Hajk & Vyhnít

Přijde mi, že se převážná část paraglajdistů dělí na dvě skupiny. Přeletáře a Hike n´flyery.

Přeletáři, nebo XCčkaři vyhledávají terény, kam na start dojedou autem, lanovkou či jakkoli jinak, aniž by museli tahat svoji výbavu na zádech dále než 500 m. Pokud vlekají, nepotřebují žádnej kopec a k přeletu jim stačí specifické počasí. Jejich cílem je uletět co nejvíc a co nejdál. Druhá skupina se s tou první do značné míry prolíná. Vývoz na kopec většinou neodmítne, nicméně se nebojí vynaložit značné úsilí, aby se na kopec dostali po svých, nebo aby vylezli tam, kam žádná cesta, silnice nebo lanovka nevede. Jejich cíl je stejný jak cíl první skupiny – nejvíc a nejdál.

Aby ses stal dobrým Hajkflyerem vyžaduje to kromě zkušeností a fyzické zdatnosti také setrvání ve skupině, kterou nazývám Hike & Vyhnít. A právě tuto disciplínu jsem si pro její rozmanitost velice oblíbil. Nabízí přesně to, co hledám a toto pojetí paraglidingu bych vám s nadsázkou objasnil.

Co musí hajkvyhnívač splnit, aby do této skupiny patřil?  

Každý Hajkvyhnívač sleduje v rámci své činnosti minimálně tři základní parametry:

1. Doprava pod kopec. Ideál je 4 a více hodin, ještě lépe nějaké zahraničí, protože české kopce jsou malé
2. Výšlap na kopec. Minimálně 2 hodiny, čím horší cesta, tím lépe
3. Délka vyhnívky. Klíčový parametr!! Doporučená délka 15-30 minut.

Výše uvedené limity je možné brát s rezervou a jsou spíše doporučením.  Je však absolutně nepřijatelné, aby let trval déle, než cesta na kopec. Pokud nejsi schopen letět kratší dobu, než co na ten kopec lezeš, padej do skupiny Hike  & fly mezi hajkvyhnívači nemáš co dělat.  Ještě horší variantou je takový let, který je delší než cesta pod kopec. Styď se – jsi přeletář a nemá smysl dále číst sérii těchto miničlánků. Budeš z nich hluboce znechucen.

Pokud ti jsou však časové parametry blízké a zdají se ti splnitelné, mrkneme se na předpoklady stran technického vybavení, jelikož bez toho to také nepůjde.

• Sedačka: Dle libosti. Hlavně ale bez kokonu!! Kokon nepotřebuješ, protože tvoje vyhnívka bude tak krátká, že než se pohodlně usadíš, zastrkáš do kokonu čapy, tak je zase vytahuješ a přistáváš. Hlavně kokon jsou gramy navíc a ty zbytečně tahat nechceš. S kokonem by si tě také někdo mohl splést s Hajkflyerem nebo přeletářem a to rozhodně nechceš. Bude se ti hodit něco odlehčeného, klidně i nějaká reverzka.

• Padák: Dle libosti a zkušeností. Fajn jsou ale křídla co jdou ochotně do vzduchu.  Mnohdy budeš startovat z míst, kde nikdy nikdo nebyl a startoval by z toho místa jen kretén – Ty. Nestyděl bych se za „Áčko“. Přidá ti klid v horších podmínkách s tím, že když ti to poklape nebude to taková divočina. Výkonné křídla na vyhnívku nepotřebuješ a opět hrozí, že takovým křídlem ze svojí vyhnívky uděláš přelet a to je opět nežádoucí.

• Fyzická zdatnost a mentální připravenost:  Chce to být trochu v kondici. Není nic trapnějšího, než chcípnout vysílením po cestě na kopec. Dále to chce být sebemrskačem, protože trpět 2+ hodiny při výstupu na kopec s vědomím, že za pár minut budeš zase dole může někoho psychicky bolet a drásat.

Může se zdát, že na této disciplíně není v podstatě nic pozitivního. Tak pro uklidnění uvedu jen několik málo případů, že opak je pravdou.

• Neexistuje nic jako neletové počasí. Jasně, bouřka fičák 5m/s+ a deka dole v údolí kam chceš přistát ti vždycky stopku, ale nic netrvá věčně a vždy se počasí změní a vyhnít se dá
• Když je opravdu neletovo a počasí nemění ještě k horšímu , můžeš radovat aspoň z hajku, nebo ferraty a neseděl jsi doma na zadku. Zítra je taky den!
• Můžeš o sobě tvrdit, že jsi speedflyer a ti jsou cool!
• Bezprostředně budeš vnímat závist ostatních turistů, co na kopec vylezli a dolů museji zase pěšky. Neskonale to pohladí po duši a motivuje!
• Sbíráš rodinobody. Většinou dohniješ do 3-4 hodin někde poblíž a nikdo pro tebe nemusí jezdit. Přítelkyně nebo manželka s dětma nečumákuje, že celej den sedí a čekají na tebe, až zahlásíš, kde jsi přistál.

Tolik asi v tuto chvíli k teorii a pochopení podstaty tohoto druhu létání. V rámci praktické části tu budu mít několik konkrétních lokalit a příběhů ze života hajkvyhnívače.

1. Lago di Fusine Superiore (IT) – Hajk s přespáním v chatce pod Mangartem a vyhnívkou na snídani.
2. Kaiserschild (AT) –  Throw n´go a skok do propasti.
3. Hochschwab (AT) – Dilema – Startovat na běžkách nebo s běžkama na zádech? 
4. Leopoldsteinersee (AT) –  Místo, kde to všechno začalo. Ferrata s vyhnívkou na koupačku.
5. A spoustu dalších lokalit a příběhů, co se mi dějou

Barell

(za Barella vložil Tom – příště už bude vkládat sám 🙂 )