VIDEO: Černá hora – první závody

20. 6. 2021 Jakub Vrána
14.6.2021 Černá hora – 26 km na prvním tasku Mistrovství ČR v XC

První závody.

Z několika zdrojů jsem slyšel doporučení zkusit závody s cílem se zlepšit. Kladu si tři cíle:

  1. Do nikoho nevrazit. Tak 95 % stoupáků točím sám, zbytek tak s 2-3 piloty. Tady bude v jednom stoupáku třeba 20 lidí.
  2. Něco se naučit od zkušenějších. To se děje už cestou na závody. Veze mě Petr Bič (díky) a radí mi třeba startovat dřív. Petr Polách mi pak v sauně radí se víc naklonit při nájezdu do spirály a nelítat, když z okolních mraků prší…
  3. Když to půjde, tak doletět do cíle. O čas nebo vedení gaglů mi nejde. Když Petr na briefingu radí vyměřit si dokluz do cíle tak, abych nedoletěl se zbytečně velkou výškou, tak se tomu v duchu směju. Když bych před cílem chytil stoupák, tak si ho pěkně dotočím a po průletu cílem letím dál.

Závody začínají v sobotu, ale od čtvrtka je jasné, že v sobotu bude lejt a v neděli dunět, tak se scházíme až v neděli ráno na briefing, ale vzápětí se nedělní task ruší. To nás tedy organizátoři mohli nechat ještě v neděli u rodin a svolat to až na nedělní podvečer.

V pondělí se start ze země otvírá v 11:20, ze vzduchu v 12:50, já startuji v poledne. Daří se mi držet zhruba ve 1400 až 1500 celou dobu až do vzdušného startu, kdy se zrovna poprvé propadnu na úroveň startu. V klidu si vytočím co to jde a pak teprve vyrážím po hřebeni za prvním otočňákem. Protínám kružnici, ale za ní vidím pěkný mrak, tak letím dál. Ale po chvíli už mi tak pěkný nepřijde, tak se zase obracím. Vypozoroval jsem, že když se člověk nějak rozhodne, tak je pak chyba to měnit. Ale tady mi to prochází a daří se mi vrátit ke startu. Po vytočení vyrážím na druhé tykadlo, protínám ho, ale výšku mám už malou, po trase není žádný jasný mrak, tak se vracím zpátky ke startu. Vyškrabuji se z -190 pod úrovní startu, vytočím nějakých 1700 a mířím do rovin.

Tam to jde o poznání hůř. Mraky se dělají hlavně za mnou, ale nechce se mi k nim úplně vracet. Ale výška postupně ubývá. Vytáčím 1500, 1300, 1100, 1000 a je mi jasné, že když nechytnu výtah pod mrak, tak bude brzy konec.

Svůj první cíl jsem splnil. Druhý málo – ve vzduchu jsem toho od ostatních moc neokoukal, většinou jsem letěl sám. Do cíle mi chybělo hodně, ale aspoň jsem nevyhnil hned u startu.

Letělo se mi pěkně. Vzduch byl tak akorát živý – nebyla to stojatá voda, ale ani mi to neklapalo, chytat klapance jsem taky nemusel. Občas mi to škublo půlkou křídla nahoru třeba do dvojkového stoupáku.

Task mi přišel tak akorát těžký – ti nejlepší doletěli do cíle a zbytek startovního pole se aspoň někam dostal. Já jsem se moc daleko nedostal, ale odpovídá to myslím reálně mým schopnostem. Nejdou mi trojúhelníky, ale dnešní téměř bezvětří bylo ideální na to ho zkusit. Nejspíš bych ho zkusil i mimo závody, ale spíš v horách. Na druhou stranu malé dostupy nahrávaly spíše rovinám. Letěl jsem obezřetně, jinak jsem mohl skončit hned na druhém otočňáku. Při hledání stoupáků u třetího otočňáku jsem byl od něj pořád skoro stejně daleko, ale aspoň jsem se přibližoval tomu čvtrtému.

Programátor. Paraglidista od roku 2019.