Italský venkov, to je všudypřítomná pohoda. Malebné vesničky, úzké uličky a italové vylepení u kaváren. Zavírá se tu všude už kolem třetí hodiny odpoledne. Tedy až na…ano…kavárny. Vyšlápnout z Meduna na Monte Valinis, okdud poletíme, není až takový problém. Nakonec ale nejdeme nejkratší a nejjednodušší trasou z přistávačky po turistické značce, ale mírnou oklikou přes zříceninu Castello di Meduno.

Místní se hradu raději vyhýbají. Nám to ale nedá a jdeme se tam podívat. Jeden místní starý sedlák tvrdí, že se občas v noci z blízkosti hradu ozývají zvláštní hlasy nebo cosi, co připomíná zvuk loutny. Hrad chce tímto asi vykřičet středověkou krutovládu a hon na čarodejnice. Chvíli se tu rozhlížíme, ale máme z tohoto místa zvláštní dojmy. Míříme raději dál nahoru.

Cesta ubíhá sportovním tempem a s výškou máme lepší výhledy a pocity. Nahoře na Monte Valinis rozbalujeme padáky na podvečerní termiku a svahování. Létáme dlouho a později dosedáme opět na vrcholu. Jdeme si vyzvednout fantastický slunečný západ ke křížkům na vrcholu hory.

Ráno si odpouštíme komfort vyspávání a mizíme za východem slunce na vedlejší Dosso Paladin. Po vydatné snídaní a nezbytné analýze počasí víme, že dnešní letový den bude náš. Začínáme balit. Kurz? Gemona. Ale o tom třeba příště…