S paraglidingovým srdcařem Karlem Vrbenským o tom, jak uletět dlouhé tratě.

Konkrétně jak se na takový let připravit, jak ho odletět a jak ho vyhodnotit.

Toto všechno a další velmi cenné zkušenosti od špičkového českého pilota a příležitostného instruktora mládeže nebo nadějných pilotů uslyšíte právě v našem podcastu.

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Karla Vrbenského

Dřívější člen reprezentace ČR a člen MAC závodního týmu. Karel je vystudovaným jaderným fyzikem, kterého, jak sám tvrdí, létání dostalo svou nelogičností, prostě se do něho zakoukal. Nárazový instruktor na termických kurzech pro talentované piloty.

Kvalifikace:
PL-C,
PL-T (tandem pilot),
instruktor paraglidingu.

Sportovní úspěchy:

r. 2002
5. místo MČR Slovinsko

2003
3. místo Český pohár
10. místo British Open Laragne
6. místo Polish Open Bassano
2. místo Moravský demižón
Bivak paragliding v severním Kyrgyzstánu

2004
5. místo Mistrovství Austrálie  
6ti denní přelet Kyrgyzského hřebene – Bivak paraglidingová expedice v severním Kyrgyzstánu

2005
19. místo Portugal-Serra de Estrela
3. místo Ceska Liga
4. místo Austria Open
celkově 16. místo PWC

2006
2. místo MČR – Pieve d´Alpago, Itálie
6. místo Monte Cornizzollo – Mistrovství Itálie
11. místo PWC Brazilie
16. místo Mistrovství Evropy Morzine-Avoiraz, Francie
6. místo Italy Open
Bivak paragliding v severní části Kyrgyzstánu – kolem Issyk-kulu
– průběžně na 13. místě PWC
– fantastický přelet 290 km z území ČR do Německa !!!

… dost hustá sezóna!

2007
6. místo PWC-Ibaraki-Japan
5. místo PWC-Kaisery-Turkey
17. místo PWC 2007 Overall
3. místo German Open Obersdorf
5. místo Czech Open

2012, 2015
2. místo v Českém poháru paraglidingu

2017, 2018, 2019
1. místo v Českém poháru paraglidingu

Karel žije a pracuje v Praze.

Nápad Kristýny Takáčové, vítězky letošního Světového poháru v Akro paraglidingu, jsme přetavili do tří krátkých videí. V tomto druhém dílu se dozvíte, jak probíhají akro závody a jak vypadá jeden závodní den.

Všechna pravidla spojená se soutěží v akro paraglidingu jsou v angličtině na stránkách FAI.

Je to velmi zajímavý dokument, kde jsou popsány nejen ony figury důležité pro kvalifikaci do závodu, ale krom jiného i všechny manévry, jejich body a další povinnosti pilota pro samotné závodění.

Celý podcast o akro létání najdete na našich stránkách zde.

Videa nejen o akru naleznete na našem YT kanálu zde.

Nápad Kristýny Takáčové, vítězky letošního Světového poháru v Akro paraglidingu, jsme přetavili do tří krátkých videí. V tomto prvním dílu se dozvíte, jaké manévry musíte umět, abyste mohli vůbec závodit.

Všechna pravidla spojená se soutěží v akro paraglidingu jsou v angličtině na stránkách FAI.

Je to velmi zajímavý dokument, kde jsou popsány nejen ony figury důležité pro kvalifikaci do závodu, ale krom jiného i všechny manévry, jejich body a další povinnosti pilota pro samotné závodění.

Celý podcast o akro létání najdete na našich stránkách zde.

Videa nejen o akru naleznete na našem YT kanálu zde.

Pokračujte na druhý díl.

Jak jsme avizovali dříve, podařilo se nám zpracovat pilotní video-recenzi na odlehčenou sedačku Crux od Sky Paragliders.

Podrobně jsme se jí věnovali již před časem v psaném článku.

Pozn.: Video není děláno na komerční bázi a jedná se o naši iniciativu, byť samozřejmě bylo výrobcem autorizováno. Dejte nám vědět, zda o takové recenze stojíte a zda byla recenze přínosná, popř. čím byste ji doplnili.

Paragliding je relativně mladý sport, ale ještě mladší jedna jeho disciplína – poměrně rychle a organicky se vyvíjející akro paragliding. No a s kým jiným, než s talentovanou českou akro pilotkou, Kristýnou Takáčovou, by měl být dnešní podcast.

Kristýna vyhrála letošní závody Světového poháru a zúročila tak dřinu nad španělskými svahy v Organye, kde strávila poslední půlrok.

Trénovat akro, přitom pracovat na dálku a hospodařit s poměrně omezenými finančními prostředky, to je velká výzva, kterou se Kristýna nebála podstoupit.

Necelou hodinku jsme tak naplnili pohodovým povídáním o tom, jak vypadá život a běžný tréninkový den v Organye, jaké jsou rozdíly mezi běžným XC létáním a akrem a jak vůbec s akro paraglidingem bezpečně začít.

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Kristýny Takáčové

Kristýna Takáčová (*1993) začala s létáním v jejích 21 letech. Předtím se věnovala snowboard-crossu, kde byla i součástí reprezentačního teamu. Z důvodu nedostatku finanční podpory tohoto sportu se později začala věnovat právě paraglidingu. V roce 2019 vyhrála Světový pohár v akro paraglidingu v ženách.

Momentálně žije v Praze, kde studuje Stavební fakultu ČVUT.

Sledujte Kristýnu

Facebook

Instagram

Podpořte Kristýnu

Akro je dřina a Kristýna je ráda za každou vaši podporu. Pokud chcete podpořit mladou pilotku v cestě za jejími sny, můžete tak učinit pozdravem na čísle účtu: 2401236320 / 2010 🙂 Předem díky za jakoukoli podporu.

Dnešní podcast bude o konstrukci a testování padáků a naším hostem je Radek Šimoník majitel a konstruktér firmy Axis.

Počátky Axisu spadají do devadesátých let, kdy Šikec začínal s paraglidingovou školou, následně k tomu všemu přidal výrobu a prodej záložních padáků a chráničů. Řízením osudu nakonec spadl i do konstrukce a výroby samotných padákových kluzáků.

Rozhovor je tedy o konstruování padáků, o konstrukčních trendech, o spolupráci s test piloty a o důležitosti zahraničních trhů pro české výrobce.

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Radka Šimoníka

Majitel a konstruktér Axisu, Radek Šimoník (*1967), začínal v devadesátých letech se školou paraglidingu, do toho přidal výrobu záložáků a chráničů do sedaček a neseriózním přístupem obchodních partnerů z Francie byl nakonec nucen založit i výrobu samotných padákových kluzáků. Dle jeho slov by na to ale nejspíš v budoucnu stejně došlo, a tak tato epizoda s Francouzi ze začátku nultých let všechno vlastně urychlila.

Radek žije pracuje v Brně.

K napsání tohoto článku mě inspirovala účast na letošním Mistrovství ČR v paraglidingu ve Slovinském Tolminu (startoviště Kobala a Lijak). Tři úvodní soutěžní dny totiž překazila bóra. Jaký druh větru to je a jak tedy (ne)naplánovat výlet do Slovinska?

Startovačka na Kobale, zátiší se psem, pohled na SV.
Zdroj: google mapy.

Bóra

Typické podmínky pro vznik bóry jsou oblast nízkého tlaku vzduchu (cyklóna) u pobřeží a oblast vysokého tlaku vzduchu (anticyklóna) ve vnitrozemí. Ve Slovinsku vane bóra ze SV směrů. Tzn. když stojíte na Kobale čelem k východu, tak se bóra projevuje nárazovitým větrem přicházejícím zleva přes vrchol Kobylí hlavy.

Při slabší bóře byla letos vypsána na MČR i soutěžní úloha. Starty na východní stranu jsou při této konstelaci dost „zajímavé“, někteří to popsali jako „rachot lebek“. Jednou z možných variant bylo následně letět vlevo dopředu před kobalí svah, kde se dalo na návětrné straně vyzvedat. Někteří tak úspěšně učinili. Celkově jsou to ale podmínky nevhodné pro začátečníky a hobby piloti by létání za těchto dnů měli zvážit.

Zdroj: google mapy.

Na Lijaku slabší bóru tu a tam dokáže přebít termika, ale nad Ajdovčinou (startoviště Kovk) často už ne.

Literatura tvrdí, že bóra patří mezi větry padavé. Padavý vítr se vyskytuje na závětrné straně hor. Většinou je značně nárazový, vanoucí nad závětrnými svahy dolů od údolí. Jeho rychlost je podmíněna zejména synoptickými podmínkami, převýšením orografické překážky a strmostí svahů.

Slovo bóra pochází z řeckého slova „Boreas“, což znamená severní vítr. Má stejné vlastnosti jako alpský fén, ale od něj se liší původem své vzdušné hmoty, která je většinou mnohem chladnější. Nejsilnější větrné rychlosti se vyskytují podél východní strany severního Jadranu – zejména během chladných období – a je zvláště silný ve slovinském terstském zálivu a v údolí Vipava (tam kde je startovačka Lijak).

A co tedy s tím výjezdem do Slovinska?

Velmi dobrým pomocníkem je graf na stránkách http://www.meteo-allerta.it/en/weather/regional-winds/bora.html ukazující předpověď rozdílu tlaku vzduchu mezi Mariborem a Terstem na následujících pět dní. Tento graf vám může pomoci s rozhodováním.

Uvedený rozdíl tlaku vzduchu (v hPa) mezi zmíněným Mariborem a Terstem definuje rozběh bóry. Ta, podle informací na stránkách, vzniká, když je tlak vzduchu v Mariboru asi o 4 hPa vyšší než v Terstu. I když, jak už bylo řečeno, jsou důležité i jiné parametry, lze říci, že čím větší je tento rozdíl tlaku vzduchu, tím silnější bóra. Obrázek ukazuje situaci, která má k bóře poměrně blízko.

Pozn.: V jižní Francii má tento typ větru název Mistral.

Fén

Když už jsme naťukli bóru, tak proč nezmínit fén (německy föhn).

Opět z literatury: Fén je nejčastěji vítr vanoucí z jihu přes Alpy. Na návětrné (jižní) straně pohoří stoupá a ochlazuje se a tím dojde k vypadávání srážek. Na severní straně klesá a adiabaticky se otepluje s rostoucím tlakem. Protože gradient ochlazovaní stoupajícího vlhkého vzduchu je nižší než gradient oteplování klesajícího suchého vzduchu je teplota po překonání Alp výrazně vyšší než teplota ve stejné nadmořské výšce na jižní straně pohoří. Na severní straně Alp tak dochází k fénovému efektu.

Zdroj: snow.cz

Podobně jako u bóry, i zde existuje graf rozdílu tlaků pro snazší vyhodnocení, zda jet či nejet do Alp. Graf najdete tentokrát na stránkách meteocentrale.ch (http://www.meteocentrale.ch/en/weather/foehn-and-bise/foehn.html).

Uvádí se zde, že k fénovému větru je třeba mezi Luganem a Curychem rozdílu tlaků 4 hPa v alpských údolích a 8 hPa v přilehlých nížinách.

Fénová epizoda bývá často spojena s velmi prudkými a nárazovitým větrem, který může způsobovat hmotné škody a může být nebezpečný i pro leteckou dopravu, o létání na padáku samozřejmě nemluvě.

Použité zdroje:

1. Bóra – Výskyt a dopady ve Slovinsku (Lucie Kolečková, Bakalářská práce, Univerzita Palackého v Olomouci, 2013)

2. Fén – Nový pohled na klasický meteorologický jev (Lenka Crhová, Bakalářská práce, UK, Mat-Fyz Praha, 2009)

3. www.meteo-allerta.it

4. www.meteocentrale.ch

5. www.snow.cz

V minulém článku jsme se věnovali jedné z možných vhodných sedaček na hike & fly a v tomto článku se podíváme na jeden z možných padáků. Je jím certifikovaný padák Susi 3 od rakouského Airdesignu. Padák je klasifikován buď jako EN-B nebo EN-C v závislosti na váze pilota, resp. celkové váze výbavy.

Zde rozměr 23.
Susi 3 a firemní model Martin Bartoš.

Pro koho?

Susi 3 je odlehčený padák pro hike & fly a při rychlejším větru s ním i pěkně posvahujete, při silnější termice i popoletíte. Padák umí uši, B-Stall i spirálu, takže pokud si chcete ještě k tomu „zablbnout“, tak s tímto padákem vám to určitě půjde.

Název padáku je vlastně zkratkou – SuSi – Super Simple. Výrobce uvádí, že cílem bylo vyrobit padák s co nejjednodušším designem a co nejlepší odpovídající výkonností. Na dolních váhových hranicích máte hodné béčko, na horních už operujete s céčkem. Ještě se k tomu dostaneme.

Co je v balení?

 V balení najdete kromě padáku:

– listovací vak 50/50 (air pack)
– USB s manuálem a technickou specifikací pro šňůry (line measuremet)
– materiály pro opravu a stickery
– součástí balení bohužel není plakát pilota Simona Krahuly

Základní technická specifikace

K dostání je ve dvou barevných variantách – Lime (světle zelená) a Fire (červená).

Vyrábí se ve velikostech 13 (pro milovníky speedglidingu), dále 16, 18, 21 a 23. Zda kluzák spadá do kategorie EN-C nebo B, závisí, jak bylo už řečeno, na celkové váze. Více napoví tyto tabulky.

Materiály

Materiál použitý při výrobě je uváděn pro

  • horní a spodní část – Porcher Skytex 27 classic II
  • žebra – Porcher Skytex 27 hard

Popruhy se dělí na A, B a C a část v oblasti pro upnutí do padáku je skutečně malá.

Drobnou nevýhodou v mých očích je, že šňůry od mailonek k padáku, jak můžete vidět, jsou všechny ve stejné barvě a jednodušší orientaci by pomohly šňůry barevně rozlišené.

Pocity z letu

Připravte se na to, že padák má v letu trochu větší rychlost a že při rozběhu chvíli trvá, než se „chytnete“. Máte pocit, že běžíte déle, než s klasickým kluzákem, ale rozdíl je tak 1-2 sekundy. Na uzavřených malých lesních startovačkách to může být důležitý rozdíl. Tedy to byl aspoň můj pocit ze startu na Ondřejníku – Skalce. Vše ale proběhlo bezpečně a pořád s pohodlnou výškou nad stromy v dolní části startu.

Pro mě osobně to byl první let, na takovém malém křídle. Zakoupil jsem velikost 23, když normálně mám padák velikosti 28.

Přistání bylo rychlejší, na to je třeba dávat pozor, ale i toto je, věřím, otázka cviku.

Padák se při balení listuje a pak se ještě přehne a stáhne, čímž se jeho objem zmenší na minimum.

Shrnutí

Padák byl testován v klidných podvečerních podmínkách, takže to moc o svahování nebylo, ale polet to byl vážně skvělý. Jak jsem již uvedl, padák letěl svižně a ochotně chodil do jednodušších či ostřejších zatáček. Na žebru kopce mě to i tu a tam nadzvedlo.

U takového rozměru křídla jsem předpokládal že to bude všelijaké na řízení a že to nad hlavou bude dělat kdoví co, když je to tak malé, ale pravda byla taková, že padák byl hezky stabilně nad hlavou a při celém letu hned po startu měl jsem pocit pohodlí, stability a jistoty. Let jsem si fakt užíval. První letěl David Hotař, který pak pode mnou na popruzích za letu kouzlil otočky 180°. Je to určitě bezva letět dopředu a za zády mít Kunčice pod Ondřejníkem : ))

Určitě do podzimních svahovaček ideální řešení, stejně tak na dovolenou, když si chcete udělat radost a vyšlápnout si kopec. Prostě do všech situací, kdy toho nechcete tahat moc s sebou a chcete do vzduchu.

Celkově super pocity.

PS: Padák je klasifikovaný dle norem EN/LTF. Po domluvě není problém zapůjčit na vyzkoušení.

Při hledání optimálně lehké Hike & Fly sestavy jsme oslovili Sky Paragliders z Frýdlantu nad Ostravicí, aby nám doporučili a zapůjčili pro tuto disciplínu vhodnou odlehčenou sedačku. Pro ty zvás kdo neradi čtou jsme připravili i videorecenzi

Ujal se nás Víťa Richter a ač to Skyové u sedaček údajně nedělají, skutečně nám na otestování sedačku Crux zapůjčili. K sedačce bereme padák Susi 3 od Airdesignu, ale o tom v příštím díle.

Crux patří do rodiny lehkých sedaček, přičemž však nejde o „reversku“. Nic neotáčíte, jen na startu připnete nožní popruhy. Tato sedačka nahrazuje dojíždějící reversku Tourist 2, kterou již Sky vyrábět nebude.

Pojďme ale popořadě.

Sky na svých stránkách píše, že „…principem celého konceptu je sedačka, která je integrována do lehkého, pohodlného horského batohu a nabízí maximální komfort pro vyznavače „hike and fly“ nebo horolezce…“

Bereme sedačku a razíme s Jirkou směr Ondřejník vyšlápnout na startoviště Skalka. Fouká přesný jihozápad, příjemně do nosánku.

Celý sedačkový „set“ tvoří vlastně

  • Batoh (900 g)
  • Sedačka (360 g)
  • Lehké karabiny
  • Popruh pro užití sedačky bez batohu

Batoh a sedačka se dá oddělit, a můžete letět jen – jak říká Víťa – „v tangách“, tedy v sedačce bez batohu. To oceníte i při pozemním tréninku s padákem.

Pro zvýšení bezpečnosti je možno pořídit i airbag, který jsme měli k dispozici. Příjemně mě překvapilo dopínání airbagu, který si můžu na sedačku permanentně připnout.

Celková váha batohu a sedačky podle výrobce činí asi 1,25 kg bez lehkých karabin. K sedačce je možno pořídit i dofukovací chránič, který vidíte na fotkách.

Co se týče batohu, tak pro cestu do kopce přijde vhod síťka na pití z boční strany (i 1 litr) a přední kapsička na mobil (např. můj Iphone X) a třeba doklady.

Co se mi líbilo, že batoh je rozepínací z obou stran (zezdola i shora).

Co mi naopak chybí je nějaké uchycení na přilbu, třeba opět nějaká síťka. Tu bych fakt ocenil. Líbilo by se mi taky, kdyby bylo k dispozici příslušenství jako třeba upínatelná kapsička na ramenní popruhy na mobil jako nabízí třeba Gossamer Gear.

Rozbalení a upínání do sedačky na startu

Jak bylo řečeno, sedačka se nepřevrací, je jen potřeba „vytřepat“ nožní popruhy. Upnutí je nesložité a rychlé.

Ke karabinám je třeba zepředu na hlavní karabiny dopnout ještě externí kontejner se záložním padákem. Sky nabízí kontejner, který má suchý zip, takže na něj pohodlně umístíte třeba vário.

Letové pocity

Když jsem zkoušel do sedačky sednout na zemi, bylo to samozřejmě něco jiného, než na co jsem zvyklý v kokonu u přeletové sedačky, připadal jsem si jako naháč. Ale sedělo se mi docela pohodlně.  Byl jsem tedy zvědavý, jaké to bude za letu. Uklidňovalo mě, že jde o certifikovaný výrobek.

Let probíhal v pohodě a žádné problémy jsem nezaznamenal. Užíval jsem letu, zkoušel jsem i dělat blbosti, jako třeba přetočit se o 180°. Jak jsem už říkal, po kokonu je to nezvyk, ale adaptace probíhá velmi rychle.

Na druhý den jsem si vyšlápl i Javorový a letěl jen v sedačce bez batohu. Byl to teda masakr. Pocit, jako byste neletěli téměř v ničem.

Cena sedačky

K dnešnímu dni vydání článku se cena této sedačky pohybuje okolo 10 620 Kč, což je docela fajn cena za lehkou sedačku. Pokud k tomu připočtete i X-Airbag, bude to 1 697 Kč navíc a pokud potřebujete i záložní padák (11 830 Kč) vč. kontaineru (644 Kč) tak jsme v kompletu za celou výbavu bez padáku na 24 791 Kč. To však platí pro ty, kdo záložku ještě nemají.

Celkové zhodnocení

Celkově jsem byl nadšený z váhy, kterou jsem táhnul do kopce. Sedačka i padák měly dohromady pod 3,5 kg, včetně záložáku a malého vária by to bylo necelých 4,5 kg.

Celkové provedení sedačky mi přijde dobře vyvedené, a to hlavní je, že sedačka je pohodlná pro slet, nebo bezproblémové svahování kolem kopce.

Co bych vytknul je ta chybějící síťka na helmu a že mám pocit, že se mi věci v báglu sunou pomalu dolů.

Celkově jsem ze setu nadšený, dá se na něj rychle zvyknout a těším se na další dobrodružství, nejlépe na těch vyšších alpských horách.

Úplně poslední věc, na kterou jsem zapomněl je, že k batohu pohodlně připnete i trekové hole, takže se vám půjde do kopce o to snáz.

Jonáš je 17letý borec, kterého komunita považuje za největšího paraglidingového talenta současnosti.

Sám Jonáš pochází z letecké rodiny, která ho v létání podporuje, a tento nadějný pilot je i ve svazovém programu pro mladé talenty.

Rozhovor sice trvá jen kolem půlhodiny, ale sami uslyšíte, že Jonáš má svoje létání pěkně srovnané v hlavě a dokáže předat velmi zajímavé zkušenosti a postřehy nám všem.

Mluvili jsme hlavně o přeletovém létání, mimo jiné Jonáš stále létá na padáku kategorie EN-B, a z rozhovoru se dozvíte, jaký má Jonáš návod pro dlouhé lety a jak létat na závětrné straně.

Vítěz Raná Cupu 2019 v kategorii Standard (a Junioři)

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Jonáše Horáčka

Jonáš létá od svých patnácti let, kdy je to ze zákona dovoleno. Již předtím ale pilně studoval leteckou literaturu a loučkoval s padákem. Velkou podporu má v dědečkovi, taktéž pilotovi a ani maminka, jako bývalá pilotka, mu radost z létání nekazí. Plánuje se stále zlepšovat, ale v první řadě si chce létání užít. Podle jeho slov přílišné ambice a očekávání ubírají létání pohodu. Nedávno zaletěl dvoustovkový FAI trojúhelník na Antholzi a dal jasně najevo, že se dokáže přiblížit i v tak mladém věku výkonům seniorních pilotů. V ČPP je k datu publikace článku v první pětce.

Jonáš pochází a žije v Liberci, kde taky studuje gymnázium.

Úspěchy Jonáše Horáčka

2019
Vítěz ligového závodu Raná cup v kategorii Junioři (do 23 let) a Standard (EN-A + EN-B)
Vítěz mistrovství ČR v Hike and Fly v kategorii Junioři a 3. místo celkově.
Vítěz Hike and Fly Krokonoše v kategorii Junioři a 5. místo celkově.

Odkazy:

Dvě osobnosti českého paraglidingu – Jonáš a Standa Mayer.
Jonáš ve svém živlu.

Začalo to koketováním se stránkami věnovanými čistě Hike and Fly. Stránky měly jakýsi obsah, ale ten postupujícím časem nepřibýval, protože jezdit za Hike and Fly bylo především časově náročné, neboť ty pravé hory na takové výlety jsou Alpy, Pyreneje, Karpaty. Tehdy jsme se potkali s Davidem a příběh o Cloudbase Hunters začal nabírat jasnějších cílů.

Jak jsme vznikli?

Na začátku roku 2019 jsme se dali dohromady já (Jiří Zábranský) a David Hotař s tím, že zkusíme oprášit myšlenku HF a že někam vyrazíme. Než jsme se domluvili jak a kam, vznikl nápad na tvorbu podcastů, o kterých samozřejmě nebylo jasné, jak dopadnou s kvalitou, jestli je někdo bude poslouchat a jestli to nebude celé zkrátka k smíchu. Začala tak pomalu vznikat myšlenka na ucelenější web s informacemi nejen o HF, ale paraglidingu obecně.

David, mj. CEO a majitel vývojářské společnosti devx s.r.o. z Beskyd, vytvořil jakési mezistránky, která by odpovídaly moderním standardům na čtení na PC i mobilech. Z logiky věci pak vyplynulo, že David potáhne web a já že budu hlavně tvořit obsah, přičemž David tak trochu taky a že jeho revír bude především severní Morava a Beskydy. Davidova pracovní základna je totiž kousek od Javorového vrchu, zatímco já žiju v Praze.

Druhá verze webu, kdy ještě Cloudbase Hunters nebyl ani v plénách

Mezistránky – jak bylo domluveno mezi námi – měly být tedy dočasné s tím, že vytvoříme úplně nové, originální, bez nákupu jakékoli šablony a že k tomu oslovíme dobrého grafika. Chtěli jsme originální stránky, logo a samozřejmě celou identitu (a tak se nakonec i stalo). Oslovili jsme studio This is Garcy, které nám identitu začalo tvořit.

Došli jsme k začátku jakéhosi kreativního procesu a začali si pokládat otázky jako: 

  • Jakou hodnotu má web přinášet návštěvníkům?
  • Jaké hodnoty (pracovní, morální) chceme prezentovat?
  • Co má nová identita postihnout?
  • Jakou máme vlastně vizi a jaké máme cíle?

Aniž bych tady chtěl vypisovat elaborát z marketingové komunikace, zkrátím to do následujícího odstavce.

Nová identita chce apelovat na tyto hodnoty: Pozitivní přístup k životu, sebepřekonání, láska a šetrnost k přírodě, aktivní životní styl, svoboda létání, kamarádství, dobrodružství, objevování.

Prostřednictvím tohoto webu chceme vytvořit zastřešující webovou platformu, kde piloti najdou informace, které je opravdu zajímají. Přitom se na tvorbě webu mohou sami podílet. Jak? Pokud např. testují výbavu, někde byli a mají pocit, že by stálo za to, aby se to dozvěděli i ostatní, u nás mají neomezený prostor pro sdělení a sdílení svých zážitků.

Jaké další informace piloti poptávají? Napověděla naše anketa (z podcastu o Daliboru Carbolovi) – piloti chtějí především vědět, jak létat dál, výš a bezpečněji. Chtějí se také dozvídat o nové výbavě, o tom, jak funguje počasí a zajímají se, jak létají úspěšní piloti. Téměř 80% je pilotů EN-B, tzn. hobbíci. Na web chceme umísťovat především dlouhodobě platné informace. Nejsme novináři. Jsme tvůrci obsahu, kteří chtějí šířit cenné informace o paraglidingu. Ne vždy to bude z naší hlavy, a proto je naší prací i tyto znalosti směřovat z jiných zdrojů na naši platformu, to vše pro širší blaho naší malé komunity.

Jak jsme identitu utvářeli?

Nebylo to na druhý den a nebylo to za měsíc. Trvalo to. Proběhlo mnoho diskuzí, námětů a probdělých nocí. Jedno jsme však měli v názorech společné. Chceme přinést naší komunitě osvětu, nechceme vypadat jako každá paraglidingová stránka, která má v logu padák a pod tím krutopřísný nápis. Odmítáme stereotyp a odmítáme být součástí zažitých konvencí.

A tak vznikla křivka. Ladná, jednoduchá a symbolizující to, co máme všichni ve vzduchu společného — termiku. Točení do výšin neznámých i známých. Cesta, kterou se vydáváme a kterou později ukazujeme svým přátelům.

Při konzultacích druhé iterace nám This is Garcy nový vizuální styl popsalo slovy:

Křivky jsem vyčistil, udělal je více elegantní a každá verze je stejně velká (zabírá stejný prostor). Variant může být samozřejmě i více. Zkusil jsem také 4 různé varianty písma. První variantu jsme pak promítnul do mockupů, jelikož u loga dnes nejde pouze o symbol, ale zejména o použití v celém vizuálním systému. Křivka je hravá, výrazná, má to koncept/nápad, baví.

Nejsme korporát, ale představa, že máme tak krásné záložky na papíry… No pecka.

This is Garcy pokračuje:

Zkoušel jsem více způsobů vložení padáku do loga, zkusit jej najít v křivce, použít jej jako novou křivku, nebo jako kontrastní prvek. Vždy to ale působí uměle, nuceně, logo ztrácí čistotu, je to taková nucená demostrace, že jde skutečně o PG, což si myslím není nutné.

Jednoduchost, to byla naše mantra. Finální verze pak na sebe nenechala dlouho čekat. Věříme, že použití této značky bude mít v mnoho ohledech pozitivní dopad na to, jak nás komunita vnímá. a jak vnímá sama sebe.

Finální verze stojí za to!

K identitě jsme dostali i logomanuál. Prohlédněte si ho celý.

Co si o naší identitě myslíte? Napište nám na info@cloudbase-hunters.cz nebo facebook.com/cloudbase-hunters

Co plánujeme dále

Jak už jsem zmínil, naším cílem je stát se online paraglidingovou „Alma mater“. První stránka kterou navštívíte, když uděláte kurz, a první stránka, kterou otevřete večer, když se chcete dozvědět něco nového o létání.

Pracujeme na dalších vylepšeních jako:

1

Budeme vydávat pravidelný newsletter

Nad naše očekávání, do přihlášení k newsletteru, který jsme uveřejnili pár měsíců zpátky se přihlásilo přes 350 lidí! Na naše poměry a na to jak malou propagaci stránky měly tohle považujeme za obrovský výkon. Všem kteří se přihlásili slibujeme, že uděláme maximum proto, abychom vás s vám obsahem pravidelně bavili a dozvěděli jste se vždy něco nového. Newsletter bude vycházet minimálně 1x měsíčně.

2

Paraglidingové vybavení na jednom místě

Připravujeme pro vás eshop a bazar v jednom. Sami budete moct přispívat svým bazarovým vybavením a zároveň budete moct nakoupit nejnovější vybavení od renomovaných značek. Prozatím plánujeme zahrnout do eshopu varia od Skybean a kompletní sortiment AirDesign padáků.

3

Více obsahu, více autorů

K tvorbě obsahu jsme přizvali několik dalších lidí. Budeme rádi pokud se do tvorby zapojí i paraglidingové školy, nebo nadšenci, kteří paraglidingem (ale dost už… platí to i pro rogala:) mají obvzlášť pochopení. Aktivně budeme poptávat školy a tyto kreativce a zapojovat je do Cloudbase Hunters.

Utvářej komunitu s námi

Víme o vás, že jste šikovní, tvoříte videa, někdy i komentovaná, fotíte, jezdíte na výlety do exotičtějších destinací a určitě by byla škoda, kdyby tyhle vaše zážitky někam zapadly. Nebojte se psát, fotit, točit a tvořit. Naše platforma je vám k dispozici a pozornost pilotů se nebude muset tříštit na ten či onen web či YT kanál toho či onoho pilota. Tvoříme jednu platformu, aby vše bylo na jednom místě. To neznamená, že vaše díla budou jen u nás. To určitě ne. Jen nám dejte vědět, pokud vytvoříte obsah, který by mohl zajímat ostatní. 

Máte sponzora? Nebojte se to zmínit. Víme, jak těžké to v našem minoritním sportu je. Jsme nezávislí a vše financujeme z vlastních zdrojů. Vy pomůžete nám, my zase vám.

Jak na vás působí nové stránky? Co se vám líbí a co ne? Napište nám!

Jirka a David.
info@cloudbase-hunters.cz

Příprava, napětí, soustředěnost, výkon, únava, vyčerpání a bolest. To jsou pocity, které při premiéře hike and fly závodu v Rokytnici nad Jizerou v termínu 19. a 20. července, zažil snad každý ze 32 účastníků, milovníků přírody, létání a extrémů všeho druhu. O tom, že to v Rokytnici nebude žádná láce, bylo při pohledu do mapy jasné snad každému kdo si někdy zkusil absolvovat něco podobného. Možná i proto se do Rokytnice sjelo méně soutěžících než na Mistrovství  České republiky na Rané. Ale na první ročník to byla účast slušná, a ti nejlepší dýkaři v týhletý disciplíně nechyběli. 

Den 0 – Prolog

Speciálkou, kterou si organizátoři připravili na páteční podvečer, byl Prolog. Dva kilometry dlouhej sprint rovnou do kopce bez šance na výdech by zamotal nohy nejednomu vrchařovi, ne však těmhle borcům, kteří jsou zvyklí valit nahoru strojovym tempem s batohem na zádech.

A když jim organizátoři batoh vyvezli na kopec pořadatelskou károu, byl prolog rázem o level jinde! Nevídaným způsobem se do Rokytnickejch análů s časem 30 minut a 52 vteřin zapsal borec Martin Jansa. Při pohledu na jeho lejtka se některejm soupeřům dělalo mdlo, ale Martin je pohledem dlouho netrápil a hned po startu zmizel kdesi nahoře.

Jedinej kdo akceptoval jeho tempo byl borec Přéma Gilar, kterej Martinovi v závěrečnym stoupáku dokonce pár sekund nadělil. Rychlá příprava a sestup na malym křídle, byl ale v boji o první místo rozhodující a tady byl nejrychlejší Martin, kterej je na tyhle okamžiky trénovanej z jinejch závodů.

V cíli si ještě postěžoval na délku tratě, údajně se nestihl pořádně rozehřát. Druhej flek bral v týhle šílenosti nakonec Aleš Vodseďálek, tenhle týpek se pro prolog doslova narodil. Rodák z Harrachova si pravidelně jako ranní rozcvičku ordinuje výšlap na Čerťák a rychlej slet před pracovní rutinou. Bronz bral účastník ze Slovenska, Peter Šimek.

První v cíli na klasickym XC glajdu a s kokonem, což bylo na prolog trochu nevýhodou. Peter přijel do Rokytnice pro jistotu už v úterý a do pátku potrénoval v místech, kde očekával trasu závodu, což taky v sobotu zúročil.

Po krátký ceremonii před Radnicí se celý startovní pole přesunulo na hřiště Spartaku Rokytnice, kde se okamžitě rozběhla registrace a listina se tak doplnila o pozdě přijíždějící piloty hlavně z Polska. 

Den D – Hlavní závod

Sobotní ráno vypadalo přesně podle očekávání. Obloha vymetená, vítr nula, příjemná teplota a čerstvej horskej vzduch, kterýho se borci nemohli nabažit hlavně v následujících hodinách. Krátkej bríf, kde se řeklo všechno nutný k hladkýmu průběhu a pak opět přesun před Rokytnickou radnici. Sobotní atmoška na startu byla o poznání živější, davy turistů sedajícíh do mastnejch tyčí s cílem dolní stanice lanovek, jen nevěřícně kulili bulvy na borce s báglama na zádech a s úsměvem na rtech. Před desátou se konečně objevil místostarosta Rokytnice, padáčkář a kdysi velkej pankáč Broňa Patočka, aby popřál klukům hodně sil a odpočítal start.

Tak se taky stalo a přesně v 10.00.00 hodin místního času vyrazilo všech 32 borců vstříc Krkonošskýmu dobrodružství. Velikosti báglů se dost lišily, ale suveréně největší táhnul na zádech démon z Jablonečku, Pavel Naděje. Celý pole si to namířilo rovnou do stoupáku po žlutý turistický směr Ručičky a dál na startovačku. Ofiko start se jim zdál málo vysoko a tak si většina ještě přidala pár metrů po sjezdovce až na hraci 1. zony KRNAPu.

Celá špička se tady sešla a boj se přesunul na nebe. Největší koule ukázal favorit a legenda týhle disciplíny, Standa Mayer, když to vzal na sebe a jako první zatáhnul za áčka. V závěsu za nim pak startovali jeden závodník za druhým tak, jak přicházeli na start. 

Ne každýmu přálo štěstí a tak si pár fajnšmekrů výstup na Lysou vzápětí zopakovalo, když se po vyhnívce rozhodli pro restart.

Celou tu dobu se ale bojovalo i na druhym konci startovního pole a to hlavně samo se sebou. Pot v očích, křeče v nohou a první puchýře. K tomu černé myšlenky a většina tratě před sebou. Tihle borci prokázali snad ještě větší schopnosti než čelo závodu. Odhodlání a chuť překonat sám sebe je hnala dopředu a hlavně do kopce. Michal Materna, Tomáš Bedřich nebo třeba Jirka Zábranský přijeli zdolat Krkonoše a makali na tom jen co jim síly stačily. 

Lysá hora ukázala svojí termickou sílu a většině pilotů se aspoň na druhej pokus povedlo zachytit a vyrazit na Studenov vzduchem. Počasí vypadalo učebnicově, slabší JZ vítr, 6/8 simsňáků a základny kolem osmnácti stovek. Zdálo by se, že nejde vyhnít. Opak byl ale pravdou, sem tam se našel mrak ze sádry a o zábavu bylo v tu ránu postaráno. Krkonoše totiž chyby neodpouští a stačilo málo a člověk byl na zemi.

Někteří si dokonce dali mezi nebem a zemí ještě malou přestávku na stromě, ale machři z horský služby lana tasit nemuseli. Dawid Krajewski z Polska totiž po přistání na stromě v údolí za hřebenem Studenova bez připojení signálu i internetu stihnul padák stáhnout dřív než ho kluci našli a s roztrhanym vrchlíkem pokračoval na zádech! 

To samý údolíčko do Harrachova se stalo osudným ne jen polákům. Pár dalších matadorů jako třeba Tom Franc, kterej měsíc před závodem absolvoval ještě šílenější event – 1000 miles, sedmi denní závod z Aše až na východ Slovenska s převýšením přes 40 kiláků, skončil na Rýžovišti taky!!!!

V Harrachově po několika pokusech zvednout se, přistál i plynně německy mluvící Lukas Svoboda. Oba i další zde vyhnivší piloti se museli zpátky na trať škrábat Kládovou cestou nebo přímo po sjezdovce na Čerťák. 

Po dvou hodinách a čtyřiceti minutách se nad cílem objevil první padák. Uši a plnej knedlík byl na místě, protože v závěsu byl hned další závodník. Oba dobře znalí místních kopců, Pepa Bezdička a Martin Vokřínek prokázali maximální skill a trať sfoukli jako svíčku celou vzduchem.

Standa Mayer musel jednou přistát ve svahu a kus vyšlápnout, takže bral “až” třetí flek.  Nezbývalo než bezpečně sednout na pažit, o kterej se s neuvěřitelnou péčí stará správce hřiště pan Kousal a každého, kdo by mu při přistání vytrhl drn z trávníku by jistě vynesl v zubech!

Přistání nebylo snadné, ale kluci to zmákli a pro diváky to byla pěkná podívaná. S postupem dne trochu přifouklo a přistání se tak ještě ztížilo. Na to bohužel jeden závodník doplatil a po tvrdém přistání byl odvezen do Liberecké nemocnice kde se zotavuje. Osobně jsme jej navštívili a předali mu pár Redbullů, aby se to rychle hojilo. Věříme, že na Krkonoše nezanevře a za rok bude stát na startu znova! Vždyť měl na dosah bednu ve své kategorii!

Mezi největší hecíře po trati patřili určitě kluci z horský služby Rokytnice nad Jizerou. Čistokrevný profíci, znalí prostředí a všech záludností. Hlavně jim patří velkej obdiv a poděkování za odvedenou práci. Stejně tak jako všem pomocníkům a hlavně pomocnicím, kteří se na organizaci aktivně podíleli! Děkujeme!

Za organizátory můžu potvrdit, že za rok jdem do Krkonoš znova a bude se na co těšit!

Jirka a Honza. 

Fotky a videa čekuj na FB stránce závodu.

Výsledky Prologu a Hlavního závodu pak tady.

Na přesnost přistání není na světě nikdo povolanější než Iva Baláková, česká závodnice a reprezentantka v paraglidingovém létání na přesnost přistání. Proč?

Iva má velmi povedenou minulou sezonu, tedy rok 2018, kdy se v této disciplíně stala mistryní ČR v celkovém pořadí, mistryní Evropy mezi ženami a na závěr roku dovršila skvělé výsledky vítězstvím mezi ženami ve Světovém poháru (a v celkové klasifikaci i s muži dohromady byla čtvrtá!!!), což má nepochybně obrovskou váhu, neboť „svěťák“, to je celoroční série závodů na místech od Kazachstánu, přes Indonésii, Severní Kypr, Albánii až po Kanadu. Iva je tedy na tuto disciplínu člověkem nejpovolanějším.

Povídali jsme si hlavně o tom, co Ivu k tomu dovedlo, jak se trénuje, závodí a co vám osobně může přesnost dát do létání.

Drtivá většina rozhovoru je nahrávaná v místnosti zvukově přívětivé pro takové natáčení, malinká část rozhovoru ale byla točená v běžné skleněné zasedačce, kam nás vyhnaly okolnosti. Zvukový úsek z takové zasedačky poznáte, ale věřím, že je to i tak v pohodě.

Vítězství na „svěťáku“.

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Iva a její fantastická sezóna 2018

6. FAI mistrovství Evropy v přesnosti přistání v paraglidingu, Slovinsko – 1. místo (ženy)

Mistrovství České republiky v přesnosti přistání v paraglidingu 2018, Beskydy – 1. místo (celkově!)

Světový pohár – Paragliding accuracy World Cup, Severní Kypr, Kazachstán, Indonésie, Albánie, Kanada, Nepál – 1. místo (ženy) (4. místo celkově)

Česká liga přistání na přesnost 2018 – 2. místo (ženy)

Odkazy:

Plánovaně neplánovaný odlet z malého slováckého kopečku, zvaného Jahodiska, přiměl Simona Krahulu, alias Banána, nejen k tvorbě videa, které je součástí příspěvku, ale i k sepsání článku, který porovnává pocity z létání na padáku Venus SC od Axisu a Trango X-Race od UP. Díky, Banáne!

Venus SC vs. Trango X-Race

Na testování Venuse SC (sport class) jsem se moc těšil! Celkový dojem z křídla mě mile překvapil. SC určitě patří k nejlepším EN-C kluzákům, co jsem měl možnost vyzkoušet a taky se u mě zapsal do srdce, protože se mi na něm podařilo jako prvnímu odletět z loučky za domem, kam chodím groundhandlit od kurzu, tedy už 5 let 🙂 .

První 3 roky jsem žil v přesvědčení, že z tak plytkého kopce se přelet udělat nedá.

První 3 roky jsem žil v přesvědčení, že z tak plytkého kopce se přelet udělat nedá. Loni se mi však podařilo posvahovat remízek pod vysílačem a od té doby jsem si začal pohrávat s myšlenkou odletu od kopce.

Říkal jsem si, že když se potkají ty správné podmínky (směr a síla větru, termický den, výkonné éro, zkušenost a hodně štěstí), tak by to mohlo jít.

No a v ten den, kdy jsem si šel oťuknout Venuse to přišlo!

Vraťme se, ale zpět ke křídlu. ESCéčko na mě působí tak, jak by křídlo kategorie EN-C mělo vypadat. Má dynamiku, ale vrchlík je ušit i z lehčích materiálů, takže nemá tendenci divoce předstřelovat. Do zatáčky nastupuje velmi ochotně s mírnou tendencí se v zatáčce „potopit“ a netočí tak plochou zatáčku s menším opadáním, jako moje Trango X-Race.  V točení termiky to, ale není tolik znát.

Ze závodů vím, že v porovnání s jinými křídly stoupá + – podobně. Je citlivý na přenos váhy v sedačce (podobně jako byla moje Delta2). Síly v řízení jsou příjemné, jenom u vrchu mi přijdou brzdy trochu gumovější (opět vzpomínám na Deltu2), ale jsem rozmlsaný štíhlým Trangem, které má handling bezkonkurenční.

Na druhou stranu, Venus bude lepší volba pro méně ambiciózního / vylétaného pilota, kvůli řízení, které má delší rozsah a není třeba řídit tak aktivně. Vrchlík působí trochu měkčím pocitem, ale nekroutí se v termice tak jako Trango, které se sice vlní, ale lépe se mnou komunikuje a dává pocit pevnějšího křídla.

Uvedení do spirály je snadné a výjezd je pozvolný, bez tendence se rychle narovnat a předstřelit. Venus se výborně prosazuje proti větru a má slušnou rychlost na trimu i na speedu, což je třešničkou eSCéčka! Sešlápnutí speedsystému jde neuvěřitelně lehce (cca o třetinu v porovnání s TrangemX-R) a vrchlík je krásně stabilní. Za poutka na C popruzích se dá snadno řídit a jsou dost velká i na rukavice. Prostě kopneš plný a nic neřešíš 😀

Tip Davida Hotaře

Za poutka na C popruzích se Venus SC dá snadno řídit a jsou dost velká i na rukavice.

Shrnuto podtrženo, Venus SC je účinná a snadno použitelná zbraň na dlouhé přelety s klidem na palubě, kterou si oblíbíte!

Tracklog zde:
https://www.xcontest.org/cesko/prelety/detail:Banan/9.07.2019/11:34

Autor článku: Simon Krahula, www.paragliding-karpaty.cz

Simon Krahula (Banán), autor článku

Poznámka pod čarou od Cloudbase Hunters:

Jsme rádi, že se objevují první externí přispěvatelé, aby se podělili se svými pocity z testování výbavy, na které létají. Pokud sami rádi tvoříte jakýkoli PG obsah, naše platforma vám nabízí kreativní vyžití a umístění vašeho článku, videa, fotek, příběhu na našich stránkách. Tvoříme tak jedno místo, kde piloti najdou kromě našich podcastů i články o tématech, které je zajímají. Právě připravujeme zbrusu nové stránky, kde bude vše přehledně, na jednom místě a na hodně dlouho. Již brzy! 😉

Slávek je od roku 2007 paraglidingovým instruktorem, tandem pilotem a několik let i rekreačním akro pilotem. Za jeho kariéru instruktora mu pod rukama prošlo více než 900 kurzíků.

S padákem cestoval různé po světě, byl třeba v americkém Coloradu nebo na Novém Zélandu, a na čas zakotvil i v Nepálu.

Slávek mluví o tom, jak je dobré si létání v první řadě užívat a že nejlepší padák je ten, který vám po přistání udrží nejdéle úsměv na tváři. Dává cenné rady o tom, jak cítit a řídit padák ve vzduchu a z podcastu se dozvíte i to, kdy ve vaší kariéře přejít na rychlejší křídla.

Rozhovor jsme začali krátkým ohlédnutím za diskutovanými přistáními na vrcholu Mont Blancu minulý měsíc, tj v červnu roku 2019.

Rozhovor natáčel David Hotař. 

Obsah rozhovoru:

1:06 – top-landingy na Mt. Blancu z června 2019
8:01 – kdy přesednout na rychlejší padák a bezepečnost létání obecně
41:41 – která paraglidingová místa na světě chce Slávek ještě prozkoumat?

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Slávka Tmeje

Slávek je známým a respektovaným paraglidingovým instruktorem, tandem pilotem a několik let i rekreačním akro pilotem. Pracovně působí v Beskydech. Za jeho kariéru instruktora mu pod rukama prošlo více než 900 kurzíků.

Žije v Olomouci.

Odkazy:

Před pár dny došlo v okolí nejvyšší alpské hory Mt. Blanc (4809 m n.m.) k zajímavé termické situaci, kdy se dalo ve stoupácích protočit až nad tuto „střechu Evropy“. Touha pilotů přistát na vrcholu a zdokumentovat si událost musela být rozhodně velká.

foto: FB Antoina Girarda

Antoine Girard kritizuje piloty

Na kopci jich ten den bylo asi 200 a mě zaujal příspěvek jednoho z nich, známého dobrodruha Antoina Girarda, který se na svém facebookovém profilu ostřeji pustil do těchto pilotů.

Je přesvědčený, že ten den neměla na Mt. Blancu dobrá třetina pilotů co dělat a že si piloti málo uvědomovali rizika opětovného startu v tak vysoké výšce. Že zkrátka nedomysleli ani případný nucený odchod pěšky dolů, kdyby se zhoršily podmínky.

Zmínil například, že v takových výškách je již méně kyslíku, což má vliv na samotný pohyb i koncentraci mysli, a připomněl, že při jiné expedici ve výšce přes 6900 m n. m. měl i on sám možnost přistát kvůli fotce na jednom z vrcholů, ale kvůli vlastní bezpečnosti to neudělal.

Ten den se většina pilotů naštěstí dostala bezpečně z Mt. Blancu, přesto to však bohužel stálo život jednoho člověka.

Girard klade otázku, zda stojí pro ego riskovat vlastní život, a apeluje na vlastní pocit odpovědnosti.

Kinga kritizuje Girarda

V následné zajímavé diskusi jiná závodnice letošního Redbullu, Kinga Masztalerz, sice pochválila Antoina za jeho moudrý příspěvek, ale neváhala mu připomenout fakt, že sám přistál kvůli fotce na vrcholu Mt. Blancu a ukázal se (dokonce v žabkách) těm, kterým má jít příkladem.

foto: FB Antoina Girarda

Co si o takových věcech myslíte vy? Je to bezpečná zábava? Přistáli byste taky pro dobrou fotku?

PS: Pokud byste nám chtěli pomoct Girardův příspěvek do češtiny přece jen přeložit, dejte prosím vědět. Nejsme bohužel francouzštináři.

V tomto článku přinášíme pár tipů na úspěšné tvůrce filmů a videí s tématikou paraglidingu.

Krátkometrážní torba

Shams

V roce 2010 opustil svůj job v kanceláři a stal se volnonožcem, tedy hlavně filmmakerem, který běhá kolem extrémních sportů po celém světě. Od roku 2018 je čistým digitálním nomádem se svojí slavnou dodávkou.

Největší slávu mu přineslo cenami ověnčené video Sound of paragliding s akro pilotem Theo de Blickem, který mimo jiné létá pro Gradient (resp. nyní již SupAir).

Celou jeho tvorbu najdete zde na jeho webu
a na jeho Vimeo kanálu.

Jean-Baptiste Chandelier

Profesionální pilot s více než desetiletou zkušeností. Známý tvůrce populárních videí hlavně s jeho stylem „wagga flying“. Jeho videa se vyznačují osobitým střihem, originálními nápady a krásnými záběry.

Světoznámé je jeho video Touch s téměř 4 miliony shlédnutím a z poslední doby například video Weightless.

Celou jeho tvorbu naleznete zde na jeho webu a na youtube kanálu.

Dokumentární tvorba

Antoine Girard

Dobrodruh a účastník závodů RedBull X-Alps (včetně ročníku 2019) má na kontě několik dokumentární snímky, samozřejmě podle toho, kterou oblast se rozhodl prozkoumat.

Můžeme zmínit například jeho zdokumentované a oceněné dobrodružství v pákistánských osmitisícovkách pod názvem Flying to 8000 metres, ale i létání v Andách (snímek The track of Condor). Vše najdete na jeho stránkách v sekci Movies.

Cena snímků je kolem 10 EUR.

Benjamin Jordan

Dokumentární tvorbě se věnuje i Benjamin Jordan, který má na svědomí známý dokument „Strong the Wind Blows o bivakovém tripu z Vancouveru do Calgary.

Na jeho stránkách v sekci Film najdete i další tvorbu.

Cena za film je 15 EUR.

Co mě ještě zaujalo

Líbil se mi o dokument na youtube pod názvem Magikistan o bivakovém létání v Tajikistanu paraglidingové akrobatky Christiny Kolb a Alaina Lehouxe.

Co zaujalo vás? Určitě je spoustu tvorby, kterou jsem tady nezmínil. Jaké videa či delší snímky zaujaly vás a proč? Podělte se s námi!

Pokud jste se někdy dívali na svůj piloťák a přemýšleli jste, kdo na něm má číslo 1, tak je to právě můj dnešní host, Jarda Jindra, dobrodruh, spisovatel, dokumentarista České televize a člověk, který prošlapával první cesty československého paraglidingu.

Slova „můj host“ možná nejsou úplně přesná, protože byl to právě Jarda, kdo mě pozval k sobě do střižny studia Frmol v pražském Podolí. Takže jak už to občas bývá, byl jsem spíše já hostem mých hostů.

Jarda jako režisér, scenárista a kameraman aktuálně tvoří cestopisný seriál Na cestě, který můžete vidět v České televizi. Jako spisovatel napsal ceněnou knihu Dakar – písek, prach a kamení, kterou uvádí čtenáře do zákulisí slavného automobilového závodu a dokumentoval i poslední X-Pyr 2018 se Standou Mayerem.   

Rozhovor byl docela jízda a vstupy moderátora byly oproti jiným podcastům minimální, nicméně vyšel z toho o to víc autentický pohled na opravdové začátky paraglidingu v Československu.

Obsah rozhovoru:

1:23 – úplné začátky paraglidingu
19:46 – o piloťáku č. 1
40:32 – exotické PG výlety
47:39 – Jarda jako dokumentární tvůrce

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Jardy Jindry

Beskydský rodák, Jarda Jindra (*1967), je považován za průkopníka čs. paraglidingu. Podílí se na dokumentárním cyklu České televize „Na cestě“. V tvůrčím životě se zaměřuje i na dokumenty a (píše) knihy o Rally Dakar. Byl ve než sto zemích po celém světě. Létá od roku 1988 a je držitelem první československé padáčkářské licence. Při jeho dobrodružstvích letěl např. i z vulkánu Cayambe v Ecuadoru.

Žije ve Valašském Meziříčí.

Odkazy:

Závodění. Létání jen pro borce a vyvolené? Určitě ne. Věřím, že panuje spoustu předsudků o závodním létání stejných, jako jsem měl já. Pojďme se na ně mrknout. A pomůžeme si právě skončenými Beskydy Open 2019. Toto je článek o tom, jak to na závodech obecně funguje, co můžete čekat a jaké předsudky závodění provází. Není to klasický report ze závodu o tom, kdo, kam a který den doletěl.

Tento článek obsahuje:

Osobní dojmy ze závodění od závodního začátečníka (Jirka Zábranský, EN-B pilot)
Nejčastější mýty o závodění
Jak obecně a prakticky vypadá soutěžní den
Jak nastavit soutěžní úlohu
Rozhovor s vítězem Beskydy Open 2019 kategorie Open
Rozhovor s vítězem kategorie Sport
Rozhovor s vítězem kategorie Standard
Fotky a videa závodníků

Osobní dojmy od závodníka začátečníka

Řeknu vám, zjistil jsem, že je to fakt zábava, vystartovat, zamířit na první otočňák a uvědomit si, že všichni kolem vás jsou nově i soupeři, a nikoliv jen parťáci, se kterými obyčejně někam letíte. Pro mě to byl docela nový, ale o to zajímavější pocit.

Můžete si najít výkonnostně stejného kamaráda, na něj se zaměřit a namísto touhy nutně vyhrát celý závod, třeba stačí porazit toho, kdo je o kousek lepší. Mít ho pořád v hledáčku.

Taky trasu nemusíte vymýšlet, snad jen dobře takticky promyslet. Je vymyšlená za vás. Navíc existence otočných bodů (kružnice o poloměru například 2 km, které je třeba tečnout nebo protnout) je jistým způsobem motivátorem pro další let. Třeba už se vám tolik nechce letět dál, za normálních okolností byste přistáli, ale na závodech to chcete aspoň ještě trochu zkusit, překonat se a na otočňák doletět.

O jaký druh závodů se ale vlastně jedná? Tento článek popisuje ligové závody, jinými slovy závody České ligy paraglidingu.

Na rozdíl od Českého poháru paraglidingu (čas a místo si volí pilot sám a na XContestu pak zjišťuje kdo dnes, s kým a kam) nabízí ligový závod přesné srovnání výkonnosti pilotů v jednom čase, na jednom místě a za stejných meteorologických i nelogických podmínek.

Běžná kapacita závodu je od 50 do 100 pilotů v závislosti na organizátorovi. V Česku je v roce 2019 naplánováno celkem 5 ligových závodů: Raná Cup, Straník Cup (SK), Beskydy Open, Krkonoše Open a Victoria Cup (Donovaly, SK). V den vydání článku jsou již čerstvě odletěny Beskydy Open 2019.

Každý ligový závod se skládá z několika soutěžních dnů. Každý den je vypsána jiná soutěžní úloha, nebo-li „task“.

Každý den za váš výkon obdržíte body v závislosti na tom, kolikátí jste doletěli. Denní task vyhrává ten, kdo byl v cíli v daný den první nebo pokud nedoletěl do cíle nikdo, pak ten, co úlohu uletěl nejdál. Celý několikadenní ligový závod pak vyhrává ten, kdo má nejvyšší bodový součet ze všech dnů daného ligového závodu. No a celou sezónní Ligu pak vyhrává ten, kdo má nejvíc bodů ze všech závodů. Kapiš to? Jednoduché, že jo!

A jak je to s výkonnostními kategoriemi? Pokud máte padáky certifikace EN-A / B, pak spadáte do kategorie Standard, s padáky EN-C jste zařazení do kategorie Sport a úplně všichni včetně nejvýkonnějších kluzáků patří do kategorie OPEN. Toto členění je dobré pro to, abyste zbytečně neztráceli motivaci a soutěžili s piloty výkonnostně bližšími.

Na snímku zkušený Radek Šimoník ukazuje, kde mají dobrou cukrárnu. Ota Husička a Ondra Ptoszek (uprostřed) se mu snaží domluvit, aby dnes alespoň chvíli zkusil zazávodit. Radek nakonec soutěžní úlohu vyhrává. „Kremrole počká“, shrnul lapidárně v cíli.
…o pár hodin později.

Pár častých mýtů o závodním létání

Pojďme se podívat, jaké předsudky jsou spojeny se soutěžním létáním nejčastěji.

Závodění je jen pro nejlepší piloty.

Ne. Na českých závodech se objevují piloti s padáky EN-A, EN-B, sportovní i závodní piloti. Jak jsem měl možnost poznat, nikdo se nepovyšuje nad nikoho a celé závodní uskupení je jedna velká pohodová parta. Lidi, kteří spolu tráví pár dnů a mají šanci se trochu poznat. Takže žádný stres. Potkáte spoustu nových lidí, se kterýma je sranda. A hlavně se toho spoustu o létání dozvíte.

Stejně nic neodletím a budu pro smích.

No, je možné, že vyhnijete hned po startu, ale to se může stát i nejlepším. Tohle nikdo neřeší, všichni řeší spíš svoje výkony, ale že by se někdo někomu posmíval, to určitě ne. Naopak můžete se cokoli zkušenějších doptat a zjistit, kde jste třeba udělali chybu. Navíc, i pokud vyhnijete brzo, často stihnete do závodu odstartovat ještě jednou a letět lépe.

Nebudu vědět, jak nastavit navigaci. Určitě je to složité.

Určitě ne! V dnešní době je úloha nastavitelná doslova, nekecám, jedním klikem. Stačí mít nainstalovanou aplikaci XCTrack.

Pokud si nebudete s něčím vědět rady, každý z pilotů s nastavením ochotně pomůže, takže zase, jak sa říká u nás na Slovácku: „No stress!“ Soutěžní úloha se v appce vykreslí automaticky a vy už jen letíte po směru tasku. Sladké je cinknutí XCTracku v momentě protnutí otočňáku! Obyčejný zvuk, který vás neobyčejně namotivuje!

Pokud vyhniju, budu muset dlouho stopovat kdoví odkud a kdoví kam.

Omyl. V rámci jiné aplikace, známé appky WhatsApp, se vytvoří skupina, které budete členy po všechny dny ligového závodu. Po přistání (kdekoli) jen zadáte svou polohu a ligová dodávka s řidičem a krásnou navigátorkou vás vyzvedne. No a pokud je ještě čas, hodí vás znova na startovačku na restart. Do appky taky dáváte fotky a videa, takže nepřicházíte ani o zážitky ostatních.

Je to těžké a nezvládnu to uletět.

Nesmysl. Úlohy jsou vypsány tak, aby byly létatelné, a dost často kopírují již zaběhnuté trasy na daném letovém spotu. Pokud nevíte, jak trasu uletět, chcete se zeptat na taktiku letu nebo třeba, jak letět kolem některého z otočňáků, opět se nemusíte bát oslovit kohokoli zkušenějšího. Pokud zkušeňáci sami ví, rádi pomohou, a taky vám řeknou, kde „to chodí“.

Určitě je to nebezpečné.

Není. Každý task se vypisuje až na startu podle aktuálních meteorologických podmínek. Task vypisuje „Task comittee“, což je komise složená z tří soutěžících pilotů, kde jeden zastupuje EN-A/B piloty, jeden ty zkušené a jeden ty závodní. Task comittee tedy vymýšlí a vypisuje úlohu.

Pak přichází na řadu druhá komise, Safety comittee, která má poslední slovo nad tím, zda se úloha může nebo nemůže z bezpečnostních (meteorologických) důvodů letět.  I tato komise je složena ze závodníků daného ligového závodu (z jiných než Task comittee), je opět tříčlenná a opět svým složením kopíruje zkušenosti celé závodní skupiny.

Bezpečnost je základem závodu. Ligový závod není parta magorů, kteří skočí do čehokoliv.

Navíc jste permanentně pod dohledem organizátorů. Díky Livetrackingu, který vysílá XCTrack, vás organizátoři sledují a pokud mají dojem, že je s vámi něco v nepořádku, rychle vše řeší.

Na obrázku vidíte vlevo v zeleném trikotu s kloboučkem soustředěnou legendu beskydského létání, Miroslava Krchňáka, zatímco Tomáš Svoboda (modrý trikot) dává poslední cenné rady legendám budoucím.

Jak vypadá jeden den na závodech od rána do večera

Kdo může závodit a co musí mít v pořádku?

Závodit můžeš i ty, pokud máš platnou licenci, pojištění odpovědnosti a platný techničák od svého padáku. Toť vše. Pokud máš (úrazové) pojištění, zkontroluj si jeho platnost pro závody. Jo, a samozřejmě včasná registrace je nutnost. Přehled ligových závodů najdeš zde.

Co se děje ráno?

Každé závodní ráno se sejdeme kolem 8.00 na prvním brífinku na základně závodu (zatím nikoli na kopci; v rámci Beskydy Open 2019 bylo naší základnou PG Hnízdo v Čeladné).  Brífink vedou organizátoři, kteří udají, jestli vůbec a ze kterého startu se poletí, případně zhodnotí předchozí den a vyhlásí vítěze tasku předchozího dne.

Poté se závodníci mezi sebou domluví, jak se na startovačku dopraví, a může se jet. Většinou se jede dodávkami, které jedou až na start. Vše je dobře zajištěno.

Jak to vypadá před samotným startem?

Poté, co dorazíme na kopec, ohlásí se druhý brífink. Na něm se potvrdí, že se létat bude, a následně Task comittee (její role je popsaná výše) představí trať, kterou si musíte „nasypat“ do vašeho přístroje. Trať, to je několik otočňáků (kružnic), které musíte na cestě do cílové kružnice protnout.

Jak vypadá soutěžní úloha?

Soutěžní úloha je definována přesně tak, jak udává fotka (takto vám ji předloží Task comittee a vy si to musíte přepsat do svých přístrojů):

Vypsaná soutěžní úloha.

Co jednotlivé informace znamenají?

Otevření startu (čas před lomítkem 11:30): Od tohoto času můžete poprvé vystartovat do vzduchu a začít točit výšku. Není to ještě start závodění, ale již máte čas si udělat výhodnou startovní pozici ve vzduchu.

Otevření startu (čas za lomítkem 12:15): Tohle je čas samotného startu závodu. Můžete letět ven ze startovní kružnice (pokud je ale závod definovaný naopak jak „Vlet“, můžete od této chvíle již do první startovní kružnice vletět, logicky taková vletová kružnice bude někde mimo start).

Uzavření startu (14:30)– je čas, kdy se uzavírá tzv. startovní okno (v našem případně je tedy startovní okno 11:30 – 14:30). Do tohoto času tedy můžete případně restartovat.

Poslední přistání – tento čas je spíše technikálie a nikdo ve vzduchu v tuto dobu většinou nebývá.

Typ kola: Race (Race to Goal) – čas se všem počítá od 12:15:00. Pokud jste ještě v tomto čase na zemi, vaše smůla, závod už začal. Měli jste čas od 11:30 si udělat pozici. (druhým typem úlohy je Speed run (Elapsed time) – čas se počítá každému individuálně po startu – je to taková „časovka“ – tento typ se aplikuje na terénech, kde není z nějakých důvodů možno, aby piloti byli ve vzduchu příliš hromadně). Dnes byl ale, jak vidíte, vypsaný právě Race, který je oblíbenější, neboť nejpřesněji srovnává výkonnost – piloti soutěží v reálném čase.

Výlet – Výlet z kružnice – tento task je definován tak, že startovačka je uprostřed startovní kružnice (SSS) a vy se ideálně do 12:14:59 musíte nacházet v kružnici (nejlépe na jejím okraji, že jo). Úderem 12:15:00 můžete z kružnice vyletět. Pokud jste byli v čase 12:15:00 mimo kružnici, musíte do ní vletět a teprve poté ji musíte opustit, abyste letěli platný závod.

První točení (stoupáku po startu) – Levá – je to dáno proto, aby nedocházelo ke zbytečným kolizím a všichni točili stejně. Další den bývá „pravá“. Občas se točí opačně, a to pokud jsou v vzduchu i nezávodníci a netuší o tomto pravidle nic. Pak se holt celý cylindr řídí aktuální situací ve vzduchu.

Start C12 – velké zjednodušení přinesla možnost seznam všech otočňáků daného ligového závodu před-vytvořit do souboru a dát závodníkům, aby si jej naimportovali do XCTracku před závody. V rámci každého závodního dne pak již pohodlně zadáváte názvy otočných bodů ze seznamu, a tedy neřešíte složitě zadávání souřadnic. V našem případě teda organizátor jen udal názvy bodů (C12, P09, atd…) a velikost kružnic kolem nich, viz další bod.

SSS C12 2 km – Start of Speed Section (SSS), číslo bodu (C12), velikost kružnice (2 km). To znamená, že ideálně 12:15:00 jste někde na kraji kružnice, abyste z ní co nejrychleji mohli vyletět.

ESS P09 1 km – End of Speed Section – je kružnice o velikosti 1 km, kterou když protnete zastaví se váš čas…

Cíl P09 – 400 m – Pak ještě povinně protnete či přistanete do této cílové kružnice. V (rychlosti) přistání do této kružnice se ale už nezávodí, aby nedošlo ke kolizím.

Jak se trať zobrazí v XCTracku?

V dnešní době stačí, když máte mobil s androidem a s appkou XCTrack. Trať přepsaná do mobilu vypadá takto (a dokonce již nemusíte ani nic vyťukávat, stačí když vám tuto úlohu vyexportuje a přes WhatsApp pošle kamarád – to je ten dříve zmíněný „jeden klik“). Task 3 na Beskydy Open ze dne 3.6.2019:

Takto to vypadá po zadání úlohy do XCTracku:

Takto to zobrazí XCtrack graficky. Startovní kružnice (SSS) je žlutá a nejkratší trasa vykreslena modře. Úloha to byla na přímý let, ale jsou i cik-cak úlohy, úlohy s návratem atd. Nejprve bližší a pak vzdálenější pohled.

Jak probíhá soutěžní let po startu?

Jak již bylo řečeno, úderem 12:15:00 můžete vyletět z kružnice a letět na další otočňák, který vám ukazuje XCtrack. S ostatními můžete dle libosti kooperovat a hledat stoupáky. Kdo letěl dost dlouho první, bývá za to bodově benefitován (leading pointy), protože ostatním ukazoval na svůj risk stoupáky.

Jak to vypadá v cíli?

Osobně jsem to bohužel nezjistil, ale takový Otakar Husička (celkový vítěz) nebo Banán (vítěz Kategorie Sport) by na Beskydech mohli povídat.

Na obrázku je cílová kružnice s bryndzovými haluškami.

Jak vypadají výsledky dne?

Co se děje večer po závodě?

Ve 20:00 je striktně držená večerka. Organizátoři obejdou pokoje a vyhodí děvčata z chlapeckých pokojů. Je dovoleno ještě před spaním číst knihu, a to do 21:30. Pak se zhasínají podle pravidel LAA ČR lampičky.

Kecám.

Rozdělá se oheň a večírek může začít!

Pokud teda někdo (jako Banán, ten na obrázku úplně vpravo) nepřistane přímo na rockovém fesťáku a nezačne dřív! Letový komisař s kšiltovkou uprostřed garantuje, že Banán vše podstatné na fesťáku Stihl.

Rozhovory

Ota Husička – vítěz kategorie OPEN (všichni závodníci)

Jak dlouho létáš a na čem?

Létám už 15 let, momentálně na Ozone ZENO.

Proč ses rozhodl závodit?

Začal jsem létat závodně téměř hned po kurzu. Posouvá mě to rychleji kupředu. Každý závod je nějaká nová zkušenost.

Jakou konkrétní zkušenost sis vzal z letošního ročníku Beskydy Open?

Trpělivost. Musel jsme se naučit točit trpělivěji tady v Beskydech.

Co tě příjemně překvapilo na Beskydy Open?

Tak 6 letových dnů je poměrně unikát, takže to, že jsme mohli uletět 6 úloh.

Co bys na závodech vylepšil?

Přemýšlel jsem, jestli v dnešní uspěchané době je prostor pro týdenní závody. Možná by bylo lepší udělat je třeba pětidenní, a to kolem víkendu. Asi by to pomohlo i k vyššímu počtu závodníků.

Co bys vzkázal pilotům, kteří uvažují o závodění?

Určitě ať se nebojí a zkusí to! Třeba Victorii Cupu na Donovalech by určitě slušelo víc pilotů, protože tam jsou to opravdové hory, které máme docela po ruce, a to létání je tam skvělé.

______________

Simon Krahula – vítěz kategorie Sport (EN-C)

Vítěz kategorie Sport – Simon Krahula (Banán) .

Jak dlouho létáš a na čem

Aktivně asi 4 roky a létám na UP Trango.

Pro ses rozhodl závodit?

Tak chtěl jsem se s létáním posunout dál, zkušení mi to doporučovali. Z vlastní zkušenosti se mi líbí, že si proletím trasy, které bych normálně neletěl.

Co tě příjemně překvapilo na Beskydy Open?

Svozy. Jen co jsem zabalil, byla u mě dodávka.

Co bys na závodech vylepšil?

Lepší pivo.

Co bys vzkázal pilotům, kteří uvažují o závodění?

Rozhodně to zkuste, posune vás to o velký krok dopředu.

Díky za rozhovor!

______________

Ondra Pohořelský – vítěz kategorie Standard (EN-A/EN-B)

Vysmátý pilot Ondra Pohořelský. Prize money právě přišly na účet a Ondra se chystá stavět dům s terasou.

Jak dlouho létáš

Létám přes 3 roky, celkově za život mám nalétáno přes 80 hodin. Létám na AXIS Comet 3, což je EN-B padák.

Proč ses rozhodl závodit?

Protože mi ostatní kluci radili, že mě to posune, a měli fakt pravdu. Člověk se každým závodem naučí spoustu nových věcí, které by se za běžného létání učil pomalu.

Co tě příjemně překvapilo na Beskydy Open?

Že se sešla fakt pohodová parta lidí, se kterýma byla sranda a kteří mi byli ochotni poradit.

Co bys na závodech vylepšil?

Asi o něco lepší optimalizaci svozů, někdy se zbytečně jezdilo tam a zpátky, ale je to jen drobnost. I tak všechna čest organizátorům Ondrovi Ptoszkovi a Martinu Janošíkovi, že v relativně malém časovém okně uspořádali tak super závody.

Co bys vzkázal pilotům, kteří uvažují o závodění?

Ať se určitě nebojí a konkrétně v mojí kategorii Standard (EN-A, EN-B) je malá konkurence, určitě by tu mohlo být víc pilotů, takže všem můžu vzkázat, ať do toho jdou, protože je velká šance, že budou stát na bedně. A my ostatní budeme za konkurenci jedině rádi.

Fotky a videa

autor: Ondra Dědina
takto to viděl Banán

Skvělý je foto report z jednoho závodního dne od Míry Orose, šéfa Airzone TV, zde:

Na facebookové stránce Beskydy open jsou další fotky i videa: https://www.facebook.com/beskydyopen/

Další fotky:

Jedna ze sponzorských cen.
Wallpaper for you.
Večírek může začít.

PS: Autor tohoto článku napsal tento příspěvek ze své vlastní iniciativy (protože se mu závody líbily) a není nikým sponzorován. Tedy vyjma průběžně dobrovolných dárců uvedených na stránkách cloudbase-hunters.cz v sekci „Podpořte nás“.

Dnes to bude trochu jiné, budeme hovořit s tandem pilotem Reném Podpinkou o tom, jak v České republice už neměl žádné ambice zůstavat, a proto se rozhodl vydat do světa. Konkrétně na Nový Zéland, místo, které by asi většina z nás chtěla jednou v životě proletět nebo alespoň navštívit.

Podcast vznikl velmi spotanně, a to v čajovně ve Frýdku-Místku, kde jsme se Reném po dvou letech jeho cestování opět potkali a pokecali u vodní dýmky. Předem se omlouvám, za mírně rušivé zvuky v pozadí, snad vás ale obsah tohoto podcastu bude bavit o to více, protože dle mého názoru je daleko víc osobitější.

Předtím než začnem…

Chtěl bych uvést i do aktuálního dění naší produkce Cloudbase Hunters. V současné době pro vás připravujeme zcela nové webové stránky, do kterých vkládáme nemalé finance a spoustu svého osobního času. Celý vizuál Cloudbase Hunters se bude v následujících měsících měnit a věřím, že u nás naleznete spoustu zajímavých a užitečných informací. Máme namyšlené tři okruhy o kterých bychom rádi hovořili.

  1. Diskuze o výbavě, recenze a rady jak si ji vybrat. Součásti toho bude i bazar ve kterém můžete velmi snadno vkládat poptávky a nabídky.
  2. Přeletářské tipy a obecně články o tom, jak zlepšit své létání. Budem se snažit zajít do detailů tak, ať jsou tyto informace zajímavé i pro zkušenější letce.
  3. A jako poslední samozřejmě podcasty a příběhy zajímavých osob. Toto téma je jak se zdá nevyčerpatelné a jsem rád, že je stále o čem povídat.

V číslech

Chtěl bych vám prozradit pár čísel o tom, jak Cloudbase Hunters za poslední měsíce rostl. Za květen jsme získali na webu o 50% návštěvnosti a skoro 4 tisíce návštěvníků. Co se týče podcastů, tak je to 6 tisíc poslechů za celou dobu a pravidelných posluchačů na 650. K pravidelným newsletterům se nad naše očekávání 100 zájemců k současnému dni přihlásilo okolo 250. To jsme teda nečekali 🙂

Díky vaší podpoře (ať už finanční, nebo mentální) máme v plánu tento projekt rozvíjet i nadále. Podcasty budou pravidelné a brzy snad i články.

Teď už ale zpátky k podcastu. Užijte si vyprávění Reného.

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách 
Apple PodcastsGoogle PodcastsSpotifyBreakerOvercastPocket CastsRadioPublicStitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Reného Podpinky

Výstup na nejvyšší horu Severní Afriky Jebel Toubkal 4167 metrů.

Tohle šerpa opravdu nečekal.

Přinášíme rozhovor „na dálku“ s Christianem Maurerem, nejlepším pilotem dnešní doby o jeho stylu létání, o návodu, jak vyhrát X-Alps, o doporučeních pro středně pokročilé piloty a na závěr informace o jeho výbavě nejen pro X-Alps. Chrigel byl v komunikaci velmi ochotný a na jeho odpovědi jsme nemuseli dlouho čekat.

Co ti v oblasti létání udělalo v poslední době radost a z čeho jsi naopak smutný?

Kromě samotného létání mi dělá radost to, že o létání můžu přednášet a dělat prezentace pro ostatní. A smutný? Asi z toho, že kvůli počasí jsem letos odřekl spoustu tandemů. Respektuju však, že moje práce zkrátka na počasí závisí.

Mnoho lidí udivuješ svým stylem létání. Jsi rychlý, létáš bez zbytečného zdržování a vyhráváš. Jak to děláš?

Tenhle styl jsem se naučil na závodech Světového poháru, kde takhle lítají všichni. Jen jsem si to prostě přenesl do adventure závodů a létání v rámci XContestu.

Je něco, co bys na svém létání nikomu nikdy neprozradil?

To ne. Snažím se předávat ostatním vše, co umím. Někdy je to těžké, protože za a) nevím přesně, jak to dělám, za b) ne každému můj styl létání sedí a za c) i kdybys pochopil jak létám, musel by ses to taky naučit poctivým leteckým tréninkem. Dělám i osobní koučink, kde se to snažím vysvětlit a nazývám to “Personal Training Days.”

Asi to zní ohraně, ale vyhráváš Redbull X-Alps proto, že máš Alpy prolétané skrz naskrz nebo máš prostě víc odvahy a talentu?

Je to v přípravě. Snažím se především trať dobře analyzovat v Google Earth. Máme pak vymyšlenou určitou strategii a snažíme se ji testovat u nás doma ve Švýcarsku. Pokud funguje dobře u nás, bude fungovat i jinde, včetně Pyrenejí. Vždy přemýšlím o nejhorší a nejlepší letové možnosti, co se daný den může stát, a do toho komponuji startovačky a sleduji kolem nich termickou aktivitu. Výstupem této metody je vykalkulovat nejrychlejší trať. Na to používám třeba appku OsmAnd+. Pak letím co nejdál a volám support, až přistanu.

Jak vnímáš proměnu X-Alps závodů v průběhu času a který ročník ti utkvěl nejvíce v paměti?

Určitě je každý ročník těžší a trať delší. Když se podívám zpět v čase, tak si vybavuji, že ročník 2013 byl velmi dobře létatelný, naopak o dva roky později bylo počasí hodně větrné a šlo to hůř. A to je právě moje motivace – tím, jak je každý ročník jiný, tak každý X-Alps chci dokončit.

Jaký je podle tebe rozdíl v závodění na X-Pyr a X-Alps?

Myslím, že logisticky je to snažší v Alpách. Ty jsou i pro mě “jednodušším” pohořím. Opačně je to s organizací a marketingem akcí – pohodovější je X-Pyr. Bez Red-Bullu by asi i X-Alps byl závod s víc rodinnou atmosférou.

Kdo si myslíš, že by vyhrál letošní X-Alps, kdybys nezávodil? Máš svého favorita?

Věřím Francouzům, které znám velmi dobře a i Guschelbauer (AUT1) bývá velmi rychlý. Ale překvapit může i von Känel (SUI2) nebo Anders (GER2). Důležité pro ně bude, jak dobře na závod natrénují.

Jak je to teď s tebou a s vývojem padáků? Podílíš se aktivně, dáváš konzultace nebo už vůbec nic z toho?

Proletěl jsem od Advancu nějaké křídla z řady X-Alps Omega 3, ale nejsem stabilní součást vývojářského týmu. Nicméně mám radost z toho, že díky mým zkušenostem se jejich vývoj může posouvat dál.

Budeš mít i letos na X-Alps supportérské auto na elektřinu? Je to součást tvojí životní i paraglidingové filozofie, využívat jen lidských a čistých přírodních sil?

Ano, Audi E-Tron. Je to určitě zajímavá výzva a dobrá motivace přiletět do Monaka mým vlastním úsilím a taky za pomoci větru, slunce a čisté elektřiny vyrobené z vody pro moje supporterské auto.

Létal jsi někdy v Česku nebo na Slovensku?

Ještě nikdy. Mám se za to stydět? 😊

Asi největší skupinu pilotů (tedy alespoň v Česku a na Slovensku) tvoří EN-B piloti, kteří nikdy nebudou vyhrávat tolik závody a mistrovství, ale létání je baví a chtějí se zlepšovat a létat v rámci svých možností výš, dál a lépe. Jak by měli podle tebe přemýšlet o létání?

Každý pilot by si měl nejprve říct: “Proč vlastně létám.” To mu pomůže vyjasnit výkonnostní cíle a létat více bezpečněji. Osobně to třeba dělám tak, že rád chodím na vzdálenější a vzdálenější startovačky s cílem vždy doletět domů.

Na co si mají EN-B piloti dávat pozor?

Neporovnávat se s ostatními z hlediska výkonnosti a užívat si létání.

Máš tip, jak efektivně točit stoupáky a efektivně letět zvolenou trať?

Toč vždy tu nejlepší část stoupáku, to znamená stále hledej jádro a už během točení přemýšlej o dalším plánu, kam a jak poletíš. Vyber místo, kde bude další stoupák a vždy měj i místo náhradní, kdybys stoupák na prvním místě nenašel. Samozřejmě sleduj ptactvo. Ve stoupáku buď jen tehdy, když se v něm cítíš dobře. Pokud ne, leť jinam, dokud se nezačneš zase cítit OK.

Jsi vyznavačem volného létání dle libosti nebo máš každý letový den předem naplánovaný?

Vždycky mám plán. Podívám se na počasí, udělám plán a jdu letět. Jinak – pro letošek je mým cílem uletět 300 a více km.

Jaké musí mít parametry podle tebe dobrý letový den?

Ne příliš silné stoupáky (2-3 m/s) po celý den, 3/8 mraků, nepříliš velký vítr pro létání trojúhelníků nebo stálá síla větru pro volný přelet.

Co sis do života vzal z létání?

Že balanc je důležitý. Pro mě je opravdu podstatné mít více možností vyžití tak, aby si moje hlava od létání odpočinula. Je skvělé užívat si s rodinou, sportovat a mít stálou práci. Prostě a jednoduše mít dobrý “work-life balance”.

Vybavíš si let, nebo přelet, na který nezapomeneš? Proč byl pro tebe vyjímečný?

Silné emoce jsem zažíval při vítězstvích v závodech, taky přistání v Monaku po 10ti dnech dřiny na X-Alpsu jsou emocionálně super výjimečná. Rád vzpomínám na tandemový přelet vrcholu Matterhornu, taky na starty z Mt. Blancu a Kilimanjara.

Co nepříjemného si dokážeš vybavit ohledně létání?

Mám občas hodně těžkých přistání, ale vybavuju si jedno, kde jsem si zlomil nohu. To se mi navíc stalo 7 měsíců před X-Alps 2015 a bylo fakt těžké se dát před závodem do pořádku.

Máš někdy ještě strach?

Mám rok od roku větší a větší respekt.

A poslední otázka – jakou máš výbavu?

Pro letošní X-Alps:

Padák: Advance Omega X-Alps 3 23 (3 600 g)
Sedačka: Advance Lightness 3 Xalps M (1 300 g)
Záložák: Companion SQR Light 100  (970 g)
Batoh: Lightpack-spetzialrucksack (400 g)
Hůlky: Leki Micro Carbon 3 Teilig 120cm (260 g)
Boty: Lowa Innox Evo UK 44
Oblečení: Salewa
Navigace: App- OSMand+ / XC Track
Výživa: Winforce

Běžně dál používám:

Na XC závodech – Advance Impress + Niviuk EvoxAkro – AVA Base + Advance Omikron 18
Tandemy – Advance Bi Beta 6 nebo Bi Pi
Tréninky – často na Advance Pi

Díky moc za rozhovor a vše dobré do leteckého i osobního života!

Profil Christiana Maurera

Narozen 26. července 1982 ve Švýcarsku. Létá od roku 1998. Celkem pětkrát vyhrál RedBull X-Alps, od roku 2009 až do roku 2017. Je, podle jeho slov, nejvíc hrdý na to, že ani po dvaceti letech neztratil motivaci létat.

Odkazy:

Hlavní inspektor provozu paraglidingu, Jan Hájek, je jeden z mála lidí, kteří by rádi přišli o svoji práci. To by se ale stalo, kdyby žádné padáčkářské nehody nebyly. Ty jsou totiž tématem dnešního podcastu. V rámci českého paraglidingového létání patří nehody právě do jeho gesce.

Podcast ale není tak úplně o detailním rozboru každé jednotlivé nehody, přestože se u některých z nich samozřejmě zastavíme.

V rozhovoru se bavíme obecněji o určitých společných příčinách nehod, o vlivu technického pokroku na jejich důsledky a dozvíte se taky, jaká je role inspektora při vyšetřování nehod.  

Nemohl jsem se nezeptat na bohužel tragickou nehodu Tomáše Ledníka z minulého roku, kterou pan Hájek v podcastu dovysvětluje.

Obsah rozhovoru:

0:55 – průběh vyšetřování nehod
5:16 – nejzvláštnější nehody
9:30 – společné jmenovatele nehod
15:30 – jsou tradičnější místa nehod v Česku?
21:20 – začátky českého paraglidingu a nehody
23:38 – Tomáš Ledník a jeho tragická nehoda
29:00 – doporučení a rady pilotům z hlediska bezpečnosti
41:23 – vize do budoucna

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Jana Hájka

Hlavní inspektor provozu paraglidingu, Jan Hájek, je ve funkci již od roku 2008, přičemž do roku 2011 můžeme mluvit o „prvním funkčním období“. Poté po několikaleté pauze se na místo hlavního inspektora vrátil a od roku 2016 působí opět ve stejné funkci. Sám tento vyznavač adrenalinových sportů (např. base jump) přiznává, že řešit nehody není nic příjemného.

Žije v Heřmanově Městci.

Odkazy

Dalibor Carbol je poměrně zajímavá osobnost. Nejen, že paragliding je jeho vášeň a současně i jeho živobytí, ale je to neuvěřitelný dobrodruh. S padákem i bez něj procestoval Nový Zéland, Kanadu, Fidži, Thajsko, Malajzií, Rusko, Indii, Argentinu a značný kus Evropy plus několik dalších zemí. Vítězil v soutěžích Dolomitenmann, Outdoor Trophy a Adrenalin Cup, umisťoval se v přeletových XC závodech, účastnil se paraglidingových expedic v nejvyšších horách světa, ve kterých bez dalšího zajištění několik dní přelétávali přes pustá a neuvěřitelně krásná místa.

Dodnes je držitelem nejvyššího českého výškového rekordu bez přístrojů. Tenhle způsob pohybu v horách ho, jak se zdá, zcela uchvátil a stal směrem, ve kterém postupuje stále dál. Je navíc zakladatel a majitelem největší české paraglidingové školy El Speedo a minulý rok postavil nový Fly park u Javorového kopce v Beskydech. To, jak Dalibor funguje a nad věcmi přemýšlí se dozvíte v naše podcastu.

Obsah rozhovoru:

2:44 – jaké byly Daliborovy začátky
4:34 – kořeny Daliborovy osobnosti
6:01 – první let a první pocity
10:07 – žití vlastního paraglidingového snu
11:40 – nejhorší zážitek v horách
13:33 – nelétám s plánem „B“, létáme ofenzivně
16:47 – K2 a Himaláje
33:42 – jak se létá tam, kde nikdo předtím nelítal?
35:05 – expediční výlety a bezpečnost
47:42 – jak a proč vznklo El Speedo?
57:00 – je El Speedo továrna na piloty a proč takové řeči kolují?
1:02:19 – jak se bude paragliding jako sport dále vyvíjet?
1:05:33 – doporučení mladým pilotům

Dalibor Carbol

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Dalibora Carbola

Dalibor Carbol (43) byl od mala intenzivní sportovec, od biatlonu se dostal až k lezení po horách a paraglidingu. V roce 2002 založil El Speedo – flying community a spolu s ní i Beskydskou školu létání. V přátelské atmosféře téměř 30ti členného týmu (a podle jeho slov) trochu zvláštních, ale jedinečných lidí vyučuje paragliding, realizuje firemní akce, organizuje soutěže a prostě se baví sportem.

Žije v Beskydech.

Úspěchy Dalibora Carbola

2001
Půlroční paraglidingová expedice na Novém Zélandu,
Život mezi domorodci na Fiji.

2002
1. místo Česká liga Krkonoše,
2. místo Baxi Cup, přesnost přistání,
7. místo MČR Slovinsko,
1. místo Dolomitenmann kat. Amater,
10ti denní přelet Himalchal Pradeshe – Bivak paraglidingová expedice v jižním Himáláji.

2003
Bivak paragliding v severním Kyrgyzstánu,
1. místo Outdoor Trophy kat. Amater,
1. místo Dolomitenmann kat. Amater.
Paraglidingová expedice v Rocky Mountains.

2004
6ti denní přelet Kyrgyzského hřebene – Bivak paraglidingová expedice v severním Kyrgyzstánu,
1. místo Adrenalin CUP MČR závod extrémních štafet – v týmech i jednotlivcích,
2. místo Dolomitenmann kat. Amater, v kat. paragliding na 8. místě.

2005
2. místo Adrenalin CUP MČR závod extrémních štafet v týmech,
8. místo Dolomitenmann kat. Profi, 9. v kategorii Paragliding,
1. místo MČR Slovinsko kat. Serial.

2006
Kiteboardingová expedice na Ladožském jezeře,
11ti denní bivak paragliding na Than-shanu v severní části Kyrgyzstánu – let kolem Issyk-kulu.

2007
Cestování po Malajsii a Thajsku,
Bivak-paraglidingová expedice v argentinské části And. .

2011
Paraglidingová expedice From Rakaposhi to K2 v rámci projektu FLY7000
Společně s Jurajem Klejou jako první na světě na bezmotorových svahových kluzácích doletěli po dvoudenním bivaku nad Base Camp K2. Za 2 dny uletěli směrem ke K2 280 kilometrů, celkem ve 4 dnech uletěli v Karákorámu 450 kilometrů na předem definovaných tratích.

Držitel českého výškového rekordu 7045 metrů v kategorii paragliding. Dosaženo bez kyslíkových přístrojů.

2012
Oceněn Syndikálem leteckých novinářů za Výjimečný sportovní výkon.

Paraglidingová expedice Chan Tengri 2012 – v rámci projektu FLY7000, společně s Jurajem Klejou, jako první na světě proletěli na bezmotorových svahových kluzácích centrální Thian Shan. Za 2 dny 170 kilometrů, dosažená výška 6000 mterů – bez kyslíkových přístrojů. Přistávali blízko Base Cumpu Chan Tengri – předem definovaného cíle.

2013
Vyhlášen jako Sportovec roku Moravskoslezského kraje za rok 2012.
SHIVLING – Indie 2013 – Bivaková expedice v indické části jížního Himáláje.

2015
TOKTOGULSKÉ JEZERO – Bivaková expedice se skupinou 6ti pilotů v Kyrgyzstánu zaměřená na prvopřelety z oblasti Toktogulského jezera.
Pravidelně každý rok organizujeme akce El Speedo DISCOVERY – expedice zaměřené na objevování a medializaci nových a méně známých leteckých lokalit po celém světě.

Odkazy

Petr Polách je zkušený paraglidista a rogalista a v tomto druhém zmíněném sportu je i členem reprezentačního teamu. Přišlo mi zajímavé srovnat tyhle dvě sportovní disciplíny a domluvit se s Petrem na rozhovor. Zajímavé povídání o létání na paraglidu a rogalu z úst jednoho člověka, výhody a nevýhody obou křídel, to vše uslyšíte v první části.

Petra znám zároveň taky jako člověka, který má dobře „zmáknutou“ meteorologii a mnoho dalších praktických věci kolem létání a zaujala mě jeho poslední přednáška na akci Záložka Praha, pod názvem Jak poznat přeletový den. Právě o tom, jak vyhodnotit počasí a naplánovat letový den si povídáme v druhé části.

Věřím, že podcast vám přidá další střípek do mozaiky vašich vlastních zkušeností při plánování vašich přeletů.

Obsah rozhovoru:

1:25 – proč raději závodí na rogalu
2:16 – výhody a nevýhody rogala a padáku
5:13 – čím se liší padáčkáři a rogalisté
5:46 – proč zkusil padák i rogalo
8:29 – oblíbený letový terén u padáku a rogala
8:55- v jakých disciplínách se závodí na rogale
9:39 – pozitivní i negativní zážitky z létání
12:48 – dobrý letový den a jak ho poznat
20:28 – jak naplánovat trať
24:33 – nástroje pro plánování tratě
34:46 – rady zkušeného pilota

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Petra Polácha

Petr Polách (34) je téměř deset let paraglidista (od roku 2010) a kratší dobu rogalista. Byl supportérem Michala Krysty na X-Pyru 2014. Raději závodí na rogalu a v těchto disciplínách dosahuje od roku 2015 mezinárodních úspěchů. Spolumoderuje facebookovou stránku české paraglidingové komunity (Paragliding ČR), kde často pomáhá pilotům s cennými radami. Rád se prohání na padáku na kopcích kolem Rané při podvečerních pasátech.

Momentálně žije v Praze.

Úspěchy Petra Polácha

2014
X-PYR Czech Team | tým Michal Krysta a Petr Polách

2015
Bornes to Fly 2015 | tým Polách MayerHang Gliding Pre-European & Slovenian Nationals  | 18. místo individuálně

2016
World XContest  | hang gliding | 39. místo, soutěžilo 528 pilotů
19th FAI European Hang Gliding Championship Krushevo  |  15. místo individuálně
Letecký sportovec roku  | kategorie závěsném létání 3. místo
Reprezentační team ČR | hang gliding

2017
XContest- Rogala CZ  1. místo, soutěžilo 56 pilotů
21st FAI World Hang Gliding Championship Brazilia  |  10. místo
Osobní rekord na návratové trati v ČR 226 km (xcontest)  
Letecký sportovec roku  | kategorie závěsném létání 3. místo
Reprezentační team ČR | hang gliding

2018
20th FAI European Hang Gliding Championship | hang gliding | 14. místo individuálně
Osobní rekord FAI  272km (xcontest)  
Osobní rekord na volné trati 281 km (xcontest)
Spring Meeting – Friuli Venezia Giulia Trophy 2018 | hang gliding (6. místo, soutěžilo 91 pilotů)
Reprezentační team ČR | hang gliding

Odkazy

Titulek by mohl zavánět bulvárem, ale takový rozhovor to určitě nebyl. Standa je paraglidingový univerzál a podcast je díky tomu poměrně barvitý. Kromě krátkého výletu do Standova soukromí se vrátíme se i k poslednímu X-Alpsu a zeptáme se s odstupem času na Standovy pocity po penalizaci, která ho připravila o neuvěřitelné 4. místo. Dozvíte se i to, jak si užívá akrobacii, přesnost přistání a kdy pociťuje na přeletech štěstí.  Standa vám prozradí peripetie s přechodem na novou značku padáků a závěrem dává pár cenných taktických rad pro delší přelety.

Obsah rozhovoru:

1:58 – Standa, paraglidingový univerzál
3:18 – řízení mezilidských vztahů přes sezónu
4:53 – o začátcích a důvodech, proč začal létat
5:57 – co Standu na paraglidingu baví, pocity z prvního kila
13:30 – na čem létá a důvody přechodu z Gradientu na Gin
18:06 – vše kolem XAlpsu, důvody neúčasti na letošním ročníku
24:42 – pocity po penalizaci na X-Alpsu v roce 2017
30:58 – vše kolem paraglidingové akrobacie
42:34 – cenné rady pilotům
47:22 – kde Standu můžeme sledovat a závěr

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Standy Mayera

Stanislav Mayer (29) je aktuálně asi nejznámější český paraglidingový pilot. Jeho kariéru zdobí řada úspěchů z těžkých hike & fly závodů okruhu RedBull X-Alps (jako první Čech se dostal do cíle v roce 2015 a o dva roky by bez penalizace byl nejspíš 4.) a pyrenejských závodů značky X-Pyr (2016 – 2. místo za Christianem Maurerem, 2018 – 3. místo).

Kromě přeletářského závodění se věnuje i paraglidingové akrobacii, která mu podle jeho slov pomáhá s bezpečností ve vzduchu, a závodům na přesnost přistání. Z rodinných důvodů se letošního X-Alpsu 2019 nezúčastní.

Momentálně žije v Jablonci.

Úspěchy Standy Mayera

2014
Extrémní hike & fly závod X-Pyr – 4. místo
MČR v přesnosti přistání – 1. místo
vyhlášen nejlepším paraglidistou za rok 2014;

2015
RedBull X-Alps – dokončení nejtěžšího adventure závodu světa (12. místo);
MČR v přesnosti přistání – 1. místo
Vyhlášen Nejlepším sportovním pilotem roku 2015

2016
Extrémní hike & fly závod X-Pyr – 2. místo
Vyhlášen nejlepším paraglidistou za rok 2016

2017
RedBull X-Alps – 10. místo (nejlepší umístění českého závodníka)
Mistrovství ČR (přelety) – 2. místo
Finále světového poháru v paraglidingu – 18. místo
Český pohár paraglidingu – 2. místo

2018
Extrémní hike & fly závod X-Pyr – 3. místo
MČR v hike&fly – 1. místo

Odkazy

S Jakubem Havlem, známým pod přezdívkou „Scorpi“, jsme se bavili o mezinárodní platformě XContest, jejímž je zakladatelem, na které běží Český pohár paraglidingu a se kterou je úzce spjata aplikace XCTrack. Pokud jste si tedy někdy kladli otázku, kdo za tím stojí, pak je to právě on a jeho vývojářský tým. V první části rozhovoru jsme se bavili o létání a pocitech pilota, v druhé pak o zajímavostech kolem XContestu a kolem vývoje zmíněné světoznámé aplikace.

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Jakuba Havla

Jakub Havel (42) je jedním z hlavních tvůrců dnešní podoby Českého poháru paraglidingu (mluvíme o „zlomovém“ roce 2005), šéfem vývojového týmu platformy XContest, na které běží většina decentralizovaných národních pohárových soutěží a šéf vývoje aplikace XCTrack, která slouží pilotům nejen pro záznam a přihlašování přeletů, ale která nabízí i spoustu užitečných informací během letu samotného. Je členem předsednictva Svazu PG.

Pokud máte nápady či připomínky k aplikaci, napište Jakubovi na xctrack@xcontest.org.

XContest tým:

Odkazy

Tak dobře, možná jste se nebáli zeptat, ale třeba jste jen nevěděli na co přesně. Rozhovor s Jirkou Bečvářem (28), předsedou Svazu paraglidingu, byl o tom, o co se Svaz stará v rámci volného létání na českém nebi a jak konkrétně se to pilotů dotýká. V podcastu se dozvíte i to, jak funguje výchova mladých talentů a co obnáší pořadatelství ligového závodu. Jirka je padáčkářsky všestranný člověk a díky tomuto rozhovoru budete mít možnost nahlédnout pod pokličku jeho práce i aktivit celého Svazu paraglidingu. 

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm i na platformách
Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher, včetně příslušných mobilních aplikací.

Profil Jirky Bečváře

Jirka Bečvář (28) je současným předsedou Svazu paraglidingu. Kurzem prošel v roce 2009 a aktivně začal létat následující rok. Od roku 2015 pořádá Raná Cup, který je součástí seriálu závodů české Ligy PG. V rámci svazu je i vedoucím programu „Talent“, programu podporovaného Ministerstvem školství a určeného pro padáčkářské mladé naděje do 23 let.

Odkazy

Svaz PG
Český národní ranking – přelety
Aktuální pořadí v ČPP 2019
Český národní ranking – přesnost přistání
Česká Liga paraglidingu
Raná Cup 2019
Program Talent
Kalendář akcí
Hike & Fly Krkonoše

Když Petra nemůže za redaktorem, musí redaktor za Petrou. A tak, abych slíbený rozhovor dostal, musel jsem vyrazit do Krkonoš, „nabrat“ svůj první mluvený rozhovor. S Petrou jsme mluvili o závodění, o pocitech a zážitcích z velkých závodů, o tom, že má to štěstí a živí se paraglidingem a v rozhovoru se taky dozvíte mnohé zajímavé tipy pro bezpečné létání. Od nejlepší české přeletářky jsou to určitě cenné rady. 

Podcast

Podcast je umístěný na platformě anchor.fm a ke stažení je i mobilní aplikace stejného jména pro poslech na vašich telefonech.

Podcast je k dispozici i na dalších platformách:

Apple Podcasts, Google Podcasts, Spotify, Breaker, Overcast, Pocket Casts, RadioPublic, Stitcher

Profil Petry Slívové

Petra, se narodila 27.7.1977 v Praze. Kurz paraglidingu absolvovala v roce 1993 a rok později již začala vyhrávat paraglidingové závody. Momentálně v Česku zastupuje korejskou paraglidingovou firmu GIN a pomáhá též Českému národnímu paraglidingovému týmu jako „teamleaderka“ (něco jako“operativní styčný důstojník“ pro český tým na mezinárodních mistrovstvích), létá tandemy a dělá i paraglidingovou instruktorku.

V březnu od 19.3. do 30.3.2019 jí můžete fandit na Superfinále světového poháru paraglidingu v Brazílii. Více na www.pwca.org.

Úspěchy Petry Slívové

Mistrovství ČR
Vítězka v letech 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 2001, 2015, 2016.

Český pohár paraglidingu
Vítězka v roce 2016.

Místrovství světa
Vítězka v letech 2003, 2007 a 2011.

Místrovství Evopy
Umístění: 2012 – 8. místo, 2014 – 2. místo, 2016 – 6. místo, 2018 – 8. místo.

Světový pohár v paraglidinguVítězka v letech 2002, 2003, 2004, 2010 a 2011.

Odkazy

Facebook Petry Slívové
GIN – výrobce paraglidingového vybavení
Dokument „Zázrak v bouři“ o Ewě Wisnierské, kterou nasála bouřka
Světový pohár
Mistrovství světa a Evropy

Přinášíme tak rozhovor s jedním z nejlepších slovenských pilotů a hike & fly dobrodruhů Jurajem Koreněm o praktických tipech pro hike & fly létání. Zlehka jsme se dotkli i jeho nominace na nejprestižnější paraglidingový adventure závod Red Bull  X-Alps 2019 a dalších zajímavých témat.  

O zábavě jménem hike & fly

Co tě na létání stylem hike & fly nejvíc baví?

Miluju kopce, samotu a létání. Ať už v Tatrách nebo třeba Himalájích.

Tento sport je pro mě nejen o fyzickém výkonu, ale i o tom duševním. Každý metr výšky si musím vážit, každý metr potřebuju a musím si ho odšlapat. Abys to mohl dělat, musíš mít rád všechnu tu dřinu okolo.

Které hike and fly paraglidisty sám sleduješ. Kteří Tě inspirují?

Tak samozřejmě Chriegel (Christian Maurer, několikanásobný vítěz XAlps a XPyr, pozn. red.), to je božstvo. Nikdo neví, jak to dělá, ale dělá to nejlíp ze všech.

Dál Anotoine Girard, to je borec, který se už dřív vydal směrem, kterým jsem se vydal taky. On jako první začal kombinovat skutečné lezení, alpinismus a paragliding, včetně bivakových přeletů.

Tihle dva borci jsou pro mě asi nejvíc inspirativní.

Jednodenní hike and fly

Jakou výbavu bych si měl pořídit na jednodenní hike and fly pokud jsem o tom začal právě uvažovat a mám jen „klasickou hobby výbavu“?

Pokud máš aktuální hobby výbavu do 12 kilo, pak nemáš velký problém, váha je v pohodě. K tomu doporučuju kokonovou sedačku, kde ti není zima, pro případ, že bys i někam popoletěl.

Osobně létám na padácích Airdesign, protože to jsou padáky vyloženě dělané na hike and fly. Jednopotahový padák od Airdesignu s názvem „UFO“ je pro mě ideál na věci, kterým se věnuju. Padák byl super na výlet do Antarktidy v rámci projektu Seven virgin summits (podrobněji se tomuto projektu věnujeme níže, pozn red.) i na jiné výpravy. Tento padák je hodně lehký a dělaný spíš na alpinismus. Velmi dobře startuje i ve slabém větru a bezvětří.

Létám ještě Susi 3, se kterým se dají dělat i nějaké ty přelety. Na vícedenní závody používám od stejné firmy padák Hero, což je „Déčkový“ padák. Perfektně se chová ve vzduchu, skvěle startuje a momentálně zkouším dvojlajnu, se kterou je to úplně jiný level.

Sedaček na hike&fly mám víc. Na lezecké akce mám Crux od Sky, designoval ji můj brácha a já jsem ji pomáhal testovat. Dobrý je taky Sup´air Strike s rozumnou váhou a na dlouhé lety mám Woody Valley X-Alps GTO, těžká mrcha (smích).

Máš nějaký tip na jednodenní hike and fly v Česku nebo na Slovensku?

Tak poradím Slovensko. Donovaly jsou fajn, 300 metrů převýšení, lesíky, potůček pro vodu, pěkná stezka. Dál třeba Križná v Nízkých Tatrách s převýšením 1000 m, ve stejných horách Chopok též s převýšením 1000 m. Člověk se tam projde hezkou přírodou.

Super je Lomnické sedlo ve Vysokých Tatrách, tam si už člověk zamaká fakt dost, to má sice převýšení taky 1000 m, ale pěšky je to dost daleko. Na Slovensku je toho pro jednodenní akce fakt hodně. Už jen záleží, jak moc unavený chceš letět.

Na co si dát pozor?

Určitě nezapomeň na jídlo, blbě se létá, když ti to nemyslí.

Důležité i náhradní tričko, trenky a vůbec náhradní oblečení, abys nelétal se zpocenou prdelí, protože letět v tomto režimu není sranda.

Vícedenní (bivakový) hike&fly

Jak si naplánovat vícedenní hike and fly výlet?

Tak určitě si vybrat vhodné roční období, to znamená dobu, kdy se létá několik dní po sobě. Například v Himalájích v Nepálu je únor dost o ničem, ale první tři březnové týdny jsou bomby. Takže nepůjdu tam v únoru, ale podívám se na XContest na četnost přeletů a podle toho se rozhodnu.

Dál se dívám na možnosti top-landingů, to znamená, že na Google Earth se mrknu, jak ten kopec vůbec vypadá jednak kvůli přistání a jednak kvůli možnosti startu na více stran. V neposlední řadě, zda je tam nějaký potok, a tím pádem voda. Protože voda je to nejdůležitější.

Dál samozřejmě spacák, lehkou karimatku, náhradní jídlo, solární dobíječku, baterky. A hlavně mít nakoukanou mapu, abych příští den mohl s minimem námahy zase odstartovat a nechodil pořád nahoru dolů.

Důležité je dodržovat plán a stanovit si denní interval minimum-maximum. Nelétat pokud možno míň ale ani víc. Na Sibiři se mi stalo, že jsem to přetáhl o 100 km a málem přistál v Mongolsku. A ti nemají tohle úplně v lásce.

Doporučuju taky každých 10 km si hlídat terén a vždy mít variantu, že kdybych netrefil stoupák, tak abych věděl, kde přistanu na kopci na nějaké hezké startovačce a ne v údolí.

Prostě, aby se mi líp pokračovalo.

Jakou bys doporučil výbavu na vícedenní bivakové létání?

U vícedenních přeletů je třeba víc prostoru v sedačce. Většinou vyhazuju chránič a místo něj mám nafukovací karimatku a spacák, což plní tu samou funkci jako chránič.

U padáků je nutné zvolit padák spíš přeletový, samozřejmě lepší odlehčený, nevolit ty alpinistické ultralehké, protože nedoporučuju být dlouhodobě přes váhu padáku. Má pak jiné letové vlastnosti, které až tak moc nechceš na delších přeletech.

Co kromě letecké „výbavy“ si vzít s sebou?

Nezapomenout léky na průjem a klidně jich vzít i víc. Už se mi to stalo i skoro osudným. Tabletky na čištění vody používám spíš na X-Bergu, hike & fly závodech v jižní Africe. Používal jsem i chlór, ale to mi nepřišlo příliš efektivní. Momentálně mám Lifestraw, což je taková trubice, ze které můžeš rovnou pít. A často si vodu převařím. Už mám něco odesr.né, takže sem v pohodě (smích).

Vařič, ešus, lžíci a nůž, to si beru vždycky. Taky sušené jídlo, a dehydrované jídlo, vifonky, kuskus.

Vodu si převařím před spaním a dám si ji do láhve a do spacáku. Tím pádem mám zajištěné teplo pro nohy na noc a ráno ji můžu v klidu vypít.

Doporučuju pro případ, že na vodu nenarazíte, promyslet, jak sbírat vodu ze stanu, když prší. Protože je možné, že potok kolem nepoteče a že dál jít nebude možné právě kvůli dešti. Proto je blbé nemít vodu, když venku prší. Zní to velmi prostě, ale fakt to dokáže člověka naštvat, když je tři dny žíznivý, když venku prší.

Jakou lokalitu nebo oblast bys doporučil pro první vícedenní bivak?

Určitě Alpy, doporučuju lokality kolem Grazu, tam jsou solidní kopečky, kde není třeba moc řešit údolku a dál třeba okolí Emeberger Almu, to znamená lokalita Greifenburg v rakouských Korutanech.

Dobrý může být Sopot v Bulharsku, ale to už je trochu dál. Napadá mě ještě Slovinsko, to může být solidní pro začátek. To je vhodné pro piloty, kteří nejsou „dvoustovkáři“, jinak by tam za dva dny neměli, co dělat.

Na Slovensku je to určitě možné, ale jen tak mezi námi – máme tu ochranáře a ti jsou na nás zlí. Takže je třeba si dávat pozor a moc to tady nehrotit.

Na co si dát pozor při bivakovém létání?

Určitě počítat s tím, že většinou je pilot trochu přetížený, tím pádem se padák jinak chová a pomaleji stoupá. Top landingy je třeba mít dobře natrénované právě s takovým přetíženým padákem.

Jak číst počasí v neznámých krajinách?

Dívat se okolo, signál většinou nemáš, modely počasí taky ne, příroda ti všechno říká, ale musíš ji umět číst. Je to hodně o osobní zkušenosti. Mám výhodu, že mám dobrou paměť na mapu, takže než se do všeho pustím v horách, hodiny se dívám do map a zkouším si i takové trasy proletět ve větroňářském simulátoru Condor.

Hodně lidí láká přejít a přeletět Pyreneje jako taková dostupnější výzva. Poradil bys něco těm, kteří se do Pyrenejí chystají?

Pyreneje dobrý pilot přeletí za 3 dny, letíš dost často po větru. 

Primární proudění vzduchu je západní, přičemž tyto hory nejsou úplně na západ orientované. Pyreneje jsou obtékané jako obrovské křídlo a v dobrých dnech fouká jih, jihozápad.

Hodně moc v těchto horách doporučuju dávat bacha na vítr. To je tam někdy fakt velká „sranda“.

Osobní zkušenosti z exotičtějších hike & fly destinací

Proč ses rozhodl prozkoumat Himaláje a Altaj?

Nooo, Himaláje jsou Himaláje, tam prostě musíš jít. Mám na mysli Nepál. Nelétá se tam v těch úplně nejvyšších horách, ale zhruba do 4000 metrů. Ty osmitisícovky ale vidíš, a to je fantastický zážitek. Vždy mě fascinovaly a rád v nich hledám samotu. Nikdy jsem neměl rád přelidněné startovačky a když už se na nějaké takové objevím, tak hledím jít bokem a sám se soustředit na let.

Na Altaji jsme byli s Tomášem Benešem (úspěšný pilot Českého poháru paraglidingu, pozn. red.) a bylo to skvělé, protože tam jsou stovky kilometrů divočiny.  Mám prostě rád opuštěné kraje.

Co děláš ve stanu, když se prostě nemůžeš několik dní hnout kvůli dešti? Jak je to náročné psychicky?

Tak „Správný muž je ten, který umí být sám“…což je citát..ehm…už ani nevím koho, ale zkrátka je důležité umět existovat sám se sebou a pak můžeš i existovat s jinými lidmi.

Je to fakt zajímavý pocit, když máš tolik času jen pro sebe. Píšu, kreslím, pískám, ale hlavně ležím, přemýšlím a šetřím energii, protože ve vysokých horách nemá cenu chodit nahorů dolů. Zkrátka, šetřím se.

Někdy i plavu ve stanu, když prší. (smích)

Jaké největší zážitky ti vyvstanou na mysl, když si na tyto výlety vzpomeneš?

V Altaji jsme málem přistáli v Mongolosku. Což by byl fakt průšvih, takže to byl jeden takový zajímavý neplánovaný zážitek. Druhý takový byl, když jsem letěl po větru rychlostí 98 Km/h, přičemž během tohoto letu to nikdy nebylo nad úrovní horského terénu. Bolo to dost v rotorech a údolkách a já se namáchal rukama jak loutka v loutkovém divadle.

Taky si pamatuju, jak jsem v Rusku odletěl 100 km do tajgy a přistál jsem na cestě, kde jezdilo jedno auto týdně. Přitom za dva dny jsem měl letět domů z tisíc kilometrů vzdáleného letiště v Novosibirsku. Byla to fakt zapeklitá situace a já byl úplně bez signálu. Tak jsem začal balit a za najednou vidím auto. Zbývalo už jen vysvětlit překvapenému týpkovi, jak sem se tu octnul, a za dva dny už jsem byl na letišti.

Závodění v hike & fly

Jaké jsi měl pocity, když tě vybrali do RedBull X alps 2019?

Dupal jsem tak, že v Tatrách padaly laviny!

Jaký je rozdíl mezi závody X-Alps, X-Pyr a X-Berg z hlediska obtížnosti?

X-Alps je určitě nejprestižnější a nejtěžší.

X-Pyr je víc dobrodružnější, málo signálu, nepřístupné kopce, skalní terasy, hodně šlapání někdy i 2000 výškových metrů. Taky dost fouká. V roce 2016 jsem byl na XPyru šestý, což považuju za velký úspěch.

Logisticky nejtěžší byl X-Berg, tam sem totiž byl úplně sám. Je to tam i složitější se zvířaty v divočině, všichni ti hadi, lvi, šakali. Plus všechnu stravu jsem musel mít s sebou. Tuto soutěž se mi jednou podařilo vyhrát (v roce 2016, pozn. red.)

Co musíš v nejbližší době vyřešit ohledně X-Alpsu?

Musím natrénovat fyzicky, musím natrénovat letecky právě na XAlps, no a taky na Seven Virgin Summts. A v neposlední řadě sehnat na to všechno peníze.

Seven virgin summits

Co je Seven Virgin Summits a jak vás tento projekt napadl?

Cílem tohoto projektu je na každém kontinentu vylézt vždy jeden panenský kopec a sletět ho na padáku. To nám umožňuje i vývoj inovací v rámci paraglidingového vybavení, které je čím dal lehčí.

Napadlo mě to tak, že jsem jednu zimu neměl, co dělat, protože létat se v zimě moc nedá. No ale lézt jsem chtěl. Lezení mě baví, i když je venku špatné počasí. No a pak jsem si uvědomil, že dolů se mi po takových výstupech pěšky nikdy nechce…

Začal jsem tak kombinovat alpinismus s padákem. Později mě napadlo tomu dát i nějakou větší myšlenku. S kamarádem Michlaem Sabovčíkem jsme to dali dohromady a vymysleli Seven Virgin Summits.

Jak poznáš, že na tom kopci ještě nikdo nebyl?

Každý prvovýstup se registruje, takže není problém dohledat, zda na tom či onom kopci někdo už byl nebo ještě nebyl. Takové kopce naštěstí ještě existují.

Co je na tom nejobtížnější?

Sehnat peníze.

Kterou destinaci jsi zdolal naposledy a jaké jsi měl pocity?

Antarktida. Hodně jsem zvracel v Drakově průplavu mezi Jižní Amerikou a Antarktidou. Plavba v rychlém větru až 100 km/h, ve vysokých vlnách na malé 16ti metrové loďce, která nás tam měla přepravit, to byl fakt očistec.

Samotná Antarktida ale byla úžasná. Pro mě to byla taková absolutně čistá a sterilní laboratoř. Opravdu čistá bílo-černo-modrá krajina.

Padaly tam hodně laviny. Moc času jsme tam neměli a naštěstí se podařilo vylézt plánovaný kopec s tisíc metrovým převýšením. Museli jsme rychle odstartovat, protože se blížilo špatné počasí. To se Mišovi podařilo ještě když foukalo 2 m/s z kopce, když sem pak startoval já, tak to bylo už 10 m/s!

Antarktida byla prostě tak daleko, že dál už nic neexistuje. Bylo to super!

Jaká je další destinace v rámci tohoto seriálu?

V červenci budu mít 10 dní na regeneraci po X-Alpsu, a pak vyrážíme do Grónska za polární kruh zase na plachetnici. Znova mrznout a znova zažívat dobrodružství.

Na závěr

Na kterých kanálech tě lidi můžou sledovat (web, sociální sítě).

Hlavně na Facebooku na stránce facebook.com/durifuk (název je „Juraj Koreň-Ďurifuk X-Alps 2019 team SVK“, pozn. red.), což je oficiální stránka pro letošní X-Alps 2019.

Instagram je na mě sice trochu konzumní, ale i tam něco najdete.

Na osobní blog už toho moc nepíšu, jen větší věci.

Na Facebook píšu rád a častěji, protože se mi zkrátka „dějou věci“.

Díky za rozhovor a hodně úspěchů na X-Alps a dalších dobrodružstvích!

Profil Juraje Koreně

Narozený 3. ledna 1992. Paraglidingový pilot na plný úvazek. O jeho dobrodružstvích píše na svém blogu.

Jeden z nejlepších slovenských paraglidingových pilotů. Pravidelně se účastní hike & fly závodů v Evropě i mimo ni. Například X-Pyr (Španělsko), Bornes to Fly (Francie) nebo X-Berg Challenge (Jižní Afrika).

Po dlouhých letech snahy se mu podařilo nominovat na nejtěžší paraglidingový adventure závod Red Bull X-Alps 2019.

Některé z jeho úspěchů v dosavadní kariéře:

2016 – 3. místo na X-Berg Challenge
2016 – 6. místo na X-Pyr
2017 – nejdelší let na území Nepálu (151 km)
2017 – 3. místo na X-Berg Challenge v Jižní Africe
2017 – 7. místo na Bornes to Fly
2018 – 7. místo na X-Pyr

Odkazy:

Blog Juraje Koreně:  www.durifuk.blogspot.sk
Facebook:   www.facebook.com/durifuk
Instagram:  instagram.com/durifuk.
Seven Virgin Summits: www.redbull.com/sk-sk/events/seven-virgin-summits-michal-sabovcik-juraj-koren
AirDesign: www.ad-gliders.com
Sky Paragliders:  sky-cz.com
Christian Maurer: www.facebook.com/TeamChrigelMaurer
Antoine Girard: www.facebook.com/antoine.girard.5621

Na čem létá závodník Red-Bull X-Alps 2017 Standa Mayer a jak se jeho odlehčená výbava liší od té vaší?

Vhodné vário pro Hike & Fly? Rozhodně byste měli vyzkoušet Skydrop. Lehké, malé, kompaktní a hodně citlivé. Mrkněte na krátké video z naší dílny.

Bylo pozdní odpoledne a pokud bychom si měli připodobnit právě takovou náladu formou hudebních  nástrojů, pak bychom slyšeli jenom táhle zvuky křídlovky odněkud v dáli a jemný šum houslí. Les žil a tvořil svým vlastním životem a my jsme si mohli v tomto mírovém stavu dojít až na startovačku nad Černošicemi.

hike 3,3 km / 1 h / ↑ 160 m

start direction: NW

gpx for hiking

Videu nechtěně napomohl reprezentant Honza Škrabálek, který se na startu zjevil v rámci svého tréninku, a tato událost musela být zaznamenána stejně jako všechny příjemné chvilky nedaleko Prahy v tomto videu.