VIDEO: Řevničov – zesílení větru

15. 10. 2020 Jakub Vrána
4.10.2020 Řevničov – 10 km, zesílení větru

Vzdaní se v silném větru.

U startu je snad šest aut, ale nikdo nelítá. Dopoledne prý lítali, ale zesílilo to. S mým příjezdem to zase zeslabilo, tak se to rozhoduji zkusit. První start zruším, protože si všimnu špatně protažené šňůry od chase cam. Druhý start mi přijde docela v pohodě, ale Petr Kožíšek mi pak radí, že rozběh byl moc rychlý. To je pravda – měl bych plynule zrychlovat, ale na Řevničově na to nemám nervy – jakmile mám půdu pod nohama, tak radši zaberu, než ji zase ztratím. Nicméně si to zkusím vzít k srdci a rozběh dělat plynulejší. Dále je v silném větru zbytečné brzdit předstřel – to jsem si neuvědomoval. Petře, díky za rady!

Do gajblu to jde celkem snadno, fouká trochu zleva. Ztrácím ale dost výšky, protože hřeben ustupuje trochu dozadu a vítr fouká podél něj. V gajblu výšku zase naberu a přeskočím ho snadno – kolmá strana je nafukovaná, takže kolem ní normálně svahuji. Pak jde let dobře – výšky mám dost, tak letím s půlkou speedu. Kousek před koncem mě chytne víc než dvojkový stoupák a vynese mě bez točení až +260 m nad start. Schytám během něj i svůj první necvičný front-stall. V hlavě mi běží „ruce nahoru a když tak chyť předstřel,“ za což jsem rád, protože s nechytáním předstřelů jsem měl problémy. Žádný velký předstřel ale není, tak to nechávám letět a do stoupáku mě to hned vrátí zpátky.

Chvíli zvažuji, že to odpálím, ale moc daleko bych se asi nedostal. Prostor nade mnou už je o kilometr výš než u startu, ale i k tomu kilometru mi pořád ještě hodně chybí. Rozhodnu se proto zůstat u hrany, ale vítr zesílil a v podstatě jen stojím na místě a propadám se dolů. Spolu s tím se vítr taky trochu otočil, takže když konečně povolí a pustí mě dopředu, tak letím zpátky zase s větrem v zádech. Doletět až na konec tentokrát vzdávám – zdá se mi, že tam to se stromy cloumá ještě víc, proto se chci jen dostat bezpečně zpátky.

Dokonce i přemýšlím, že boj s větrem vzdám a přistanu nahoře na poli, to se pak opakuje ještě dvakrát.

Ve srovnání s Petrem jsem letěl zbytečně blízko hřebene. Bojím se lítat nad plochou částí lesa, protože jsem tam jednou větvil, ale dnes k tomu vzhledem k silnému větru nebyl důvod. Když vítr jednou za čas poleví, tak toho radši využívám k upalování zpátky a ne k prosazení dál od hřebene.

V gajblu už jsem prakticky trvale na plném speedu a není to moc příjemné. U startu si pohrávám s myšlenkou přistát nahoře, ale nedá se tam klesnout a v takhle silném větru by to bylo o hubu. Přistávám proto radši na poli a i tam mám problém vyklesat.

Začátek byl dobrý, ale pak už byl let na hraně rizika. Měl jsem počítat s tím, že to může zase zesílit. Navíc v silném větru je potřeba volit jinou stopu než při slabším.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.