VIDEO: Idro – dvoulajna

21. 10. 2021 Jakub Vrána
9.9.2021 Idro – dvoujlajna UP Meru

Dvoulajna.

Pepa Bezdička je tak hodný, že mi na odpolední termiku půjčuje Meru – díky moc, vážím si toho. Ptám se Pepy a ještě Jardy na tipy a oba mi říkají, že při startu to chce fakt velký impuls do Áček, vytáhnout křídlo až nad hlavu a tam se teprve otočit. Soustředím se na to a i když se křídlu nahoru opravdu moc nechce, tak jsou oba mé dnešní starty v pohodě – ale fouká tak 5 m/s na komoru, tak ještě aby nebyly.

Rychle vytočím do 2200, ale u přeskoku si všímám, že se mi jeden volný konec zachytil o háček na naviják, který mám v karabině a který už mě dlouho štve. Karabiny vyměním nebo aspoň otočím, protože se mi za tyhle háčky pořád něco zachytává a i když to před startem zkontroluji, tak stačí jeden pohyb a hned se za ně něco zasekne. Kvůli tomu je jedna strana o 3 cm kratší a křídlo na ní maličko stáčí. Nechci tím mít zkažený dojem z křídla, tak přistávám na startu. Nosí to tam až moc dobře, takže několikrát skončím až nad startem. Křídlo nemá uši, nízko nad zemí nechci dělat spirálu ani větší wingovery, tak výšku vytrácím sestupnou 360. Jarda mi pak radí ještě delfínky, které výšku taky celkem ztrácí a mají výhodu rovného letu. Z -30 se nakonec trefuji do té správné výšky ve svahu.

Při druhém letu už tak pěkný stoupák nenacházím, ale aspoň nějakou výšku naberu a letím před průčelku, kde trošku doberu a letím o něco dál než minule.

Na Meru se mi nejvíc líbí řízení za zadní popruhy na speedu. Na Summitu jsou jak z betonu, při letu na speedu v nich křídlo vůbec necítím a když je chci použít, tak to chce snad 10 kg váhy. Na Meru v nich křídlo krásně cítím stejně jako v řidičkách na trimu a můžu snadno korigovat náznaky měknutí.

Při šlápnutí plného speedu se křídlo docela prosedne a to i když se speed snažím přidávat pomalu a v okamžicích, kdy jde křídlo dozadu. Ale z dvouapůlkového klesání se to postupně vrací někam pod dva. Půlka speedu přidá 10 km rychlosti, plný dalších 10. Na křídlo jsem bohužel moc lehký. Vodou jsem se dovážil aspoň na minimální vzletovku 90 kg, ale podle Šnajbyho by to chtělo 97. Příští Meru by mělo být i ve velikosti S, tak budu mít šanci.

Z křídla mám mnohem větší respekt. U Summita vím, co si s ním můžu dovolit. U Meru ani nevím, jak to klapne, tak si držím větší odstup od terénu a kde čekám turbulence, tak pro jistotu neletím na plném speedu – se Summitem jsem si na něm ze začátku taky netroufal moc lítat. Sám si to poklapat nemůžu, protože křídlo nemá klapací šňůry a celkem spolehlivý způsob spočívající v hrábnutí do brzd na plném speedu nechci pokoušet. I obyčejné klapance bych asi stejně chtěl nejdřív zkusit na SIV.

Přistání je v pohodě, i když přesně na terč se v asi 5m/s větru netrefuji.

Když by bylo křídlo v mé velikosti, tak bych se k němu chtěl časem propracovat, ale chce to svůj čas – zatím z něj mám spíš trochu strach.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.