VIDEO: Řevničov – za Víťou

4. 11. 2021 Jakub Vrána
20.10.2021 Řevničov – návrat 10 km a 12 km

Za Víťou.

Po dlouhé době jedu lítat s mým týmovým parťákem. Let na konec hrany odsejpá pěkně, ale na konci je to stejně jako včera o dost slabší. Víťa letí kousek přede mnou a když vidím, že rychle ztrácí výšku a míří před stromy, tak to otáčím – jednak bych asi dopadl podobně a jednak nechci skončit jako včera, kdy jsme na konci hrany vyhnili dva. Proto to otáčím a letím pro auto. Víťa mezitím zkouší startovat z průseku jako já včera a díky silnějšímu větru se dostane i do vzduchu, ale nakonec mu další pokusy rozmlouvám a jedu pro něj.

Vítr v souladu s předpovědí zesílil, ale Víťa si chce stejně jako já včera aspoň srovnat křídlo nad hlavou. Po chvíli ho následuji a za další chvíli to zmírní a letí se překvapivě dobře. Na konec hrany se dostávám v královské výšce, hlavně ale letím celou dobu až před lesem – i v jeho nejširší části, kde má půl kilometru. Otáčíme, Víťa mi díky většímu plošnému zatížení odlétá. Do gajblu se mi úplně nechce zalétat, protože je to tam vždycky narychlené, tak to beru předem, ale klesnu až na +10 m a nad vysokým lesem musím přeci jen zvolnit a nabrat nějakou výšku. Na startu hledám, kde je Víťa, protože ho nikde nevidím. Přeletěl až nad vesnici a cestou zpátky vyhnil. Nicméně nad něj dolétám zrovna v momentě, kdy startuje prakticky z podlahy z cesty, která vede hrankou nahoru. Je tam málo místa, je to turbulentní a je to fakt hodně nízko, ale Víťovi se z toho přesto podaří odstartovat a vyzvedat se – bravo!

Říkám si, že mám dnes splněno, tak už si jen dělám wingoveříky. Taky zkouším točit, což znamená doletět sto metrů před hranu, udělat jednu otočku a mazat zase dopředu, aby mě to nepřefouklo. Víťa letí potřetí, tak ho po chvíli váhání následuji.

Před posledním širokým lesem ho potkávám, když letí zpátky – je fakt hodně nízko a vepředu před stromy, ale daří se mu z toho vyzvedat. Já jsem celkem v klidu – výšku mám slušnou a díky menšímu plošnému zatížení si ji snad i udržím. Po otočce se s +60 vydávám zpátky. Jenže to stejně jako včera vypíná, tak se aspoň můžu dozvědět, jak bych dopadl včera, když bych se s touhle výškou pokusil letět. Dopadl bych neslavně a tak dopadávám i dnes. Čím jsem níž, tím víc se lepím na kopec, až nakonec zůstávám mezi kopcem a stromy. V průseku jsou tentokrát mladé stromky, tak se nedá přistát ani tam. Nakonec se zkouším trefit na malou mýtinku, ale netrefuji se a zapíchnu to do těch stromků. Dopadnu na zem, ale křídlo končí na stromě. Hned po přistání mě zdraví lesák, který byl hned vedle s motorovkou, ale naštěstí není potřeba – křídlo jde stáhnout bez problémů ze země.

Stejně jako při mém prvním zavětvení na Řevničově byla chyba, že jsem skončil mezi kopcem a stromy. Mazáci (včera Tonda, dnes Víťa) včas vyletí před les a zkouší se zachránit tam (Tonda včera neúspěšně, Víťa dnes úspěšně). Musím se takhle taky přenastavit.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.