VIDEO: Cukrák, Raná, Čerťák – netrojúhelníky

8. 7. 2021 Jakub Vrána
4/2021 Cukrák, Raná, Čerťák – tři nedokončené trojúhelníky

Přes Brdský hřeben.

Nalákán posledním povedeným trojúhelníkem a dnešní dobrou předpovědí si naplánuji trasu do Kytína, pak mimo prostor a pak zase buď zpátky k hřebenu nebo rovnou zpátky na Cukrák.

Ráno mě trochu vyplaší dekující se obloha, tak vyrážím dřív. Na startu je čtvrt hodiny mrtvo, tak startuji do prvního závanu. Ale prokopávám stromky, cestou nic nechytám, před přistáním si nevšimnu druhých drátů, které přelétám o pár centimetrů, a v kokonu se mi zasekává noha, takže přistávám na zadek. Na tenhle let bych radši zapomněl.

Druhý let je o poznání lepší, už fouká celkem stabilně 2 m/s, i když směr se hodně mění. Vyčíhávám interval a okamžitě jsem v +130 m. Říkám si, že už mám vyhráno, ale vypadávám z toho. Jsou to spíš dnes takové jednotlivé bubliny než souvislé stoupáky. Ještě čtvrt hodiny bojuji, zkouším i gajbl, ale musím zase přistát.

U dalšího pokusu se potkáváme ve vzduchu tři. Všude to klesá, takže mi je jasné, že někdy musí být i stoupák. Druzí dva to vzdávají, ale já letím ještě doprava před skalky, kde stoupák konečně je. S potížemi vytočím prostor a letím doleva. Vítr se dnes hodně točí a já najednou letím přímo proti větru. Cestou na Všenory si přitočím, ale až k prostoru to tentokrát nedá. Před Řevnicemi je to čtvrthodinový boj o každý metr. Občas vario ukáže i dvojku, ale hned jsem z toho zase venku. Vzduch je hodně turbulentní, skoro jako bych byl v rotoru, ale žádná pevná překážka přede mnou není, takže jedině za stoupákem. Zkouším hledat proti větru a až na několikátý pokus se mi podaří zachránit. S vytočeným prostorem si troufám přes hřeben Brd, nad kterým znova doberu maximum, ale pak už je to splachovačka. Nejlíp by to asi dávalo nad Mníškem, jenže ten je celkem blízko za hřebenem, tak se mi tam nechce. Volím proto linku přes několik menších obcí až k brdku honosně nazvanému Hora, o který se snažím zachránit, ale bez úspěchu.

Let pod prostorem 1050 m je velká výzva. Člověk dá uši, před prostorem se zachrání, ale vzápětí vletí do čtyřkového klesáku a za 2,5 minuty je na zemi.

Přistávám v pohodě na kraji pole a hned mě přijdou zkontrolovat místní usedlíci – jeden zemědělec a jeho soused. Oba se mě ptají na spoustu věcí, soused mi pak nabízí i pivo a odvoz na autobus do Mníšku – díky! Tohle bylo velmi příjemné zakončení letu, který bohužel skončil zhruba v půlce. Příště možná zkusím letět podél hřebene Brd až mimo prostor, tam pořádně vytočit a překonat ho až tam. Ale zase tím směrem Brdy stoupají, takže manévrovacího prostoru je míň a míň. Těžké…

Ranská brigáda.

David už odletěl, Víťa odlétá právě při mém příchodu, tak jsem zase sám. Vítr se stočil k bouli, takže když v závanu odstartuji, tak letím rovnou tam. Po chvilce šudlání a zachraňování opravdu můžu začít točit. Nejsem ale schopen dotočit základnu, což se mi dnes nakonec nepovede ani jednou. Někdy si připadám jak kulička v pinballu, která se odráží mezi zemí a mraky (nebo prostorem). Dnes jsem byl spíš jak hopík, který na strop nikdy nedoskočí. Dostupy měly být kolem 1500, někdy nevytočím ani to, někdy ale zase 1650.

Nefouká tolik, tak chci zkusit trojúhelník – je mým snem uletět 30 FAI nebo 50 návrat. Letím na sever s plánem otočit na Most a pak se vrátit. Bezvětří teda není, někdy proti větru letím s klouzákem jen 1,1:1 – skoro pod úhlem 45 stupňů! To jsem na displeji ještě neviděl.

Nicméně dolétám k Bořni, oblétám prostor u Mostu a dolétám i na druhý vrchol trojúhelníku. Po rovné čáře se mi teda letět vůbec nedaří – vybírám si odtrhovku po větru a když k ní doletím a vytočím stoupák, tak pak musím zatočit kolmo. Další odtrhovky si proto vybírám tak, aby mě stoupák snesl požadovaným směrem.

Nicméně u Mostu to začne jít z kopce. Všechno se dost zastínilo a ze stoupáku vypadávám čím dál tím níž. Někdy kouknu na Thermal Assistant, letím na místo, kde jsem točil a potkám tam dvojkový klesák! Vzduch není tak jedovatý jako včera a předevčírem, ale ani v trvalém oparu, který všude dnes panuje, to úplně klidné není.

Trojúhelník se mi nakonec uzavřít nedaří. Když bych letěl po větru, tak bych za ty tři hodiny, které jsem strávil ve vzduchu, určitě uletěl víc, navíc by to bylo o dost jednodušší (stoupáky jsou po větru „blíž sebe“). Ale zklamaný nejsem – podmínky nebyly nic extra a ve vzduchu jsem strávil i tak poměrně dlouho.

Po přistání mě nabírá Tomáš a frčíme rovnou do Prahy – díky!

K Milešovce.

Petr Kožíšek startuje brzo a drží se jen tak tak. Několikrát už to vypadá, že jde na přistání, ale nakonec se vždycky vyškrábe. Ostatním se do toho proto moc nechce. Pak startuje David s Kosťou a točí slaboučký stoupák.

Já si počkám na interval a hned po startu mě to zvedne za koule, jak jsem na Čerťáku zvyklý. Hned jsem v nějaké dvojce, později trojce a dostávám se asi 300 m nad start. Pak z toho ale z ničeho nic vypadávám a už to nenajdu.

Propadnu se až na -20 m, ale u startu se zase vyzvedávám. Další stoupák už udržím, ale končí v 1500. Na startu je pořád klídek, snad 20 pilotů pořád čeká. Odlétám proto sám.

Plán je letět po větru a když mě to nebude moc sfoukávat, tak zkusit trojúhelník, jinak záfuk. Vítr měl dnes podle předpovědi být kolem 3 m/s, navíc v celé výšce stejný, tak by to mohlo jít.

Další stoupák končí v 1550, další v 1600. Opravdu jsou dnes asi tak nízké dostupy, i když měly být vyšší. I absence kumulů by tomu odpovídala, protože původně měly být.

Za Milešovkou chci přeskočit k dalšímu vršku. Jsou tam stromy a ve čtyřkovém klesáku si nejsem jist, jestli je přeletím. Za nimi na mě čeká dnes nejsilnější stoupák, místy až 3,5 integrovaný. Zachránil jsem se z 80 AGL.

Po větru (nebo spíš trochu bokem na vítr) to moc neuhánělo, tak zatáčím na trojúhelník. Bez speedu to ale moc neletí, tak musím šlapat plný. U hřbítku za polem u vesnice je akorát klesák. Podívám se na kouř z ohně, který jde bokem na vítr, tak letím tím směrem. Vario tam párkrát pípne, ale už se v tom neudržím.

Zpátky dvěma vlaky a busem.

Bez mraků a s nízkými dostupy to bylo dnes těžké. Ze stoupáků jsem navíc neustále vypadával, neletělo se mi moc dobře.

Po návratu ještě svahůvka a díky tomu, že jsme přijeli jedním autem tři, tak ještě svážíme auto Honzovi Krejcárkovi.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.