VIDEO: Raná, Čerťák – speed naopak

4. 2. 2021 Jakub Vrána
22.7.2020 Raná, Čerťák – 9 km, speed naopak

Zkouška Summita.

Jana Nováková je tak hodná, že mi půjčuje Summita XC4 S/M na vyzkoušení. S Honzou Koterou vyrážíme na Ranou, kde se točí variábl.

Ve 12:00 jde stoupák, ale bohužel ještě nejsme nachystaní. Pak startují dva piloti, ale nezachytí se. Při dalším stoupáku do toho jde Honza jako první, dva piloti za ním a pak i já.

Základnu se mi bohužel nepodaří dotočit, vypadávám asi v 1700 a vydávám se za Honzou, který zdá se stoupá. Pak vidím chmurku, kde se to pěkně vaří, tak letím k ní, ale nic pod ní nenajdu. Podle znaků na zemi (zorané pole, silnice, vesnice) taky nic nenajdu a po krátkém boji nad zalesněným vrškem přistávám.

Se Summitem se mi letělo dobře – start, středění, let na speedu, jen přistání se mi moc nepovedlo – nedokázal jsem se rozhodnout, odkud fouká vítr, a pak už mi skoro došlo místo.

Slet za kopec.

Na Rané je to zdechlé a asi deset pilotů čeká na nějaký závan. V levé části startu jeden přichází, jeden němec zvedá křídlo nad hlavu a chystá se startovat. V tom se mu křídlo začne točit, zvedne ho to a flákne to s ním proti kopci – čertík. Já jsem od něj daleko, ale podle lidí, co mu přiběhli pomoc, má prasklou helmu a zlomenou klíční kost. Když pak přijde další závan, tak si všichni spíš dávají křídla do květáků, než by do toho chtěli startovat. Mně to odnese stopovací ceduli – je polaminovaná a uprostřed přehnutá, takže ve vzduchu krásně mává křídly. Škaredé jazyky tvrdí, že lítá líp než já.

Když konečně přijde něco normálního a první chroust se chytá ve stoupáku, startuje i Honza a taky se chytá. Já jsem si hloupě stoupl za jinou pilotku, která taky startuje, ale když se dostanu na řadu, tak už tomu nevěřím. Čekám další hodinu a už v nic nedoufám. Když to konečně zase trochu foukne, tak odstartuji, trochu se vyzvedám, ale žádný dobrý stoupák to není, tak jen letím za kopec, kde mám zaparkováno. V tom dnešním vánku žádné velké rotory nebudou, tak to považuji za bezpečné. Nad přistávačkou to ale přeci jen trochu drncá, tak letím radši až nad zorané pole, kde jednak už turbulence nebude a jednak by tam třeba mohl být nějaký stoupák – ale není.

Speed naopak a trénink na Summitu.

Honzu napadá, že bychom si večer ještě mohli posvahovat na Čerťáku. Jeho přelet skončil na půl cesty tam, takže ho cestou nabírám a jedeme.

Má foukat a taky fouká 2 m/s a rychlé vyhnití vidím celkem reálně, proto se do startu moc nehrnu. Kája Filip balí a jede domů, co mi to jen připomíná… https://www.xcontest.org/world/en/flights/detail:vrana/21.05.2020/16:15

Pak ale přeci jen startuji a hned po odlepení mě to zvedne, jak jsem na Čerťáku zvyklý. Po chvíli mi je jasné, že to i s takhle slabým větrem skvěle půjde. Honza, který čekal, jestli vyhniju, že by mě nabral a jeli bychom domů, se rychle přidává.

Hned po startu koukám, co to mám před sebou za zkřížené šňůry. Před startem si Honza všiml, že mám rozepnutý speed, tak jsem si ho bezmyšlenkovitě zapnul. Pravý speed už se mi na Summitu několikrát rozepl, tak tomu nevěnuji pozornost. Ale tentokrát je rozepnutý i ten druhý, tak ho taky zapínám. Jenže jsem je zapnul naopak! Speed je pořád aktivní, ale naštěstí asi jen na 5%. Za letu přemýšlím, jestli mám jít přistát nahoře nebo dole, ale ani jedna možnost se mi moc nelíbí. Nahoře jsou turbulence, dole málo místa, ani jedno bych s trochou speedu zažít nechtěl. Rozhoduji se pro rozpojení, ale samozřejmě s rizikem, že když se mi podaří rozpojit jen jednu stranu, tak poletím s částí speedu na té druhé. Říkám si, že to přenesením váhy vykompenzuji (obě ruce budu mít zabrané rozpojováním druhého speedu). Dávám se do práce a jde to pěkně blbě. Speed je zatížený, takže je ho potřeba nejdřív rukou stáhnout ještě víc a pak jde teprve s očky manipulovat. Za minutu je ven jedna strana, za další dvě druhá a mě se docela ulevuje.

Po nějaké době mě začnou svrbět roupy, ale na ostřejším půjčeném křídle nechci dělat žádné kraviny. Zkusím jen nácvik wingoverů bez brzd a jde to na Summitu líp. Pak už zkouším jen uši a klapance. Uši jdou snadno, jen se musí po vypuštění vyklepnout. Půlklapy bez speedu jsou taky v pohodě. Front stall vyvolává nepoznaný pocit – křídlo spadne dozadu a já jsem najednou bez opory, až dostanu křeč do lýtka, jak se snažím nějakou oporu najít. Ale kromě neobvyklého pocitu se křídlo chová hezky – stačí dát ruce nahoru a za chvíli letí normálně.

Půlklap na speedu je jiná písnička – nejdřív ho omylem udělám bez vypuštění speedu a to mi přijde celkem v klidu. Když ale speed po klapnutí pustím, tak se dostanu do celkem nepříjemných figur. Křídlo se po uchu rozletí k zemi a já nevím, co mám dělat dřív – chytat předstřel nebo se ho snažit uvést do letu v původním směru? Už to radši moc nehrotím a na plném speedu radši nebudu létat blízko terénu, abych tam tuhle situaci nemusel řešit.

Přistání v pohodě.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.