VIDEO: Černá hora – na Kozákov

Lysá hora, Zásada, Kozákov.

Tenhle týden popáté jedu lanovkou na Černou horu. Ze SZ republiky mají přijít bouřky, tak jedu zase až do Krkonoš.

Startuji na své poměry brzo, abych odpoledne při případných bouřkách byl už na zemi. Vytáčím 1800 a odlétám, ale je to chyba. Ostatní si zaletěli k pěknému mraku před startem, vytočili 2000 a pak teprve letěli.

Dost se propadám, tak letím nad lom, ale je to mnohem dál, než se zdá. Tam něco je, ale nic extra, tak se vracím zpátky na start. Hodina pryč – to jsem klidně mohl startovat ve 12 jako obvykle.

Pak vytočím pořádně a vydávám se směrem na Lysou horu. Mám naplánovanou trasu po mně známých startovačkách. Vzduch se mi dnes vůbec nelíbí – stoupáky jsou slabé, klesáky silné, je to hodně turbulentní.

Jediný veselejší okamžik nastává za Špindlem, kde potkávám Vítka a spolu točíme hezký stoupák až do mraku, jako to bylo několikrát na závodech.

Vydávám se do předhůří podle plánu, ale je to chyba. Mraky tam na rozdíl od hor žádné nejsou, stoupáky jsou slabé a dostupy nízké. Došudlám to na Zásadu a místo pokračování po hřebeni zatáčím rovnou na Kozákov. Tam je to mrtvé, tedy kromě trojkového klesáku, který mě sveze skoro až na zem.

Na Kozákov to mám 4 km, tak stopuji a nebere mě nikdo jiný než Standa Mayer. Přeje mi, ať to doletím zpátky na Černou – díky.

Na Kozákově fouká variábl, startuji stejně jako minule na jižní start po jednom neúspěšném zvednutí křídla.

Cesta zpátky je boj. Stoupáky jsou slaboučké a rozbité, chce to opravdu hodně trpělivosti. Ve druhém stoupáku nad kravínem trávím snad půl hodiny. Nefouká, takže jsem pořád na tom stejném místě. Pak se dozvídám, že Vítek, na kterého jsme čekali, už přistál, tak už na to taky kašlu. Letím podél silnice, stoupáky už nehledám, ale díky tomu to aspoň dobře klouže – kde nejsou stoupáky, nejsou ani klesáky.

Dnes jsem strávil pět hodin ve vzduchu, ale že by mi to učinilo nějaké velké potěšení, to se říct nedá.