VIDEO: Lijak 2/3

13. 8. 2021 Jakub Vrána
30.7.2021 Lijak – 64 km

Druhý pokus k anténám.

Podmínky jsou dnes ve všem horší než včera – je silnější vítr, menší dostupy a navíc se to bude dekovat. Nejsilnější vítr byl včera kolem čtvrté, tak chci dnes startovat dřív, abych se včas vrátil. Ale ráno jedeme ještě k moři, takže z časnějšího startu není nic.

První část k zatáčce si chci jen bez většího točení odsváhnout. Říkám si, že když víc fouká, tak by to mohlo jít. Dvojkové stoupáky točím, ale když z nich vypadnu, tak je nedohledávám. V úrovni zvedajícího se hřebene se zvládnu udržet, ale na přeskok údolí to chce výšky víc. Navíc na nafukovaných svazích, kde se chci před přeskokem zvednout, nic nenajdu. Musím se proto několikrát vracet.

Klesáky jsou dnes hodně nekompromisní. Několikrát se mi stane, že vyletím z jádra a hned jsem ve čtyřkovém klesáku, kterým padám dolů jako šutr. Do stoupáku se už vrátit nedokážu – níž je samozřejmě jinde, stoupáky jsou dnes hodně sfouknuté.

Poslední zatáčku před údolím nakonec prolétám skoro ve stejné výšce, z jaké jsem se z ní před chvílí vracel a pak se pracně škrábal nahoru. Na přeskok údolí to nejspíš nevyjde, ale výš se prostě dnes dostat nedokážu. Když už se v údolí koukám po místu na přistání, tak vlétám do dnešního prvního pořádného stoupáku, který mě dostává až pod základnu. Ta je dnes asi o 300 m níž než včera, i když u větších skal se později dostanu i výš.

Druhé údolí neskutečně protahuje, letím před ním bokem na vítr asi jen 20 km/h, hodně rychlosti se spotřebuje na prosazení proti kolmému větru. Naštěstí asi ve třetině údolí potkávám další skvělý stoupák, takže pak už to doskočím v klidu. K anténám to jde dobře, ale zpátky to bude boj. Proti silnému větru letím na plném speedu 20, slabé stoupáky si nemůžu dovolit točit, protože by mě snesly dál, než odkud jsem přiletěl. Naštěstí najdu ale i dva výživné, díky kterým výšku nemusím moc řešit a stačí se soustředit na prosazení proti větru. Prvnímu údolí na cestě zpátky se vyhýbám širokým obloukem – nechci, aby mě to tam sfouklo a pak přišpendlilo ve snaze se dostat ven. Vnitřkem hlavního údolí to taky tolik neprotahuje, takže už to konečně trochu letí. Doufám, že v širokém údolí potkám nějaký stoupák a ke svahu se ani nebudu muset vracet.

Ale všechno se zastiňuje a já se ke svahu nakonec nalepit musím. Vítr mě u něj naštěstí drží i bez slunce. Podmínky se značně zklidnily – vítr zeslábl, stoupáky i klesáky zmizely. Letím se podívat do gajblu a pořád zvolna stoupám. Pak mě ale srazí turbulence, která tu je za předním hřebenem. Během 50 sekund ztratím to, co jsem předtím nabíral čtvrt hodiny. Pokorně se vracím ven a vytáčím slaboučký stoupák až do základny, která tu je bohužel níž. Trasu vedu přes další mrak, který mi zase trochu pomůže a já si říkám, že by to dnes snad mohlo vyjít. Zastínění by mi díky absenci silných klesáků paradoxně mohlo pomoct. Dělám ale hloupou chybu – letím přímo ke skále v zatáčce, kde to je pochopitelně nejvíc nadýzované. Klouzák padá na 2:1 a já musím opět volit ústup do údolí. Neříkám, že když bych si to víc nadletěl, tak bych se tímhle místem prokousal, ale aspoň bych si zvýšil šance.

Přistávám v mírně turbulentních podmínkách 500 m od silnice. Asi po 20 minutách mi staví příjemný chlapík – cestou prohlásí, že se potřebuje napít a zve mě na pivo. Snažím se pozvat já jeho, ale nedá si to vymluvit. Díky moc – pravá slovinská pohostinnost.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.