Hike & Fly Krkonoše 2019

28. 7. 2019 Jiří Bečvář

Příprava, napětí, soustředěnost, výkon, únava, vyčerpání a bolest. To jsou pocity, které při premiéře hike and fly závodu v Rokytnici nad Jizerou v termínu 19. a 20. července, zažil snad každý ze 32 účastníků, milovníků přírody, létání a extrémů všeho druhu. O tom, že to v Rokytnici nebude žádná láce, bylo při pohledu do mapy jasné snad každému kdo si někdy zkusil absolvovat něco podobného. Možná i proto se do Rokytnice sjelo méně soutěžících než na Mistrovství  České republiky na Rané. Ale na první ročník to byla účast slušná, a ti nejlepší dýkaři v týhletý disciplíně nechyběli. 

Den 0 – Prolog

Speciálkou, kterou si organizátoři připravili na páteční podvečer, byl Prolog. Dva kilometry dlouhej sprint rovnou do kopce bez šance na výdech by zamotal nohy nejednomu vrchařovi, ne však těmhle borcům, kteří jsou zvyklí valit nahoru strojovym tempem s batohem na zádech.

A když jim organizátoři batoh vyvezli na kopec pořadatelskou károu, byl prolog rázem o level jinde! Nevídaným způsobem se do Rokytnickejch análů s časem 30 minut a 52 vteřin zapsal borec Martin Jansa. Při pohledu na jeho lejtka se některejm soupeřům dělalo mdlo, ale Martin je pohledem dlouho netrápil a hned po startu zmizel kdesi nahoře.

Jedinej kdo akceptoval jeho tempo byl borec Přéma Gilar, kterej Martinovi v závěrečnym stoupáku dokonce pár sekund nadělil. Rychlá příprava a sestup na malym křídle, byl ale v boji o první místo rozhodující a tady byl nejrychlejší Martin, kterej je na tyhle okamžiky trénovanej z jinejch závodů.

V cíli si ještě postěžoval na délku tratě, údajně se nestihl pořádně rozehřát. Druhej flek bral v týhle šílenosti nakonec Aleš Vodseďálek, tenhle týpek se pro prolog doslova narodil. Rodák z Harrachova si pravidelně jako ranní rozcvičku ordinuje výšlap na Čerťák a rychlej slet před pracovní rutinou. Bronz bral účastník ze Slovenska, Peter Šimek.

První v cíli na klasickym XC glajdu a s kokonem, což bylo na prolog trochu nevýhodou. Peter přijel do Rokytnice pro jistotu už v úterý a do pátku potrénoval v místech, kde očekával trasu závodu, což taky v sobotu zúročil.

Po krátký ceremonii před Radnicí se celý startovní pole přesunulo na hřiště Spartaku Rokytnice, kde se okamžitě rozběhla registrace a listina se tak doplnila o pozdě přijíždějící piloty hlavně z Polska. 

Den D – Hlavní závod

Sobotní ráno vypadalo přesně podle očekávání. Obloha vymetená, vítr nula, příjemná teplota a čerstvej horskej vzduch, kterýho se borci nemohli nabažit hlavně v následujících hodinách. Krátkej bríf, kde se řeklo všechno nutný k hladkýmu průběhu a pak opět přesun před Rokytnickou radnici. Sobotní atmoška na startu byla o poznání živější, davy turistů sedajícíh do mastnejch tyčí s cílem dolní stanice lanovek, jen nevěřícně kulili bulvy na borce s báglama na zádech a s úsměvem na rtech. Před desátou se konečně objevil místostarosta Rokytnice, padáčkář a kdysi velkej pankáč Broňa Patočka, aby popřál klukům hodně sil a odpočítal start.

Tak se taky stalo a přesně v 10.00.00 hodin místního času vyrazilo všech 32 borců vstříc Krkonošskýmu dobrodružství. Velikosti báglů se dost lišily, ale suveréně největší táhnul na zádech démon z Jablonečku, Pavel Naděje. Celý pole si to namířilo rovnou do stoupáku po žlutý turistický směr Ručičky a dál na startovačku. Ofiko start se jim zdál málo vysoko a tak si většina ještě přidala pár metrů po sjezdovce až na hraci 1. zony KRNAPu.

Celá špička se tady sešla a boj se přesunul na nebe. Největší koule ukázal favorit a legenda týhle disciplíny, Standa Mayer, když to vzal na sebe a jako první zatáhnul za áčka. V závěsu za nim pak startovali jeden závodník za druhým tak, jak přicházeli na start. 

Ne každýmu přálo štěstí a tak si pár fajnšmekrů výstup na Lysou vzápětí zopakovalo, když se po vyhnívce rozhodli pro restart.

Celou tu dobu se ale bojovalo i na druhym konci startovního pole a to hlavně samo se sebou. Pot v očích, křeče v nohou a první puchýře. K tomu černé myšlenky a většina tratě před sebou. Tihle borci prokázali snad ještě větší schopnosti než čelo závodu. Odhodlání a chuť překonat sám sebe je hnala dopředu a hlavně do kopce. Michal Materna, Tomáš Bedřich nebo třeba Jirka Zábranský přijeli zdolat Krkonoše a makali na tom jen co jim síly stačily. 

Lysá hora ukázala svojí termickou sílu a většině pilotů se aspoň na druhej pokus povedlo zachytit a vyrazit na Studenov vzduchem. Počasí vypadalo učebnicově, slabší JZ vítr, 6/8 simsňáků a základny kolem osmnácti stovek. Zdálo by se, že nejde vyhnít. Opak byl ale pravdou, sem tam se našel mrak ze sádry a o zábavu bylo v tu ránu postaráno. Krkonoše totiž chyby neodpouští a stačilo málo a člověk byl na zemi.

Někteří si dokonce dali mezi nebem a zemí ještě malou přestávku na stromě, ale machři z horský služby lana tasit nemuseli. Dawid Krajewski z Polska totiž po přistání na stromě v údolí za hřebenem Studenova bez připojení signálu i internetu stihnul padák stáhnout dřív než ho kluci našli a s roztrhanym vrchlíkem pokračoval na zádech! 

To samý údolíčko do Harrachova se stalo osudným ne jen polákům. Pár dalších matadorů jako třeba Tom Franc, kterej měsíc před závodem absolvoval ještě šílenější event – 1000 miles, sedmi denní závod z Aše až na východ Slovenska s převýšením přes 40 kiláků, skončil na Rýžovišti taky!!!!

V Harrachově po několika pokusech zvednout se, přistál i plynně německy mluvící Lukas Svoboda. Oba i další zde vyhnivší piloti se museli zpátky na trať škrábat Kládovou cestou nebo přímo po sjezdovce na Čerťák. 

Po dvou hodinách a čtyřiceti minutách se nad cílem objevil první padák. Uši a plnej knedlík byl na místě, protože v závěsu byl hned další závodník. Oba dobře znalí místních kopců, Pepa Bezdička a Martin Vokřínek prokázali maximální skill a trať sfoukli jako svíčku celou vzduchem.

Standa Mayer musel jednou přistát ve svahu a kus vyšlápnout, takže bral “až” třetí flek.  Nezbývalo než bezpečně sednout na pažit, o kterej se s neuvěřitelnou péčí stará správce hřiště pan Kousal a každého, kdo by mu při přistání vytrhl drn z trávníku by jistě vynesl v zubech!

Přistání nebylo snadné, ale kluci to zmákli a pro diváky to byla pěkná podívaná. S postupem dne trochu přifouklo a přistání se tak ještě ztížilo. Na to bohužel jeden závodník doplatil a po tvrdém přistání byl odvezen do Liberecké nemocnice kde se zotavuje. Osobně jsme jej navštívili a předali mu pár Redbullů, aby se to rychle hojilo. Věříme, že na Krkonoše nezanevře a za rok bude stát na startu znova! Vždyť měl na dosah bednu ve své kategorii!

Mezi největší hecíře po trati patřili určitě kluci z horský služby Rokytnice nad Jizerou. Čistokrevný profíci, znalí prostředí a všech záludností. Hlavně jim patří velkej obdiv a poděkování za odvedenou práci. Stejně tak jako všem pomocníkům a hlavně pomocnicím, kteří se na organizaci aktivně podíleli! Děkujeme!

Za organizátory můžu potvrdit, že za rok jdem do Krkonoš znova a bude se na co těšit!

Jirka a Honza. 

Fotky a videa čekuj na FB stránce závodu.

Výsledky Prologu a Hlavního závodu pak tady.

Předseda Svazu paraglidingu a vynikající český pilot. Jirka vyhledává mladé talenty a organizuje jeden ze závodů české ligy paraglidingu. Zkušenosti s přípravou závodů zúročil i na organizací prvního Hike & fly závodu v Krkonoších v roce 2019.