VIDEO: Krupka – dva trojúhelníky

18. 3. 2021 Jakub Vrána
27.7.2020 Krupka – 17+18 km FAI

Návrat na Krupce.

Návraty a trojúhelníky mi nejdou, nedokážu si naplánovat otočňáky. Dnes fouká asi 2 m/s, tak chci zkusit z Krupky letět po hřebeni na jednu stranu, pak na druhou stranu a pak případně dopředu.

Už ráno jsou převývoje, ale během dne se to kupodivu zklidňuje, protože to dost stíní cirry. Kvůli nim taky čekám na startu přes hodinu. Kumuly postupují z jihu, cirry ze severu.

Vítek, se kterým jsem přijel, startuje dřív, ale hned vyhnívá. Já čekám až do příchodu party z autobusu. Jít na Krupku mě napadlo pozdě, takže autobus v 10:30 jsme nestihli, ale vlastně jsme mohli jet až ve 12:30, o nic bychom nepřišli, ale kdo to měl vědět. Myslel jsem, že se to postupně bude dekovat, ale bylo to dnes všechno trochu naopak – odpoledne byla deka naopak menší.

Po startu se mi daří zachytit vpravo od startu, kde zpočátku jedničkový stoupák postupně zesiluje až na průměrné 4 m/s a 6 v nárazech.

To je ale bohužel prakticky jediný stoupák, který během tohoto letu využiji. Snažím se létat pod mraky, ale buď k nim přiletím pozdě nebo nefungují, i když jsou úplně čerstvé a zvětšují se – moc si to nedovedu vysvětlit. Jednou mi to na kraji mraku pípne, ale říkám si, že dál pod základnou to bude silnější, ale pak už tam nic není.

Částečně mraky a částečně předsevzetí se vrátit mě vede zpátky ke startu. Tam ale také nic nenacházím, u žebra vedle startu mi to klapne a cestou na přistání nad městem taky už nic nenajdu. Přijdu o nejlepší část dne, ale aspoň jsem doletěl zpátky a nemusím řešit svoz. Cestou nahoru se rychle stavuji aspoň na polívku. Šel jsem dnes nahoru dvakrát cestou po žebru (start 50.69129N, 13.89088E) a je to dobrá cesta – přímá a přitom ne moc strmá, dá se to vyjít asi za půl hodiny.

Let mi nevyšel, jak jsem si představoval. Po vytočení prvního stoupáku už jsem vlastně nic nedokázal, nedokážu se mezi mraky dobře orientovat. Ale aspoň návrat se mi povedl, i když jen po prvním rameni.

Trojúhelník na Krupce.

Druhý dnešní let mi vychází mnohem lépe, stoupáky se mi daří nacházet dobře, i když někdy jen na náhodu bez nějakého jejich cíleného hledání. Pozdě odpoledne už nic moc nečekám, neberu si ani bundu a nezapojuji powerbanku. Zachycuji se zase vpravo od startu a rozhoduji se tentokrát letět doprava – původně plánované druhé rameno. Vytočím 2500 m n.m. (což je myslím můj rekord) a jeden Němec točí ještě výš. Já už ale ve spodních chmurkách začínám vidět šedě, tak radši zpod mraku odlétám.

V Dubí chytám asi půlkový stoupák a rozhoduji se ho točit, protože i takhle slabé stoupáky někdy končí pěkným výtahem. Stoupák nemizí, ale ani nesílí a snáší mě to skoro až do Německa. Chvíli zvažuji letět nad loukami nahoře, ale pak si u silnice nahoru z Dubí vyhlížím paseku, kde by se dalo v nouzi přistát, a rozhoduji se zkusit těch přes 5 km lesa přeletět. Výška nad mořem i nad povrchem postupně ubývá (až na nějakých 300 m nad povrchem), ale pak naštěstí chytám silnější stoupák, který tolik nesnáší a jsem zachráněn. Flyskyhy mi ukazuje výseč pro otočňák FAI trojúhelníku, tak do ní letím a pak ještě zpátky ke startu ho uzavřít.

Vítek chtěl odjíždět nejpozději v půl sedmé, takže je nejvyšší čas přistát. Výšku využiji k důkladné prohlídce pozemku u učňáku, kde parkuji – je opuštěný, nejsou tam psi, trochu zarostlý, ale žádné dvoumetrové divizny, tak se tam nakonec rozhoduji přistát, což vychází skvěle.

S tímhle letem jsem spokojen. Pokud by se mi ho podařilo spojit s tím ranním a ještě k tomu přidat nejlepší tři hodiny dne, které jsem strávil na zemi, byl by to splněný sen.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.