VIDEO: Čerťák – zkouška Summita

11. 2. 2021 Jakub Vrána
23.7.2020 Čerťák – 14 km proti větru do Dobětic

Z Čerťáku na Dobky.

Na slabý sever dorážíme s Honzou už před jedenáctou, protože odpoledne se to má dekovat. Windguru se sondou nefunguje. I takhle celkem brzy to jde hezky, jen dostupy jsou nízké a kvůli tomu není na nebi ani mráček.

Zkouším letět na Brnou, kde jsou jižní skály schované v závětří, tak by z nich jednou za čas mohl jít pěkný stoupák. Napoprvé mi to nevyjde a kousek se vracím, ale před řekou chytám pěkný stoupák a pak už Brnou přeletím. Říkám si, že když mám Summita, tak se můžu líp tlačit proti větru. Navíc dnes moc nefouká a stoupáky jdou prakticky kolmo nahoru. Z Brné pokračuji na Ústí a pak dál na Dobětice, kde vidím točit káně a když k němu přiletím, vario ukáže 1 m/s. Říkám si, že se snad zachráním, ale vtom mi to nízko nad zemí klapne. Naštěstí bez speedu a naštěstí jsem to včera trénoval, takže mě to moc nerozhodí, rychle se vrátím na původní místo, ale už tam nic není, tak bez potíží nahoře přistávám.

Honza ještě lítá, Kája je v práci, tak koukám na hromadnou dopravu. Zastávka trolejbusu je 900 metrů daleko a jede to za šest minut. Na to navazuje autobus až na Čerťák. Další takový spoj jede až za hodinu a půl. Rychle to sbíhám a trolejbus nakonec s minutovou rezervou stihnu. Během deseti minut čekání na autobus si koupím kebab a jedu až na Čerťák. Řidič je skvělý – ochotně mi zastaví mimo zastávku přímo na Čerťáku a ještě mi popřeje pěkný let. Za hodinu od přistání jsem zpátky, to se mi bez svozu snad ještě nepovedlo. Už se to nicméně fakt zadekovalo, vítr zeslábl a všichni přistáli, tak jsem tolik spěchat možná nemusel.

Let sice nebyl dlouhý, ale jsem s ním spokojen. V pohodě jsem se protlačil proti větru. Na konci už byly i nějaké mraky, ale spíš mě mátly. Když bych uletěl stejně dlouhou trať, ale dokázal se vrátit, tak bych byl ještě spokojenější. Nedokážu ale odhadnout bod návratu, pořád se tlačím dál a dál. Že jsem vyhnil, mě moc mrzet nemusí, kolem druhé šli k zemi všichni.

Odpolední trénink na Summitu.

Pozdě odpoledne se dá ještě pěkně polétat, Honza letí skoro stejně velký trojúhelník jako dopoledne. Mně to ale moc nevychází a nedaří se mi dostat dál od startu. Tak večerní klidný vzduch aspoň zase využívám ke zkoušení klapanců. Včera jsem se po několika půlklapech na plném speedu trochu vybál, ale v autě jsem to probíral s Honzou a v zásadě jde o to nezmatkovat, přenést váhu, citlivě přibrzdit zdravou stranu a tím křídlo uvést do přímého letu. Nakonec vyklepnout klapanec. Intenzivní je pocit, kdy křídlo klapne, klapnutá část jde dozadu a zdravá za chvíli vyrazí na její původní místo. Ale když člověk neztratí hlavu, tak se to dá vyřešit v pohodě. Zkouším znovu i front-stall a i na pocit při něm už jsem si zvykl. Jen zapomínám na front-stall na speedu, ten bude muset počkat na příště.

Na Summitu nakonec šest hodin, bohužel ne v kuse. Je to skvělé křídlo a rychle jsem si na něj zvykl včetně průběhu klapanců. Jani, díky moc za půjčení. Ještě zkusím Iotu (nemá náhodou někdo na půjčení ve velikosti 23 případně 25?) a přesedlám.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.