VIDEO: Col Rodella – kravata, twist

Dolomity.

Po týdnu každodenního lítání na výkonných křídlech jsem zpátky na Makalu a start se mi poprvé nepovede.

U startu naberu asi +400 m a letím se podívat dozadu k velkým skalám. Hanka své skupině, se kterou je tu na výletě a ke které jsme se po SIV tak trochu přifařili, radí, ať blízko velkých skal raději nelítají, tak se toho držím. Doberu na +600, ale až k základně se mi to bohužel nedaří. Vydávám se s výkonnými křídly proti větru, podaří se mi doletět k nasvíceným a trochu nafukovaným skalám, ale nic tam neulovím, tak letím zpátky na přistání – po větru to jde.

Alpy mi v mnohém přijdou snadnější než roviny – směr větru je jasně daný údolkou a u nasvícených a nafukovaných skal to celkem spolehlivě chodí. Jak je ale vidět, tak ne vždy a hory zase samozřejmě mají svoje rizika.

Let s kravatou.

Po prvním přistání chci jít co nejrychleji zase na start. Jake si dá mezitím v klidu oběd, já to na startu vybalím, ale fouká z blbého směru, tak mi Hanka doporučuje JZ startovačku. Při skládání věcí ztratím víčko od kamery a už ho nenajdu. Se sedačkou na zádech jdu na JZ start, ale je to 600 m a než tam dojdu, tak se to zatáhne a začne foukat do zad. Půl hodiny čekám, pak to vzdávám a jdu radši na oběd. Během něj se to samozřejmě roztáhne. Na startu fouká 1 m/s sever (dnes základní vítr). Jake to odpálí na sever, což jde, ale pak se musí oblétat hřeben. Já si počkám na bezvětří, přehodím si křídlo na jižní start a odstartuji na berana. Série špatných rozhodnutí končí startem s kravatou. Udělal jsem si ji asi při přehazování křídla na jih a ledabylá předstartovní příprava ji neodhalila. Po zvednutí křídla jsem si ho ze 3/4 zkontroloval, ale zavleklou část zrovna ne. Trochu moc jsem si zvykl na to, že mi Jarda rozkládal nebo aspoň kontroloval křídlo.

Naštěstí díky SIV nepanikařím, srovnám směr letu, šlápnu půlku speedu a naberu trochu výšky. Pak zkusím negativku, ale na Makalu mi moc nejde a kravatu nevyvleče. Rozhoduji se letět nad údolí a zkusit to vyřešit tam nebo s kravatou přistát, ale začne mi docházet, že stromy nepřeletím. Rozhoduji se proto přistát ve svahu. Kvůli nedostatku prostoru (stromy vlevo a přede mnou, lanovka vpravo) přistávám na klaplou stranu, ale zdaří se to hezky.

Výšlap zpátky nahoru je po značené cestě.

Broušení mraku.

Na startu je bezvětří, ale mám to rozložené na sever, tak trochu z lenosti a trochu z obavy o zamotání křídla startuji tam. Už od toho moc nečekám, takže mi výška ztracená letem kolem hřebene moc nevadí. Po obletu šudlám nějakou skalku, až k ní přijde docela hezký stoupák. Ještě s jedním pilotem ho začneme točit a hned jsou u nás ostatní jako mouchy. Po nějaké době přestředím na lepší jádro a zase jsou ostatní hned u mě. To je samozřejmě v pořádku a já to taky dělám, krásně si takhle vzájemně pomáháme. K mému překvapení se z -400 dostanu ještě s jedním stoupákem na +400 a letím dozadu k velké skále. Tam se na závětrné nasvícené straně utrhne krásný stoupák, který mě doveze až k mraku. Možná mu trochu pomohlo i potkání údolky se základním větrem a došlo ke konvergenci. Neletím samozřejmě do mraku, ale nosí to i na jeho boku, takže se dostanu až do 3000. Letím krásně kolem mraku až nad údolí. Když trochu klesnu, tak si zaletím pod mrak a rychle zase pryč.

Cestou zpátky k hlavnímu kopci vidím několik křídel šudlat nějakou nulu, což se mi už moc nechce, tak radši letím nad údolí zkoušet figury. Předevčírem skončilo SIV, kde jsem létal na Summitu, Trangu a Sigmě. Na Makalu jsem figury ještě nedělal a zdá se mi, že se chová trochu jinak. Místo nějakých naučených pohybů rukou bych měl ale křídlo ovládat podle toho, jak se chová, takže se nechci vymlouvat.

Wingovery se mi povedou hezky. Negativka doprava se mi nepovede – udělám jen ostrou zatáčku. Negativka doleva vyjde hezky, chytím i předstřel.

Další negativku doprava totálně podělám – křídlo střelí, předstřel nechytím a jsem ve twistu. Tam naštěstí zatáhnu za správnou brzdu, křídlo se roztwistuje a letí rovně.

Fullstall taky pokazím – místo držení brzd dole a postupného uvolňování je pustím najedou.

Spirála mi vždycky šla, ale Makalu do ní nějak nechce najíždět, tak dám víc brzdy, až si tu stranu přetáhnu. Předstřel zase nechytím, ale křídlo si s tím naštěstí poradí samo. Spirála na druhou stranu se povede hezky.

Nechytání předstřelů je vážná chyba, možná dokonce brzdím jen tak trochu, což je to úplně nejhorší. Budu to trénovat z předozadních kyvů. Možná už se na mně taky trochu podepisuje únava – od figur si dám chvíli pokoj a snad je nezapomenu a neztratím kuráž je s dostatečnou výškou trénovat.