Juraj Koreň – Praktické tipy pro hike & fly aneb „Chlap musí umět být sám v horách!“

12. 2. 2019 Jiří Zábranský

Přinášíme tak rozhovor s jedním z nejlepších slovenských pilotů a hike & fly dobrodruhů Jurajem Koreněm o praktických tipech pro hike & fly létání. Zlehka jsme se dotkli i jeho nominace na nejprestižnější paraglidingový adventure závod Red Bull  X-Alps 2019 a dalších zajímavých témat.  

O zábavě jménem hike & fly

Co tě na létání stylem hike & fly nejvíc baví?

Miluju kopce, samotu a létání. Ať už v Tatrách nebo třeba Himalájích.

Tento sport je pro mě nejen o fyzickém výkonu, ale i o tom duševním. Každý metr výšky si musím vážit, každý metr potřebuju a musím si ho odšlapat. Abys to mohl dělat, musíš mít rád všechnu tu dřinu okolo.

Které hike and fly paraglidisty sám sleduješ. Kteří Tě inspirují?

Tak samozřejmě Chriegel (Christian Maurer, několikanásobný vítěz XAlps a XPyr, pozn. red.), to je božstvo. Nikdo neví, jak to dělá, ale dělá to nejlíp ze všech.

Dál Anotoine Girard, to je borec, který se už dřív vydal směrem, kterým jsem se vydal taky. On jako první začal kombinovat skutečné lezení, alpinismus a paragliding, včetně bivakových přeletů.

Tihle dva borci jsou pro mě asi nejvíc inspirativní.

Jednodenní hike and fly

Jakou výbavu bych si měl pořídit na jednodenní hike and fly pokud jsem o tom začal právě uvažovat a mám jen „klasickou hobby výbavu“?

Pokud máš aktuální hobby výbavu do 12 kilo, pak nemáš velký problém, váha je v pohodě. K tomu doporučuju kokonovou sedačku, kde ti není zima, pro případ, že bys i někam popoletěl.

Osobně létám na padácích Airdesign, protože to jsou padáky vyloženě dělané na hike and fly. Jednopotahový padák od Airdesignu s názvem „UFO“ je pro mě ideál na věci, kterým se věnuju. Padák byl super na výlet do Antarktidy v rámci projektu Seven virgin summits (podrobněji se tomuto projektu věnujeme níže, pozn red.) i na jiné výpravy. Tento padák je hodně lehký a dělaný spíš na alpinismus. Velmi dobře startuje i ve slabém větru a bezvětří.

Létám ještě Susi 3, se kterým se dají dělat i nějaké ty přelety. Na vícedenní závody používám od stejné firmy padák Hero, což je „Déčkový“ padák. Perfektně se chová ve vzduchu, skvěle startuje a momentálně zkouším dvojlajnu, se kterou je to úplně jiný level.

Sedaček na hike&fly mám víc. Na lezecké akce mám Crux od Sky, designoval ji můj brácha a já jsem ji pomáhal testovat. Dobrý je taky Sup´air Strike s rozumnou váhou a na dlouhé lety mám Woody Valley X-Alps GTO, těžká mrcha (smích).

Máš nějaký tip na jednodenní hike and fly v Česku nebo na Slovensku?

Tak poradím Slovensko. Donovaly jsou fajn, 300 metrů převýšení, lesíky, potůček pro vodu, pěkná stezka. Dál třeba Križná v Nízkých Tatrách s převýšením 1000 m, ve stejných horách Chopok též s převýšením 1000 m. Člověk se tam projde hezkou přírodou.

Super je Lomnické sedlo ve Vysokých Tatrách, tam si už člověk zamaká fakt dost, to má sice převýšení taky 1000 m, ale pěšky je to dost daleko. Na Slovensku je toho pro jednodenní akce fakt hodně. Už jen záleží, jak moc unavený chceš letět.

Na co si dát pozor?

Určitě nezapomeň na jídlo, blbě se létá, když ti to nemyslí.

Důležité i náhradní tričko, trenky a vůbec náhradní oblečení, abys nelétal se zpocenou prdelí, protože letět v tomto režimu není sranda.

Vícedenní (bivakový) hike&fly

Jak si naplánovat vícedenní hike and fly výlet?

Tak určitě si vybrat vhodné roční období, to znamená dobu, kdy se létá několik dní po sobě. Například v Himalájích v Nepálu je únor dost o ničem, ale první tři březnové týdny jsou bomby. Takže nepůjdu tam v únoru, ale podívám se na XContest na četnost přeletů a podle toho se rozhodnu.

Dál se dívám na možnosti top-landingů, to znamená, že na Google Earth se mrknu, jak ten kopec vůbec vypadá jednak kvůli přistání a jednak kvůli možnosti startu na více stran. V neposlední řadě, zda je tam nějaký potok, a tím pádem voda. Protože voda je to nejdůležitější.

Dál samozřejmě spacák, lehkou karimatku, náhradní jídlo, solární dobíječku, baterky. A hlavně mít nakoukanou mapu, abych příští den mohl s minimem námahy zase odstartovat a nechodil pořád nahoru dolů.

Důležité je dodržovat plán a stanovit si denní interval minimum-maximum. Nelétat pokud možno míň ale ani víc. Na Sibiři se mi stalo, že jsem to přetáhl o 100 km a málem přistál v Mongolsku. A ti nemají tohle úplně v lásce.

Doporučuju taky každých 10 km si hlídat terén a vždy mít variantu, že kdybych netrefil stoupák, tak abych věděl, kde přistanu na kopci na nějaké hezké startovačce a ne v údolí.

Prostě, aby se mi líp pokračovalo.

Jakou bys doporučil výbavu na vícedenní bivakové létání?

U vícedenních přeletů je třeba víc prostoru v sedačce. Většinou vyhazuju chránič a místo něj mám nafukovací karimatku a spacák, což plní tu samou funkci jako chránič.

U padáků je nutné zvolit padák spíš přeletový, samozřejmě lepší odlehčený, nevolit ty alpinistické ultralehké, protože nedoporučuju být dlouhodobě přes váhu padáku. Má pak jiné letové vlastnosti, které až tak moc nechceš na delších přeletech.

Co kromě letecké „výbavy“ si vzít s sebou?

Nezapomenout léky na průjem a klidně jich vzít i víc. Už se mi to stalo i skoro osudným. Tabletky na čištění vody používám spíš na X-Bergu, hike & fly závodech v jižní Africe. Používal jsem i chlór, ale to mi nepřišlo příliš efektivní. Momentálně mám Lifestraw, což je taková trubice, ze které můžeš rovnou pít. A často si vodu převařím. Už mám něco odesr.né, takže sem v pohodě (smích).

Vařič, ešus, lžíci a nůž, to si beru vždycky. Taky sušené jídlo, a dehydrované jídlo, vifonky, kuskus.

Vodu si převařím před spaním a dám si ji do láhve a do spacáku. Tím pádem mám zajištěné teplo pro nohy na noc a ráno ji můžu v klidu vypít.

Doporučuju pro případ, že na vodu nenarazíte, promyslet, jak sbírat vodu ze stanu, když prší. Protože je možné, že potok kolem nepoteče a že dál jít nebude možné právě kvůli dešti. Proto je blbé nemít vodu, když venku prší. Zní to velmi prostě, ale fakt to dokáže člověka naštvat, když je tři dny žíznivý, když venku prší.

Jakou lokalitu nebo oblast bys doporučil pro první vícedenní bivak?

Určitě Alpy, doporučuju lokality kolem Grazu, tam jsou solidní kopečky, kde není třeba moc řešit údolku a dál třeba okolí Emeberger Almu, to znamená lokalita Greifenburg v rakouských Korutanech.

Dobrý může být Sopot v Bulharsku, ale to už je trochu dál. Napadá mě ještě Slovinsko, to může být solidní pro začátek. To je vhodné pro piloty, kteří nejsou „dvoustovkáři“, jinak by tam za dva dny neměli, co dělat.

Na Slovensku je to určitě možné, ale jen tak mezi námi – máme tu ochranáře a ti jsou na nás zlí. Takže je třeba si dávat pozor a moc to tady nehrotit.

Na co si dát pozor při bivakovém létání?

Určitě počítat s tím, že většinou je pilot trochu přetížený, tím pádem se padák jinak chová a pomaleji stoupá. Top landingy je třeba mít dobře natrénované právě s takovým přetíženým padákem.

Jak číst počasí v neznámých krajinách?

Dívat se okolo, signál většinou nemáš, modely počasí taky ne, příroda ti všechno říká, ale musíš ji umět číst. Je to hodně o osobní zkušenosti. Mám výhodu, že mám dobrou paměť na mapu, takže než se do všeho pustím v horách, hodiny se dívám do map a zkouším si i takové trasy proletět ve větroňářském simulátoru Condor.

Hodně lidí láká přejít a přeletět Pyreneje jako taková dostupnější výzva. Poradil bys něco těm, kteří se do Pyrenejí chystají?

Pyreneje dobrý pilot přeletí za 3 dny, letíš dost často po větru. 

Primární proudění vzduchu je západní, přičemž tyto hory nejsou úplně na západ orientované. Pyreneje jsou obtékané jako obrovské křídlo a v dobrých dnech fouká jih, jihozápad.

Hodně moc v těchto horách doporučuju dávat bacha na vítr. To je tam někdy fakt velká „sranda“.

Osobní zkušenosti z exotičtějších hike & fly destinací

Proč ses rozhodl prozkoumat Himaláje a Altaj?

Nooo, Himaláje jsou Himaláje, tam prostě musíš jít. Mám na mysli Nepál. Nelétá se tam v těch úplně nejvyšších horách, ale zhruba do 4000 metrů. Ty osmitisícovky ale vidíš, a to je fantastický zážitek. Vždy mě fascinovaly a rád v nich hledám samotu. Nikdy jsem neměl rád přelidněné startovačky a když už se na nějaké takové objevím, tak hledím jít bokem a sám se soustředit na let.

Na Altaji jsme byli s Tomášem Benešem (úspěšný pilot Českého poháru paraglidingu, pozn. red.) a bylo to skvělé, protože tam jsou stovky kilometrů divočiny.  Mám prostě rád opuštěné kraje.

Co děláš ve stanu, když se prostě nemůžeš několik dní hnout kvůli dešti? Jak je to náročné psychicky?

Tak „Správný muž je ten, který umí být sám“…což je citát..ehm…už ani nevím koho, ale zkrátka je důležité umět existovat sám se sebou a pak můžeš i existovat s jinými lidmi.

Je to fakt zajímavý pocit, když máš tolik času jen pro sebe. Píšu, kreslím, pískám, ale hlavně ležím, přemýšlím a šetřím energii, protože ve vysokých horách nemá cenu chodit nahorů dolů. Zkrátka, šetřím se.

Někdy i plavu ve stanu, když prší. (smích)

Jaké největší zážitky ti vyvstanou na mysl, když si na tyto výlety vzpomeneš?

V Altaji jsme málem přistáli v Mongolosku. Což by byl fakt průšvih, takže to byl jeden takový zajímavý neplánovaný zážitek. Druhý takový byl, když jsem letěl po větru rychlostí 98 Km/h, přičemž během tohoto letu to nikdy nebylo nad úrovní horského terénu. Bolo to dost v rotorech a údolkách a já se namáchal rukama jak loutka v loutkovém divadle.

Taky si pamatuju, jak jsem v Rusku odletěl 100 km do tajgy a přistál jsem na cestě, kde jezdilo jedno auto týdně. Přitom za dva dny jsem měl letět domů z tisíc kilometrů vzdáleného letiště v Novosibirsku. Byla to fakt zapeklitá situace a já byl úplně bez signálu. Tak jsem začal balit a za najednou vidím auto. Zbývalo už jen vysvětlit překvapenému týpkovi, jak sem se tu octnul, a za dva dny už jsem byl na letišti.

Závodění v hike & fly

Jaké jsi měl pocity, když tě vybrali do RedBull X alps 2019?

Dupal jsem tak, že v Tatrách padaly laviny!

Jaký je rozdíl mezi závody X-Alps, X-Pyr a X-Berg z hlediska obtížnosti?

X-Alps je určitě nejprestižnější a nejtěžší.

X-Pyr je víc dobrodružnější, málo signálu, nepřístupné kopce, skalní terasy, hodně šlapání někdy i 2000 výškových metrů. Taky dost fouká. V roce 2016 jsem byl na XPyru šestý, což považuju za velký úspěch.

Logisticky nejtěžší byl X-Berg, tam sem totiž byl úplně sám. Je to tam i složitější se zvířaty v divočině, všichni ti hadi, lvi, šakali. Plus všechnu stravu jsem musel mít s sebou. Tuto soutěž se mi jednou podařilo vyhrát (v roce 2016, pozn. red.)

Co musíš v nejbližší době vyřešit ohledně X-Alpsu?

Musím natrénovat fyzicky, musím natrénovat letecky právě na XAlps, no a taky na Seven Virgin Summts. A v neposlední řadě sehnat na to všechno peníze.

Seven virgin summits

Co je Seven Virgin Summits a jak vás tento projekt napadl?

Cílem tohoto projektu je na každém kontinentu vylézt vždy jeden panenský kopec a sletět ho na padáku. To nám umožňuje i vývoj inovací v rámci paraglidingového vybavení, které je čím dal lehčí.

Napadlo mě to tak, že jsem jednu zimu neměl, co dělat, protože létat se v zimě moc nedá. No ale lézt jsem chtěl. Lezení mě baví, i když je venku špatné počasí. No a pak jsem si uvědomil, že dolů se mi po takových výstupech pěšky nikdy nechce…

Začal jsem tak kombinovat alpinismus s padákem. Později mě napadlo tomu dát i nějakou větší myšlenku. S kamarádem Michlaem Sabovčíkem jsme to dali dohromady a vymysleli Seven Virgin Summits.

Jak poznáš, že na tom kopci ještě nikdo nebyl?

Každý prvovýstup se registruje, takže není problém dohledat, zda na tom či onom kopci někdo už byl nebo ještě nebyl. Takové kopce naštěstí ještě existují.

Co je na tom nejobtížnější?

Sehnat peníze.

Kterou destinaci jsi zdolal naposledy a jaké jsi měl pocity?

Antarktida. Hodně jsem zvracel v Drakově průplavu mezi Jižní Amerikou a Antarktidou. Plavba v rychlém větru až 100 km/h, ve vysokých vlnách na malé 16ti metrové loďce, která nás tam měla přepravit, to byl fakt očistec.

Samotná Antarktida ale byla úžasná. Pro mě to byla taková absolutně čistá a sterilní laboratoř. Opravdu čistá bílo-černo-modrá krajina.

Padaly tam hodně laviny. Moc času jsme tam neměli a naštěstí se podařilo vylézt plánovaný kopec s tisíc metrovým převýšením. Museli jsme rychle odstartovat, protože se blížilo špatné počasí. To se Mišovi podařilo ještě když foukalo 2 m/s z kopce, když sem pak startoval já, tak to bylo už 10 m/s!

Antarktida byla prostě tak daleko, že dál už nic neexistuje. Bylo to super!

Jaká je další destinace v rámci tohoto seriálu?

V červenci budu mít 10 dní na regeneraci po X-Alpsu, a pak vyrážíme do Grónska za polární kruh zase na plachetnici. Znova mrznout a znova zažívat dobrodružství.

Na závěr

Na kterých kanálech tě lidi můžou sledovat (web, sociální sítě).

Hlavně na Facebooku na stránce facebook.com/durifuk (název je „Juraj Koreň-Ďurifuk X-Alps 2019 team SVK“, pozn. red.), což je oficiální stránka pro letošní X-Alps 2019.

Instagram je na mě sice trochu konzumní, ale i tam něco najdete.

Na osobní blog už toho moc nepíšu, jen větší věci.

Na Facebook píšu rád a častěji, protože se mi zkrátka „dějou věci“.

Díky za rozhovor a hodně úspěchů na X-Alps a dalších dobrodružstvích!

Profil Juraje Koreně

Narozený 3. ledna 1992. Paraglidingový pilot na plný úvazek. O jeho dobrodružstvích píše na svém blogu.

Jeden z nejlepších slovenských paraglidingových pilotů. Pravidelně se účastní hike & fly závodů v Evropě i mimo ni. Například X-Pyr (Španělsko), Bornes to Fly (Francie) nebo X-Berg Challenge (Jižní Afrika).

Po dlouhých letech snahy se mu podařilo nominovat na nejtěžší paraglidingový adventure závod Red Bull X-Alps 2019.

Některé z jeho úspěchů v dosavadní kariéře:

2016 – 3. místo na X-Berg Challenge
2016 – 6. místo na X-Pyr
2017 – nejdelší let na území Nepálu (151 km)
2017 – 3. místo na X-Berg Challenge v Jižní Africe
2017 – 7. místo na Bornes to Fly
2018 – 7. místo na X-Pyr

Odkazy:

Blog Juraje Koreně:  www.durifuk.blogspot.sk
Facebook:   www.facebook.com/durifuk
Instagram:  instagram.com/durifuk.
Seven Virgin Summits: www.redbull.com/sk-sk/events/seven-virgin-summits-michal-sabovcik-juraj-koren
AirDesign: www.ad-gliders.com
Sky Paragliders:  sky-cz.com
Christian Maurer: www.facebook.com/TeamChrigelMaurer
Antoine Girard: www.facebook.com/antoine.girard.5621

Zakladatel projektu, nadšený paraglidista, sportovec a filmmaker. Na létání mám rád svobodu, zodpovědnost, spektakulární pohled na přírodu a nepřenositelné zážitky. Létání je pro mě hodnota, která mne obohacuje. Sám vlastním a rozvíjím svou společnost v oboru mezinárodní energetiky a kromě projektu Cloubase Hunters rád píšu a točím kratší videa.