VIDEO: Řevničov – na sněhu

16. 12. 2021 Jakub Vrána
12.12.2021 Řevničov – návrat 12 km na sněhu

Slunce na sněhu.

Dopoledne už fouká pěkně na Suchomastech, ale později by to mělo jít i na Řevničově, tak jedu tam a dobře dělám! Přesně při mém příjezdu se rozfouká akorát na start a na udržení – slabý Řevničov, to je svátek. Je nádherně, sluníčko svítí a jsou i jisté náznaky, že by mohla být termika, což se ale bohužel nepotvrdí. Nicméně i tak to stojí za to – je na nule, sníh netaje, bláto se nedělá a ve slabém větru se dá krásně kochat.

Trochu předčasně se vydávám do gajblu, kde to obvykle zvedá, ale v téhle slabotě se tam nezachráním. Jdu pěšky zpátky na start, ale ani mi to nevadí – dobré podmínky vydrží ještě dlouho, procházka v tak hezkém počasí je taky příjemná a aspoň se zahřeju.

Na druhý pokus už to trochu zesiluje a letí se ještě líp. Letím s Janem Žižkou na konec hrany, později se k nám přidává ještě Tonda. Jan na Kibu mě párkrát předlétá – je to myslím jednak mou nízkou váhou a jednak prostě tím, že v různých hladinách to letí různě rychle. Taky celkem často preferuji nabírání výšky, takže neletím s půlkou speedu, jak je na Řevničově při západnějším větru potřeba. Tonda to zkouší až na konec hrany, ale musí se vrátit – nevyšlo by mu to. Mně se daří nabrat o 10 m víc než jemu (605 m n.m.), tak se mi tam doletět podaří. Zpátky to po větru pěkně šupajdí.

Po přistání se zahřívám čajem a pohybem a jdu na to znovu. Tentokrát letím s Víťou. Podobně jako Tondovi se mu až na konec hrany protlačit nedaří. Já jsem trpělivější a když už Víťa vyráží zpátky, tak se mi zase podaří nabrat 600 a na konec dolétám podruhé. Při jihozápadním větru se na konci hrany dá snadno vyzvedat, takže cesta zpátky je zase bez problémů.

Od Mirka mám půjčené vario Syride s velkým e-ink displejem. Ten je krásně přehledný a na slunci skvěle čitelný. Thermal asistent bych se asi naučil používat – sice není tak přehledný jako na barevném displeji, ale kružnice zvýrazňující nejsilnější stoupání asi sama o sobě docela stačí. V silnějším větru často koukám na rychlost vůči zemi. Ta je na displeji výrazně zobrazena, ale chybí mi u ní šipka, kterým směrem ta rychlost je – zdaleka ne vždy to je přímo dopředu. Ve Flyskyhy šipku vidím a když se pohybuji dozadu, tak je navíc červená. Pípání varia je docela příjemné, jen se aktivuje hned po zapnutí přístroje, takže pípá už při čekání na startu, což nesnáším. Můj Flytec začne pípat až ve vzduchu, takže na startu pípání neobtěžuje. Detekce startu funguje na Flytecu dobře. Pípání varia je stejně jako u Flytecu asi o sekundu zpožděné, ale displej za tím zaostává ještě o další sekundu. Takže mi třeba vario pěkně píplo, já se chtěl podívat, jakému stoupání to odpovídá a na displeji vidím –0,5 m/s. To je holt daň za e-ink displej bez artefaktů. Na Flytecu je displej v souladu se zvukem. Někdy dělám i to, že si zvuk úplně vypnu a učím se cítit vzduch jen zadkem, což si pak ověřuji pohledem na displej. To by u Syride nešlo, protože zpoždění přes dvě sekundy už je prostě moc. Mapa nemá český font, takže start se zobrazuje jako �evni�ov. Na displeji mi trvale blikalo (střídání černé/bílé) FIR Praha a nechápu proč – byl jsem pod prostorem, ale rozhodně ne v něm. Kromě toho, že je blikání otravné, tak proužek překrýval další ovládací prvky. Já jsem jednu dobu mobil s e-ink displejem zkoušel, ale nakonec jsem se vrátil k barevnému, okamžitě aktualizovanému displeji bez artefaktů, i když je na slunci trochu hůř čitelný. Mám ho trvale zapojený do powerbanky, takže ani nižší spotřeba e-ink displeje pro mě není tak důležitá.

Dnes parádní den – obzvlášť začátek ve slabém větru na sluníčku byl nádherný. Taky řada dobrých rozhodnutí – výběrem terénu počínaje a trpělivostí před letem na konec konče.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.