VIDEO: Kössen – testival

16. 9. 2021 Jakub Vrána
4.9.2021 Kössen – vyzkoušení čtyř EN-C křídel

MAC PARA Elan

Plánuji si to dnes vyšlápnout, ale u lanovky je stánek s křídly na půjčení, tak nakonec volím to. Z EN-C křídel mají volný Elan, tak ho zkouším. Váhové rozpětí je 75-95 kg, což je pro mých 85 ideální. U řidiček mě překvapí, že jsou přidělané patentkem a ne magnetem.

Má dnes foukat slabý SSV, proto jsme ostatně jeli na Kössen, ale na startu fouká JZ do 1 m/s, tak si to dávám na Z startovačku. Zajímalo by mě, čím to bylo způsobené. Byl nasvícený východní svah, takže bych o to víc čekal, že budou stoupáky vyjíždět po něm.

Chování Elanu mi přijde zcela srovnatelné se Summitem, řízení je trochu měkčí. Rychlost je srovnatelná, na plném speedu letím asi 45-50 km/h, ale taky opadám 2,5 m/s.

Uši a uši na speedu jdou v pohodě, ven se jim musí trochu pomoct. Klapance bez speedu si skoro ani nevšimnu, frontík udělá jen takové duc a hned je pryč. Klapance na speedu už něco udělají, ale soustředím se na to, abych nedělal své obvyklé chyby (tedy pouštím speed, krčím nohy a nechytám se popruhů), takže jsou taky v pohodě. Žádný předstřel chytat nemusím. Frontík na půlce je jen trochu větší duc.

Poslední figura je náznak wingoverů – ty se mi dělají asi líp než na Summitu. Tam dělám tak dvacetiprocentní wingovery a pak najednou zajedu do tak 70%. Chtěl bych něco mezi, dělat to konzistentně a postupně to zvětšovat. To se mi na Elanu daří líp, vnější strana mi tolik neujíždí a nemusím vnější brzdu dávat až ke karabinám.

Před přistáním vario pípne, tak udělám otočku, ale naprázdno – severní svah, brzo a mokro nic zázračného nevyprodukuje.

Od křídla vyšší kategorie bych asi čekal víc.

Niviuk Artik

Artik mají bohužel jen na zatížení 85-105 kg, což pro mou vzletovku 85 není úplně ideální. Beru nicméně aspoň to.

Při prvním letu jsem se u klapanců spíš zahřál, tak letím bez bundy. Ale pár křídel už se drží pod mrakem v údolí vpravo, kde se dělá mrak, tak tam letím a za chvíli jsem v základně. Mé srdce přeletáře velí k odletu, tak na nějaké figury prozatím kašlu a letím na západ k hřebenu. Cestou ale ještě opatrně vytahuji z báglu bundu – otevřu ho jen trošku a skrz jednu ruku ho vytahuji druhou rukou. Nasoukat se do bundy už takový problém není – rozepnu ramenní popruh a bundu si protáhnu za zády.

Nicméně to byla zbytečná práce, protože přestože je nad hřebenem mrak, tak u něj nic není. Přeskakuji na nižší severní hřeben, kde mi káně ukáže stoupák, ale ten za chvíli taky končí, takže se vydávám zpátky k lanovce. Podél mírně se svažujícího svahu letím docela dlouho pár metrů nad zemí – zkouška klouzavosti Artika…

Nakonec přistávám 2 km od lanovky, na figury bohužel nedošlo, ale stejně bych je chtěl dělat na menší velikosti.

Ozone Alpina

Alpina ve velikosti MS je celý den půjčená, tak beru aspoň ML, kde jsem na samém spodku váhy. Řidičky jsou stejně jako u Elana na patentku.

Před kopcem je obří oblast, kde to všude stoupá 0 až 0,5 m/s, kde se vyzvedám tak 100 m nad start a letím do západního údolí, které je krásně nasvícené. Stoupák už mi ukázalo kde co, ale dnes poprvé to je i hejno vran. Díky tomu se rychle zvednu až k vrcholu, ale výš to bohužel nejde. Říkám si, že foukat bude nejspíš z východního údolí, tak se držím nad hřebenem, kde čekám konvergenci – vítr z východu, termika ze západu. Navíc nad hřebenem nebudu v rotoru, ať už fouká z jakékoliv strany. Ale nakonec si to asi západní údolí svádí k sobě, takže žebra jsou nafukovaná a nejlíp to chodí nad nimi.

Letět už kam není, Štěpán už je u auta, tak letím nad přistávačku na figury. Rychlosti bez speedu, s půlkou a na plném jsou asi 33, 40 a 45, ale opadání se v těchto podmínkách měří špatně.

Zkouším uši, ale když k nim přidám půlku speedu, tak vystřelí ven. Zkouším znovu samotné uši a zase vystřelují. I když šňůry držím dole, tak se uši nalejou a i když je náběžka dole, tak uši nejsou vyvláté za křídlem. Později se dozvídám, že je Alpina dvouapůl-lajna, takže uši asi nedrží by-design.

Klapance a front-stall na trimu a na půlce speedu jsou v pohodě, ale u klapance na plném mě překvapí, že stačí do Áček jen ťuknout a strana hned upadne. U jiných křídel jsem zvyklý, že stáhnout Áčka na trimu chce docela sílu, na půlce ještě víc a na plném nejvíc. Alpina na plném upadne velmi ochotně a zajímalo by mě, jestli stejně ochotně padá i sama od sebe.

Řidičky mi přijdou jak ze žvejkačky, ze začátku nedělají vůbec nic a i později zabírají velmi zlehka.

Vypadávání z uší i ochotné klapání na plném je asi dané dvouapůl-lajnovou konstrukcí.

Ozone Delta

Martin mi půjčil Deltu – díky. Ale bohužel než vyjedeme na start, tak se zatáhne a zeslabí i vítr. Protože je to funglovka, tak Martin nechce, abych mu to klapal, tak je to jen slet, při kterém křídlo samozřejmě nepoznám. Zkouším aspoň let na minimální rychlosti.

Z půjčených křídel se mi na Alpině asi letělo nejlíp, ale na Artiku jsem si nezkoušel figury, takže ho nemůžu úplně posoudit.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.