VIDEO: Lago d’Idro – krizovky na SIV

17. 12. 2020 Jakub Vrána
7.9.2020 Lago d’Idro – krizovky na SIV

Fullstally na SIV.

Počasí je hraniční, v 6:00 prší, ale pak se to rozpouští a má to nějakou dobu vydržet, tak jedeme na start. Tam navíc fouká asi 3 m/s do zad (i když pod vrcholem je závětří), tak jdeme na druhou startovačku, kde startujeme bokem na vítr. Někteří se bojí, abychom neletěli v rotoru, ale náš startovač Jarda je uklidňuje: „Hodíme tam Martina (akrobat) a uvidíme, co to s ním udělá.“ Start se mi daří pěkně, hned na první pokus. Za letu začne trochu krápat, což vydrží až do přistání, ale pak to zase přestane.

Fullstally dělám úplně blbě. Zbytečně dlouho čekám před bodem přetažení (to ale ničemu nevadí), po přetažení a střelení uší dozadu dám ruce nahoru, aby se uši nalily (to je správně), ale pak se jednak přestanu koukat do křídla a jednak zabrzdím jen lehoučce, aby se neřeklo (to je to nejhorší, co můžu udělat). Musím dávat ruce až pod karabiny, ale i na druhý pokus, kdy se snažím brzdit pořádně, tak jsou pořád nad nimi. Teprve na třetí pokus se mi to jakž takž daří. Možná je můžu dát až zase zpátky pod zadek, na to se musím zeptat. Včera na teorii Šnajby říkal, že stačí pod karabiny, což opravdu stačilo, ale špatně se mi to hledá.

Krizové situace na SIV.

Po nepodařeném fullstallu se zatwistuji o 180° a zvládnu to vyřešit tak, že jenom zastavím rotaci křídla a twist se pak rozmotá sám (ve skutečnosti jsem si myslel, že jsem zatwistovaný o 360°, točil jsem na druhou stranu a křídlo si to vyřešilo samo). To je asi nejdůležitější věc, co se tu učíme – když máš něco s křídlem, tak ho nejdřív uveď do rovného letu, zkontroluj výšku a okolí a pak to teprve řeš. Když se nechá rozjet rotace, tak narostou síly a problémy se znásobí. Místo např. neškodné kravatky máš najednou utahující se spirálu, ze které nejde vyjet. Druhá důležitá věc je, že když máš křídlo za sebou, tak ho nech letět a jenom když je 45° před tebou, tak ho razantně zabrzdi a jakmile se zastaví, tak zase povol. Oboje se mi snad dostává pod kůži – při nějaké kravatce už nemám tendenci ji okamžitě řešit (jakékoliv řešení rotaci ještě zhorší), ale soustředím se nejdřív na uklidnění křídla, pak řešení třeba negativkou, pak zase na rovný let a jen zabrzdím případný předstřel.

Po nepovedeném wingoveru (nedal jsem vnější brzdu, takže mi to klaplo) mi zůstala kravata. Už jsem byl nízko nad zemí a kus od přistání, takže na řešení negativkou (které je docela jednoduché a účinné) už nebyl prostor – otočilo by mě to od přistávačky pryč. Místo toho jsem srovnal let, klapnul si tu stranu (což trochu pomohlo) a na půlce speedu doletěl jen tak tak na břeh. Přistání bylo trochu tvrdší, ale nechtěl jsem moc brzdit, aby křídlo nespadlo za mě do vody. To, že mám srovnat let, nedělat negativku a klapnout si to, mi došlo samo, Šnajby mi pak už jen poradil, ať to přestanu řešit a hlavně doletím (což bych myslím taky usoudil).

Nakonec jsem rád, že se mi některé figury moc nedaří, protože tím vznikají reálné krizové situace, které musím s chladnou hlavou řešit. Dnešek byl v tomto ohledu užitečnější, než když by mi všechno šlo.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.