VIDEO: Lijak 3/3

26. 8. 2021 Jakub Vrána
31.7.2021 Lijak – 70 km návrat

Třetí pokus k anténám.

Celé dopoledne je vysoká a střední oblačnost, na start proto jedeme později a nedělám si moc naděje. Nějaká křídla jsou ale už nad úrovní startu, tak do toho jdu taky. Čekám, že vzduch bude kvůli dece a vyšší vlhkosti tupý, ale i když je ještě pod mrakem, tak jedou největší bomby za celé tři dny. Když se roztáhne, tak to pokračuje a zklidní se to až kolem čtvrté odpoledne.

Je to nejspíš kvůli silnějším nárazům.

Ze stoupáků u kopce neustále vypadávám, tak letím kus dopředu, kde konečně nacházím něco normálního.

K zatáčce to dnes jde pomalu. Vítr fouká jižní, takže to mám trochu proti větru. Před prvním přeskokem vytočím vysoko, takže se daří v pohodě. Před druhým mám ale jen 1400 a to ani nejsem na konci hrany. K mírnému svahu dolétám dokonce pod úrovní startu, ale je to nafukované a nasvícené, tak se vyhnívky zase tolik nebojím. A skutečně kousek dál chytám parádní výtah zpátky do provozní hladiny. Letím dál k anténám, ale je tam velký černý mrak. Škvírou mezi mraky vidím, že je taky pěkně vysoký. Koukám na radar, kde je útvar jasně vidět. Z mraku jdou dolů i virgy (takové laloky, což je začátek deště, který se při padání ještě vypařil a stoupák ho zvedá zpátky nahoru). Jsem navíc pod jiným mrakem pěkně vysoko. Pokud se tyhle dva spojí, tak nebude úniku.

Na antény proto kašlu a obracím se dřív. Na plném speedu pak letím nejdýl v kuse za svou kariéru – plných 10 minut. Normálně bych za takovou dobu byl už dávno na zemi, ale letím na kraji mraku, takže držím skoro celou dobu hladinu 1700 m.

Na svah před druhým přeskokem se v klidu napojuji. Černý mrak zůstává daleko za mnou, postupuje na SSZ.

Pak začíná zkouška trpělivosti. Plnou hodinu a půl se držím u hrany a snažím se najít nějaký přeskokový stoupák. Hledám v gajblu i zpátky, před hranou i za ní. Ale zastínilo se to, podmínky se hodně zklidnily a točím max. tak jedničkové stoupáky do 1700. To na přeskok nestačí. Vyčekám si konečně jeden slušnější stoupák, vyškrábu ho na 1980 a sbírám odvahu na přeskok. Tack mi poradil vzít to vrchem, tak ambiciózně nemířím vlevo vedle skal, ale vpravo nad ně. Vzduch je tu taky nadýzovaný, ale aspoň jde občas i trochu nahoru. Těsně před náhorní plošinou mě to ale splachuje a musím zvolit ústup nad skálu. Musí to tu být v rotoru, ale vzduch je naštěstí velmi klidný. Asi jsem v chráněném závětří. Přes skálu se přehoupnu hned nahoře a pak už to jde samo. Při západním větru byl přeskok na jižní stěnu celkem jednoduchý, ale let podél ní pak skoro nemožný. Při jižním byl přeskok vražda, ale let podél jižní stěny potom za odměnu.

Ze začátku si udělám pár pentlí a otoček, ale záhy pochopím, že to není třeba. Letím rovně a speed vypouštím, jen když vario ukáže trojku. Ke startu to pak dolétá samo.

U nižšího svahu přeci jen něco dotáčím, chci protáhnout k řece. Kousek před ní se obracím, ale mohl jsem klidně letět dál, nad start se vracím s 200m rezervou.

Před přistáním dělám wingovery, které už jsem dlouho nedělal a pranic mi nejdou. Po několika sériích ale přeci jen pozoruji jisté zlepšení. Na závěr pak ještě pořádná desítková spirála.

Mám radost, že jsem to dnes dokázal zavřít. A zároveň jsem rád, že se mi to povedlo až poslední den. Když bych to zvládl hned ten první, tak by mě asi nebavilo lítat pořád tu stejnou trať. Takhle jsem měl pořád proč se snažit. Konzistentně jsem všechny tři dny doletěl na konec a k poslednímu přeskoku a taky jsem se trochu zlepšil.

Nevadí mi, že dnes je trať kratší, než by byla jiné dny. Rozhodnutí neletět pod černý mrak bylo správné a nelituji ho. Když jsem se pak koukal zpátky, tak jsem tam nějaká křídla viděl letět a přišlo mi, že tam jsou jak sirky v moři.

Celkově jsem si tři dny užil parádní létání. V Česku mi v červenci přišel vzduch takový tupý, v Alpách naopak krásně živý, někdy skoro až moc.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.