Selhalo mu křídlo při startovním rozběhu. S řevem se řítí jako nezabrzditelná lidská energie rovnou na mě. Mám v nohách celý ranní tříhodinový „hike“ na horu Dent de Crolles nad francouzským St. Hilaire. Jsem teď na traverzu přímo pod startovačkou – sto posledních kroků od vytouženého vrcholu – a do mě asi napálí bezradný Francouz pohaněný setrvačností a gravitací se zkolabovaným padákem. Co teď?

Ještě za tmy se vydáváme na ranní Hike & Fly. Zima ani vyhřátá postel v pronajatém domku ve francouzském St. Hilaire nás nemůže odradit od zdolání lokální nádhery – hory Dent de Crolles, kterou začíná famózní skalnatý pás orientovaný jihovýchodně a spojující Grenoble a Albertville. Na začátku jdeme rozbahněným kouskem cesty, abychom si uvědomili, že to nebude tak jednoduché. Pomalu se začíná rozednívat a nás čeká první část cik-cak výstupu po značených stezkách. Následuje druhá, skalnatá část s jednou drobnou ferratou. Když to zvládnete, jste téměř u křížku na vrcholu.

Já jsem teď ale na stezce těsně pod vrcholem a už v podřepu očekávám, jak to celé dopadne.  Zkouším se ve své pomalosti a neohrabanosti přikrčit co nejníže pod drobný schod a nechat se padáčkářem “bez padáku” nějak přeskočit nebo převalit. Musím se stihnout uklidit. Pokud mě trefí, bude to v lepším případě hodně bolet. A pokud mě netrefí, bude mít velký problém sám. Svah je hodně skalnatý a příkrý.

Tohle všechno mi proletí hlavou během dvou sekund, kdy všechno zaznamenám a vyhodnotím. Ucítím náraz do batohu, jsem sražen, ucítím bolest a válím sudy. Zastavím se a žiju. Podívám se na Francouze, který se tímto setkáním trochu zbrzdil a zůstal asi 10 metrů pode mnou. Ujímají se ho nejbližší kolem-s-padákem-jdoucí. Já jsem dostal nejspíš kopačku do žeber, ale to přežiju. Francouz bude dobitý víc, ale zvedá se. Pro zážitky si člověk prostě musí dojít a třeba se i nechat nakopat od Frantíků.

Jsem na vrcholu. Ďuri Koreň a další „spojári“ ze Skybeanu, se kterýma bydlím, už odletěli. Chystám se i já. Začíná se zvedat ranní parné mračno a krásný den daleko od domova je před námi. Letím kolem velkých mraků a pode mnou je náhorní plošina, na níž leží malebné St. Hialire. Teprve hluboko pod ní je údolí řeky Isère. Mám tedy hned poránu spektakulární výšku a rozhledy.

Těším se kávu a teplou sprchu po přistání.  Jdu se bavit na Coupe Icare 2016, veletrh paraglidingu a festival legračních paraglidingových převleků. Čeká nás teď pár dnů pohody, křupavých francouzských baget z ranní pekárny a usměvavých Francouzek. V příštím roce by baboletní návštěva St. Hilaire du Touvet neměla chybět vašem kalendáři, bylo to tu na podtrženou jedničku!

Ďuriho ChaseCam zaznamenala celou tu krásu a já jsem to dal trošku do figury. Mrkněte!