VIDEO: Slabý vítr

24. 11. 2020 Jakub Vrána

Svahování ve slabém větru – start, vodorovný let, zatáčky, vyhýbání, přistání

Při slabém větru hraje roli každý výškový metr. Je až neuvěřitelné, že pilot o pár metrů výš dokáže v pohodě lítat, ale trochu níž už čeká jistá vyhnívka. Chleba se může lámat hned na startu. Je potřeba stoupnout si co nejvýš, klidně si s křídlem nad hlavou trochu couvnout. Potom ho ustálit, aby se nekývalo, a plynule vyrazit dopředu. Jde o to, aby se dopředu hýbala celá soustava pilota a křídla a ne jen samotný pilot, což zajistí právě postupné zrychlování.

Ve vzduchu je potřeba zajistit vodorovný let bez předozadních kyvů. Lítám zhruba s 10 % brzd, což by jednak mělo zajistit nejnižší opadání a jednak to dává manévrovací prostor. Když cítím, že křídlo padá za mě, tak brzdy povolím. Když vyráží dopředu, tak naopak trochu přibrzdím, aby křídlo bylo vždy pokud možno přímo nade mnou.

V zatáčkách se obvykle nějaká výška ztratí, proto je lepší létat podél svahu déle. Pokud ale svah někde ustupuje nebo je mírnější, tak se tam nemusí vyplatit letět a je lepší otočit dřív. Otáčet je nejlepší v momentě, kdy to zrovna zvedá a to ze dvou důvodů – jednak strávím čas zatáčky ve stoupání a jednak lze kyv pilota využít k efektivnější zatáčce. Zatáčky se snažím dělat ploché – mírný náklon, mírná brzda a plynule zatáčet. Při dotočení srovnat křídlo tak, aby nedošlo ke kyvu na druhou stranu. Je dobré vytipovat si místa, kde to lépe zvedá a otáčet se v nich – svah tam může být trochu prudší, mít lepší úhel směrem k větru nebo třeba být nahřívaný. Pokud doletím až na konec svahu, tak se holt musím otočit tam, jinak riskuji otočku v klesáku a dýze vedle svahu.

Sám se většinou snažím lepit co nejvíc na svah, ale nevím, jestli to má smysl. Někteří piloti lítají od svahu dál a nosí je to stejně dobře.

Při svahování ve víc lidech je samozřejmě potřeba dodržovat pravidla vyhýbání – kdo má svah po pravici, tak letí u svahu. Kdo ho má po levici, tak se musí vyhnout. Je dobré na to myslet i v roli toho, kdo má přednost – letět co nejvíc vpravo, abych protiletící zbytečně nevyháněl daleko od svahu. Někdy se dá uznat, že piloti letí v různých výškách a vyhýbat se nemusí, je ale samozřejmě nutné mít dostatečný rozestup a musí to tak chápat oba piloti. Když dávám přednost a musel bych se hodně vyhýbat, tak je někdy výhodnější se předčasně otočit, samozřejmě po kontrole prostoru, do kterého se budu otáčet. Stejně tak se předčasně otáčím, když vidím, že pilot letící přede mnou výrazně klesá. „Tak tam já teda nepoletím!“

Když slabé podmínky ještě slábnou, tak je dobré to nepromeškat a včas přistát nahoře. Sleduji, v jaké výšce obvykle lítám (např. +20 m nad start) a když to klesne (např. na 10), tak jdu rychle na přistání.

Vždycky jsem obdivoval piloty, kteří se ve slabých podmínkách dokáží udržet. Mně to nikdy moc nešlo a radši mám silnější vítr. Poslední dobou jsem se ale díky těmto zásadám trochu zlepšil.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.