VIDEO: Černá hora – vyhýbání dešti

3. 12. 2020 Jakub Vrána

Davy na startu.

Když jdu na start, vidím 18 křídel ve vzduchu, na startu jich čeká ještě tak jednou tolik. Poláci sem snad vypravili autobus.

Než se dostanu na řadu, tak se to zastiňuje a někdo se rozhoduje čekat. Já to zkouším, mrak je veliký a stín bude nejmíň tak půl hodiny. Na startu žádné čekání na interval – dva dobrovolníci srovnávají křídla a jakmile jsi připraven, tak upaluj.

Ve 2 m/s JZ větru se dá trochu svahovat, ale na udržení to není. Pak si všimnu sluníčka a točícího pilota nad Černým dolem, ale nad nahřívaný kopec za ním už nedoletím. Na lanovku mě veze prima maminka s dvěma dcerkami – díky!

Fly & Hike.

Místní pilot, se kterým jsme se potkali včera odpoledne, říká, že od první várky v 11:00 nikdo neodletěl, takže sletu nemusím moc litovat.

Vychází slunce a najednou se začíná trochu taktizovat, nikomu se nechce startovat. Tři piloti mě pouští, tak jdu do toho. Rychle se zachytávám a většinou si točím svého vrabce v hrsti a stoupám rychleji než ostatní. Pak mě ale chumel kousek dál přestoupává, mně to zároveň končí, tak se připojuji a jedu až pod mrak. Tam se bohužel všichni rozprchávají, mně se daří driftovat po větru pod mrakem. Kus dál se odhodlávám z řady přeletět vedle, chci totiž doletět ke Sněžce. U Růžohorek vybojuji asi 300 m, ale výš se nedostanu. S touhle výškou se mi do Obřího dolu nechce, tak nabírám směr na chatu Logla, kde bydlím. U Širokého hřbetu zase něco chytám, ale padají na mě tři kapky, tak raději letím pryč. Pořád se ještě můžu vrátit k chatě, ale vidím větroň, pak i dravce a vlaštovky, tak to letím zkusit. Zase naberu asi 300 m a říkám si, že jestli chci pokračovat, tak musím přeletět Liščí hřeben a dostat se na nasluněnou stranu. Hřeben přeletím, ale do údolí Kotelského potoka se mi fakt nechce – je hodně zavřené, dole žádná zjevná místa na přistání, tak radši přistávám nahoře na Dvorské boudě. Přistát 100 m nad úrovní startu, to jsem moc dobře nenaplánoval, výška se dala určitě líp využít. Inu, co není v hlavě, musí být v nohou. Cestou domů ještě zmoknu, dnes to byla opravdu kličkovaná mezi přeháňkami.

Bodově dnes sice nic moc, ale i tak jsem nadšen. Když bych z Dvorské letěl dál, tak bych to třeba i uzavřel, odpoledne vítr zeslábl a otočil se na SZ (jako včera). Ale třeba bych taky skončil na stromě, takže svého rozhodnutí nelituji. Sen doletět ke Sněžce si splním jindy.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.