VIDEO: Kanáry – Tenerife

8. 4. 2021 Jakub Vrána
20-28.3.2021 Tenerife

Tenerife.

Kvůli zákazu pohybu mezi okresy a neletovému počasí začátkem března jsem začal uvažovat u výletu do ciziny. V Itálii zavedli podobná opatření jako u nás, tak volba padla na Tenerife na Kanárských ostrovech. Už cestou z letiště kolem páté odpoledne vidíme ve vzduchu pořád křídla, tak si říkám, že by to mohlo být dobré.

Hned další den to dobré skutečně je. Vypadá to na takové průměrné podmínky – všude zataženo, dostupy jen kolem 1150 m, ale hned se mi daří můj nejdelší let za celý pobyt. Ve vzduchu jsem tři a půl hodiny a uletím 45 km (druhý nejdelší registrovaný let ten den na Tenerife). Několikrát se zachraňuji nízko nad zemí, včas se rozhoduji pro návrat a na přistání se vydávám, když jsem pod základnou, takže pohodlně doletím až k hotelu. Samá dobrá rozhodnutí, nechávání si rezerv a i trocha toho štěstí při zachraňování.

Další den začíná být počasí ovlivňované silnou cyklónou na sever od Kanárských ostrovů. Stoupáky jsou silným větrem rozbité a fouká podél kopce, takže po vytočení prvního stoupáku už jde v podstatě jen o hodinový slet.

V pondělí je situace ještě o něco horší – první stoupák vytočím až docela nízko a pak hodinu svahuji u žebra, které je v ideálních podmínkách rovnoběžné s větrem, dnes je na něj ale skoro kolmo. Když se jednou odvažuji za něj k trochu vyššímu svahu, tak je to tam dost turbulentní a musím se vrátit zpátky.

V úterý je jasno, vítr skoro nefouká a na startu orientovaném na JZ nám jde většinou do zad, protože dopolední slunce nahřívá plochu za námi. Daří se mi do toho ale odstartovat. Dostupy jsou kolem 1300 a asi by se dalo něco uletět, nicméně na slunci je to dost divoké. Stoupáky hezky vyjíždí po skalách, ale na ty se nechci lepit pro případ, že by mi to blízko u nich klaplo. Dál od skal to zase tak dobře nefunguje, tak se rozhoduji jít radši se synem na motokáry. Přistanu si hned u nich a pak si dobře pojezdíme.

Následující den je předpověď stabilního zvrstvení, navíc je všude takový opar, což je Calima (písek ze Sahary). I tak to ale dnes zkouším, chvíli bojuji nad dálnicí, ale nakonec je to v podstatě jen slet.

Ve čtvrtek vane silný vichr z jihu. Na severu v závětří za horou se prý dalo odstartovat, ale vynechat jeden den není na škodu.

Další den fouká silný západ, ale severozápad Tenerife je trochu v závětří za La Gomerou, tak jedu tam. Po startu letím nad takovou náhorní plošinou za hranou, tak trochu brousím keře, ale nakonec se zvednu. Láká mě letět před Giganty, ale nevím, co tam silný vítr u vysoké kolmé skály udělá, tak radši letím vyhlídkový let podél pobřeží. Užívám si výhledy na pobřeží, promenády i hotelové bazény. Na poslední dobrou přistávačku bych se proti větru nedokázal vrátit, tak přistávám trochu nouzově, ale zvládám to.

V sobotu fouká dost podobně, tak jedu na východ ostrova do závětří. Po několika osamocených dnech na startu konečně potkávám někoho dalšího, pár křídel je už i ve vzduchu. Po startu na mě ale začíná pršet, takže stoupavou oblastí jen prolétávám a závěr letu strávím svahováním o kraj nějakého lomu. Odpoledne se ještě jedeme podívat na Giganty, kde fouká víc než o den dřív, takže se moudře rozhoduji nestartovat.

Poslední den je dost podobný tomu prvnímu, jen mraky občas prosvítí sluníčko a dostupy jsou až do 1450, i když některé mraky se tvoří už v 1000. Díky zastínění jsou stoupáky slabé a klidné. Ve výšce, kde jsem první den musel přestat točit, teď začínám, takže se letí mnohem pohodlněji, z nízké výšky se tentokrát zachraňovat nepotřebuji. Nad plošší oblastí letím buď podle mraků nebo nad města, kde vždycky něco je. Dobré podmínky mě nalákají až k letu ke Gigantům, letím v podstatě podél celé nafukované strany ostrova. Tam správně vyhodnocuji, že se vítr otočil a mezi vysoké skály a moře neletím, protože tam nejspíš fouká směrem na moře a bylo by to v rotoru. Nechávám se zlákat velkým svahem na konci údolí, o němž si myslím, že jím bude vzduch krásně proudit a na konci se zvedat, jako to bylo v Pinzollu. To je ale velký omyl. V údolí už je rotor a nějaká nulka, kterou tam zkouším točit, mě snáší trochu na východ. Usoudím proto, že vítr fouká přeci jen od moře a rotor je za Giganty, letím proto na východní straně údolí. O stoupáku nad Giganty, který mě snášel trochu na západ, usoudím, že si jen mrak natahoval vzduch ze široka a nebyl to ve skutečnosti základní vítr. Z pozdější analýzy mi je ale jasné, co se dělo – JZ vítr ostrov prostě obtékal, takže na SZ foukalo rychleji z jihu, na JV zase ze západu. Proto se kamarád, který se u stolové hory vydal dál, už nedokázal vrátit. A proto já jsem skončil v rotoru. S obtékáním překážky jsem se samozřejmě už tisíckrát setkal, jen ne v tomto měřítku. Díky této lekci si to ale zapamatuji.

Párkrát mi to poklape. O stoupáku, který mě z údolí mohl dostat, si říkám, že to je jen výstupná část rotoru, a ani ho netočím. Svezu se šestkovým klesákem. Přistávám na vyvýšeném místě, včas ještě nad zemí nezruším křídlo a nakonec mám štěstí, že se zastavuje o sušák za plotem.

Kromě této vážné chyby jsem byl se svými rozhodnutími v průběhu týdne většinou spokojen a předsevzetí nechávat si větší rezervy se mi celkem daří plnit. Krizový byl stejně jako po týdnu v Itálii poslední den. Na Tenerife jsem pořádně využil jen dva starty, spousta dalších dobrých mě ještě čeká. V den odletu jsem si ještě chtěl sletět z 2200 m až k moři, ale silný vítr to zase zhatil. Na nějaké stovkové lety Kanáry nejsou, ale polétání to je pestré a zajímavé.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.