše Plátěnky do sousední vesnice. Dnes má být poslední dobrý den před zkažením počasí, ale já dopoledne nemůžu a navíc se mi ani nechce celý den „zabít“ lítáním. Takže se v klidu naobědvám a pak teprve vyrážím se jen na chvilku povozit na Klonk.

Hned po startu nabírám nějakých +70 m nad start, ale pak i když docela fouká, tak létám jen v 0–20 metrech nad startem. Chvíli lituji, že jsem chtěl ušetřit čas krátkou cestou na Klonk, kde se stejně jen plácám u startu – za tu dobu už jsem mohl být třeba na Oblíku. Absolvuji aspoň místní trasu, kterou už taky docela dlouho zkouším – od rybníku vpravo k rybníku vlevo, což se mi konečně daří. Ale kvůli tomu si tenhle let pamatovat nebudu.

Skoro po hodině konečně něco vytáčím, i když až prostor to není. Ptáci, kteří stoupák točili kousek ode mě, z něj taky odlétají, takže asi už opravdu končí. Po chvíli vidím Karlštejn a říkám si, že až k němu bohužel nedoletím, ale aspoň do ob-sousední vesnice to dá. Nicméně tam chytám další stoupák a nad Karlštejnem a několik kilometrů za ním bojuji hlavně s tím, abych nevletěl do prostoru, musím dokonce dávat uši se speedem. Když šlápnu plný speed a přisává si mě další stoupák, tak letím chvíli 75 km/h, což je myslím můj rekord.

Pak vidím všechny své nejbližší a dobře známé starty z úplně jiné perspektivy – Karlík, Cukrák, Staňkovku. Snažím se letět tak, abych zůstal aspoň v tisícovkovém prostoru, ale nízko nad zemí mě to do toho nižšího stejně zavane. U Zbraslavi mám už jen 160 m AGL a koukám na louku na náhorní plošině, což je poslední rozumné místo na přistání. U řeky se moc přistát nedá, ale říkám si, že to snad doklouznu i na další louku na druhém břehu. Nicméně krátce nato chytám stoupák a už přemýšlet nemusím. Snažím se chytře volit stopu podle polí a odtrhovek za nimi, ale přijde mi, že to dnes nosí skoro všude. Dostupy měly být dnes kolem 2000 m, takže stoupáky by měly být spíš dál od sebe, ale jsou tak blízko, že se dá letět i v nízkém prostoru.

Přelétám dálniční most, ke kterému jsem vždycky chtěl doletět ze Staňkovky. U letiště Točná aspoň koukám, jestli tam není žádný provoz, protože těsně u něj chytám další pěkný stoupák.

Vždycky jsem chtěl doletět domů, což je mi zapovězeno, protože bydlím v CTR. Ale v Písnici aspoň prolétám nad chatou. Několik set metrů nade mnou letí dopravní letadlo – dnes se zrovna přibližují tudy. O něco později kousek vedle mě letí i vrtulník – cítím se jako cyklista, kolem kterého prosviští kamion, ale žádné turbulence z letadla ani z vrtulníku nejsou. Vidím D1 a paneláky na Jižním městě – nikdy by mě nenapadlo, že tudy někdy poletím.

Jako už několikrát musím vypadnout ze stoupáku v 760 m, ale prostor tu zrovna končí. Když z něj vylétám, tak tam stoupák pořád naštěstí ještě je, takže ho můžu dotočit.

Zastavuje mě zeď CTR, takže musím letět bokem na vítr. Nestačí letět podél čáry prostoru, protože když bych chytl stoupák, tak mě snese do něj. Hodně si to proto nadlétávám a najednou letím třeba jen 25 km/h. S takhle malou rychlostí to jde v nízké výšce těžko. Škoda – když bych chytl stoupák, tak už by mě snesl mimo CTR, zrovna tam končilo.

Cesta zpátky je jako ze sna. Jen co dám křídlo do květáku, tak u mě zastavuje auto a nabízí mi svezení. Říkám, že to budu aspoň pět minut balit a pak stejně potřebuji na druhou stranu, než jede. Řidič říká: „nevadí, počkám a pak si klidně zajedu“. Ukazuje se, že to je motorový paraglidista, a celou cestu až na Zbraslav strávíme v družném hovoru o lítání. Během cesty ukecám Štěpána, ať si jede zalítat na Klonk a vezme mě s sebou. Ještě než ve Zbraslavi dolížu zmrzlinu, tak je u mě.

Volá mi Miki a gratuluje k přeletu, o kterém taky léta sní. Dnes to byl naprosto epický let. Možná když bych na konci letět nad dálnicí a nedržel se tak daleko od CTR, tak mohl i pokračovat. Ale ona by mi dál pšenka stejně nekvetla – terén se tam zvyšuje a prostory snižují. Ostatně by mi ke štěstí naprosto stačilo doletět jen ke Karštejnu, všechno další byl jen neskutečný bonus.