VIDEO: Černá hora – hřbitov v údolí

7. 1. 2021 Jakub Vrána

Černá hora.

Odpoledne hrozí bouřky, tak startuji radši dřív a má to klasický průběh – po hodině vyhnívám. Navíc včera jsem se namlsal dostupy 2500 m, dnes je to zatím jen něco přes 2100, což na Krkonoše zase tak moc není. Nějakou dobu se mi daří letět na hraně mraku, ale když od něj odletím, tak mám najednou jen 1800 a jsem v trojkovém klesáku. Snažím se zachytit na návětrném svahu, ale skoro k němu ani nedoletím a musím pryč. Letím údolím z kopce po větru, abych ještě získal nějaký čas. Zkouším jižní nasvícený svah a chvíli tam točím nuly, ale udržet se mi v tom nedaří. S předstihem si vybírám místo na přistání – louku ve svahu u hřbitova, kam nakonec v pohodě dosednu. Jsem fakt rád, že se na svá přistání můžu spolehnout a včas si najdu vhodná místa. Dává mi to pak klid na to zkusit ještě něco najít.

Na autobus zpátky čekám jen čtvrt hodiny a stihnu si dát během toho polívku. Desetiminutové svezení stojí 60 Kč – inu Krkonoše.

Koupil jsem si permici na lanovku.

Tím pádem mě tenhle slet nemusí moc mrzet. Zpátky na lanovku stopem s prima masérkou – díky za svezení!

Do deště.

V předpolí prší, na startu je klid a fouká variábl 0,5 m/s. Všechno vypadá velmi klidně, proto mě překvapuje, když mi to minutu po startu klapne. Chvíli něco šudlám, ale setrvale klesám. Už před přistáním na mě spadnou dvě kapky. Přistávám tentokrát na oficiální přistávačku, trefuji se skoro na terč. Když sbalím, tak se docela rozprší a já jsem nakonec rád, že jsem na zemi. Čekám, že mi v tom dešti snad někdo brzy zastaví, ale čekám asi čtvrt hodiny. Nakonec mě bere milá paní s dítětem – díky!

Programátor. Paraglidista od roku 2019.