VIDEO: Cukrák – křest Summita

1. 3. 2021 Jakub Vrána
27.2.2021 Cukrák – 7 km návrat

Křest Summita.

Když jsem loni v létě zkoušel Summita, tak jsem si říkal, že bych na něj pomalu mohl přejít. V září jsem na něm odlítal většinu SIV (kromě dvou dní na Trangu a Sigmě) a pak ještě svůj první den v Alpách. O půl roku později ho konečně mám. Nejdřív jsem několik měsíců čekal, jestli nebude nová verze, ale ta letos nakonec být nemá. Pak jsem koupil XC4, nějakou dobu čekal na ušití a v lednu už křídlo bylo v Německu. Mohl jsem si ho nechat poslat poštou, ale vzhledem k tomu, že jsem na něj nespěchal (chci ho hlavně na jaro), tak jsem zvolil variantu nechat si ho přivézt. Kvůli COVIDu se to ale o měsíc protáhlo. Pak bylo křídlo v Liberci, odkud jsem si ho zase mohl nechat poslat, ale říkal jsem si, že si rád polítám na Ještědu nebo Rašovce, tak jsem čekal na příhodný vítr. Ale dřív přišel celostátní lockdown, takže jsem byl nakonec rád, že mi křídlo na poslední chvíli kamarád dovezl do Prahy. Během lockdownu chci aspoň potrénovat na louce, stejně jako loni při prvním lockdownu.

Dnes jsem ale křídlo ještě vzal do vzduchu. Z parkoviště vidíme šest křídel nad hranou, ale než dojdeme na start, tak to zeslabuje a všichni kromě jednoho borce popadávají. Nějakou dobu vyčkáváme, pak to zase trochu zesiluje, tak do toho bez potíží napoprvé startuji. Všimnu si klacíku ve šňůrách a říkám si, že by měl jít vylkepnout, což se naštěstí potvrzuje. Během letu se toho moc neděje kromě toho, že jedna šňůrka od speedu se mi zahákla o popruh v kokonu a druhá se rozepla (očka z výroby mi přijdou moc volná – u sedačky jsem si je kleštěmi trošku stáhl, u křídla to udělám taky). Taky mi je zima na ruce, tak měním rukavice. Asi po půl hodince začne být vzduch dost neklidný, chvíli stoupám, chvíli mě to splachuje i blízko u kopce. Rukáv potvrzuje mou domněnku – vítr se stočil a chvílemi fouká až zpoza kopce, takže jsme tu a tam v rotoru. Letím doprava od startu, kde je to i na tento směr větru před kopcem, ale není to tam o moc lepší. Bez dlouhého přemýšlení jdu na přistání dole, stejně by se v tom asi nedalo udržet a je zbytečné riskovat. Nevím, jestli to byl jen výživný stoupák někde před kopcem, který si to takhle všechno natáhl k sobě, nebo jestli se podobně jako včera otočil základní vítr. Ten se dnes taky točil, ráno foukalo ze západu, později až ze SSV.

Nahoře se potkáváme s dalšími piloty a pilotkami. Sonda ukazuje hodnoty kolem 2 m/s, další směna taky popadala, tak přemýšlím, jestli vůbec chodit znovu na start nebo třeba nepřejet na Ranou. Pak ale sonda jednou ukáže čtyřku, na Rané to podle předpovědi má zeslabovat, takže bychom tam nejspíš přijeli pozdě, takže jdu přeci jen znovu na start. A dobře dělám!

Startuji zase v pohodě a svahuji s mnoha dalšími piloty, někdy až v devíti. Ale z velké většiny to jsou zkušení piloti a pilotky, takže lítáme ve vzájemné harmonii. Snažím se lítat přesně za křídlem přede mnou (ne trochu bokem), aby se protiletícím lépe vyhýbalo. Radil to nedávno Greg Hammerton a je fakt, že pilotům v zástupu se vyhýbá mnohem líp, než když je každý kus vedle. Občas někdo natrefí na stoupák, ostatní se k němu disciplinovaně připojí a spolu si točíme. Já nacházím jeden pěkný stoupák, do kterého se postupně připojí skoro všichni – nechce se mi lítat u svahu, tak si vyberu linku kolmo od svahu, na které vario pípá. Na jejím konci je pěkné jadérko.

Z dalšího stoupáku mám ještě větší radost. Na Cukráku mám vypozorované, že před startem se dá sice dobře udržet svahováním, ale stoupáky chodí spíš vpravo před skalkou nebo vlevo směrem do gajblu. Trochu odvážně se vydávám do gajblu a narážím na stoupák, který bych za těchto podmínek (únor, pod mrakem, mokro po dešti) nečekal jinde než na Cukráku – v nárazech i 4 m/s. Stoupák ale zdá se končí, tak se vydávám doleva. Tam už jsem dnes jednou letěl a vracel jsem se konzervativně, jak jsem zvyklý z Makalu. Summit ale letí přeci jen o poznání líp, takže jsem se zpátky dostal s královskou výškou. Když na Summitu šlápnu do speedu, tak úplně slyším, jak se zvedne vítr kolem mě.

Tentokrát letím s Janičkou a je to paní pilotka – na stejném křídle jako já letí rychleji a přitom míň opadá. Všiml jsem si toho dnes už několikrát. To se ničím jiným než rukama vysvětlit nedá. Cestou si ještě jednou přitočíme a já to pak s výškou +250 m nad startem obracím zpátky. Janička pak byla smutná, že jsme neletěli dál, ostatní by nás vyzvedli. Cestou zpátky nabereme ještě nulku, takže do gajblu se vracím s výškou +150 m. Všímám si, že Víťa, kterému jsem půjčil svoje Makalu, přistál mezitím dole, tak si říkám, že jakmile klesnu pod +100, tak přistanu nahoře a sjedu pro něj, protože má bolavé koleno a nahoru by se škrábal těžko. Po chvíli opravdu klesám, takže ani nemusí dlouho čekat.

Ze Summitu jsem nadšen. Dává mi potřebnou rezervu, když vítr třeba trochu zesílí. Když někam letím, tak to jde mnohem pohodlněji, protože se veškerá rychlost nespotřebuje na prosazování před svah. Když šlápnu speed, tak cítím vítr „ve vlasech“. Živější ovládání mi taky maximálně vyhovuje, v turbulentnějším vzduchu křídlo i tak v klidu uřídím. Mám pocit, jako bych z autobusu přesedl do osobního auta, kde když šlápnu na plyn, tak s rezervou předjedu kamion do kopce. Ne ale zase do formule, kde šlápnutí na plyn znamená téměř jisté hodiny. Na Summitu se se svými zkušenostmi cítím bezpečněji než na Makalu. Moje Makalu 4 S/M s technickou do března 2022 bude brzy na prodej.

Dnes nakonec super den. Bál jsem se, že po otočení větru bude dni konec, ale nakonec to nejlepší teprve přišlo. Dalo by se lítat i dýl, ale ve slábnoucích podmínkách jsem si nechtěl kazit dojem.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.