VIDEO: Roldanillo, Kolumbie – Drift Hawk

24. 1. 2022 Jakub Vrána
21.1.2022 Roldanillo, Kolumbie – 80 km návrat

Hawk.

Ráno jsou na startu mraky, tak jdeme ještě později než první den. Ale mraky rychle mizí, tak do toho můžeme naskákat.

Hned po startu chytám víc než trojkový stoupák, to se mi takhle brzo ještě nestalo. Cesta pak neskutečně odsejpá. Dostupy jsou dnes asi o 250 m nižší než včera, ale mraky jsou díky tomu blíž u sebe. Jednou prosvištím asi tři mraky za sebou – k dalšímu doletím v základně, ani netočím a jen se přizvednu rovným letem. Slabší chvilku si vybírám u Tora – za prvním žebrem klesnu na 1600 a zvednu se až v divokém stoupáku, se kterým se musím vyloženě rvát. Navíc jsem tam s jiným pilotem, tak musím točit doleva.

Kamil mi dnes půjčil svého Hawka a letí se mi na něm parádně. Měl jsem od něj velká očekávání a v takovém případě jsem pak často zklamán. Ale z Hawka jsem nadšen. Ve srovnání se Summitem jsou řidičky trochu gumovější – na Summitu reagují pohotověji. Ale to není nic proti ničemu, spíš to je otázka preference. Dále má Hawk tendence mnohem dřív zašustit uchem. Summit mi prakticky neklape, ale když už klapne, tak odejde třeba třetina křídla. Opět mi to spíš vyhovuje, protože menšími turbulencemi proletím s křídlem vcelku a s většími klapanci si poradím. Ale dřívější menší klapanečky u Hawku znamenají lepší bezpečnost. Do čeho jsem se na Hawku okamžitě zamiloval, jsou držátka pro ovládání na speedu. Jsou malá (na dva prsty, Summit má na čtyři), ergonomicky tvarovaná a prakticky do nich nelze zachytit šňůry. Summit má držátka s přesně opačnými vlastnostmi. Také prokladkování B a C popruhů na Hawku znamená mnohem lepší ovladatelnost na speedu. Na Summitu křídlo na speedu prakticky necítím a turbulence vnímám leda v sedačce.

Letím dnes mnohem míň defenzivně – netočím každý půlkový stoupák a vždycky si radši počkám na silnější jádro. Na přeskocích taky skoro vždycky šlapu aspoň půlku speedu.

Zpátky jsem o hodinu dřív než včera. Těžko říct, jestli to je jiným stylem letu, podmínkami nebo částečně i křídlem. Na Hawku jsem ještě víc na spodku váhy než na Summitu, takže plošným zatížením to nebude.

Dnes letím až do konce podle mraků, ale mám na ně trochu smůlu – dva se rozpadnou na cestě k nim, ale když pod ně doletím, tak se tam naštěstí začne dělat nový, takže rozhodně lepší taktika než včera.

Nad Roldou už se srovnávám na přistání, protože 2 km na další oficiální přistávačku už nemám ani na dokluz. Ale ještě zabojuji a během dvaceti minut se půlkovou bublinku po bublince i s využitím ptáků postupně vyhrabu až k použitelnému stoupáku. Ten mě dopraví dnes naposled až pod základnu, protože u Bolívaru (sousední vesnice) mě nemilosrdně spláchne pacifická bríza. Přistávám na fotbalové hřiště čelem ke kopci.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.