VIDEO: Točení stoupáků

10. 11. 2020 Jakub Vrána

Točení stoupáků – zachycení, středění, rychlost, připojování, vypadnutí, turbulence, pod mrakem

Když blízko u svahu najdu stoupák, tak se ho buď snažím vyosmičkovat podél svahu, nebo si odletím kousek dál od svahu, abych mohl začít točit. Dnes jsem použil druhou možnost, protože jsem se nechtěl vyhýbat dalším pilotům blízko svahu.

Na začátku točení se snažím vyčíhnout okamžik, kdy stoupání začne slábnout. Moje vario má zpoždění, takže se spoléhám hlavně na svůj zadek. Jakmile zadek cítí slábnutí, za sekundu vario pípne trochu nižším tónem nebo zmlkne a vtom už točím. Neboli s rozhodnutím začít točit nečekám na vario, ale beru ho jen jako potvrzení úsudku.

Při středění jádra se soustředím v první řadě na to, aby vario pípalo během celé otočky. Když v různých částech pípá různě, tak to nepovažuji za tak velký problém jako když půlku otočky pípá a druhou půlku mlčí. Jakmile pípá celou dobu, tak se snažím otočku protáhnout do části, kde pípá víc, a naopak zkrátit v části, kde pípá míň.

Ve stoupáku se snažím lítat velmi pomalu. Vnitřní ruku mám obvykle stabilně u karabiny a poloměr točení řídím spíš vnější rukou. Jádrem není důvod prolítávat zbytečně rychle, naopak v něm chci strávit co nejvíc času.

Poloměru točení by měl odpovídat i náklon. Je dobré na něj nezapomenout, ale zase se to s ním nemusí přehánět, protože se tím dělá na křídle schod.

Když vidím jiné piloty stoupat kousek dál rychleji, tak to zkusím u nich. Ale nelítám za ostatními bezhlavě. Někdy to jsem totiž já, kdo stoupá rychleji. K ostatním točícím pilotům se snažím připojovat po tečně. I když jsou trochu výš nebo níž, tak odhadnu velikost jejich kružnice a přiletím po tečně k jejímu kraji. Nedá se to tak úplně použít, když každý točí kousek někde jinde. V tom případě se snažím připojit tak, abych pokud možno nikomu nezkřížil cestu.

Když ze stoupáku vypadnu, nevím proč a nikde poblíž nejsou jiné signály (piloti, ptáci, mrak), tak kouknu na Thermal Assistant. Ten mi ukáže, kde to v dané výšce naposledy stoupalo. Trochu mi pomáhá i to, že je navigace dvojrozměrná. V prostoru třeba tuším, že to stoupalo směrem na támhleten kopec, ale dvojrozměrná mapa mi ukáže směr přesněji.

Když jsem v klesáku a vletím do turbulence, tak se obvykle zaraduji. Často je to signál, že se klesák změní ve stoupák. Je dobré tomu věnovat pozornost a i když vario třeba jen párkrát pípne, tak začít čenichat v okolí, protože jsem mohl stoupák jen líznout.

Když už se blížím k mraku, tak se snažím být pod jeho okrajem a mít připravenou únikovou cestu. Když mimo mrak ztratím nějakou výšku a on je pořád ve směru mého letu, tak se pod něj zkusím vrátit a on mě někdy ještě přizvedne.

Považuji se za začátečníka a připadám si trochu nepatřičně, že natáčím výukové video. Ale sám jsem především hned po kurzu marně hledal videa s praktickými ukázkami teoretických pouček. Skoro žádné jsem nenašel, tak jsem se je rozhodl natočit sám. Beru to i jako příležitost něco naučit sám sebe. Budu jedině rád, když mi zkušenější piloti řeknou, že něco chápu nebo dělám blbě, případně že něco opomíjím.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.